Bára Hrzánová: Někdy se cítím být Romkou

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Bára Hrzánová

Koncem roku 2019 spatřila světlo světa kniha O mulo!, jejíž podtitul zní Povídky o duchách zemřelých. V knize najdete texty v romštině, češtině a slovenštině. Knihu pokřtila herečka Bára Hrzánová.

„Povídka od paní Horvátové je o tom, jak velká láska dvou mladých lidí překoná i smrt, i když ne úplně ideálně. Dívčina, která předčasně zemřela, má potřebu se rozloučit i po smrti se svým milým, což pro živé není asi úplně standartní. Není to někdy ten úplně nejpříjemnější zážitek,“ prozrazuje Bára Hrzánová příběh z nedávno pokřtěné knihy hororů O mulo! dvaceti romských autorů, kterou společně s romským muzikantem Máriem Bihárim od počátku velmi podporovala.

„To, co jsem dnes četla, pro mne vybrala dramaturgie večera. S Máriem Bihárim a Janou Bouškovou hrajeme ve Viole představení Šunen Romale, takže se o mě ví, že podporuji romskou kulturu a že Mário Bihári je v podstatě můj rodný bratr. Proto mě oslovili, jestli bych nechtěla na internetu podpořit výběr peněz pro tuto knihu, s čímž jsem ráda souhlasila. Vznikl spot a kniha nakonec mohla vzniknout.“

Ryvolová, Karolína (ed.) O mulo! Povídky o duchách zemřelých

Bára Hrzánová romské nakladatelství Kher, které knihu O mulo! i díky kampani na HitHitu vydalo, podporuje dlouhodobě:

„Nebyla to první kniha, kterou jsem křtila. S Máriem jsme před pár lety křtili elektronickou knížku. Nebo pro mne bylo velkou ctí, když jsem na romských slavnostech měla tu čest zpívat Čajori romani.“

Momentální časová vytíženost Hrzánové nedovolí, aby si knihu plnou duchařských povídek přečetla.

„Čekám na prázdniny. Během roku, tedy deset měsíců, oba s manželem pracujeme a hrajeme téměř denně. Jezdíme skoro po celé republice, opravdu na to není čas.“

Pro herečku je důležité, aby se romská literatura objevovala nejen na knižních pultech, ale i v knihovnách a našla si tak své čtenáře.

„Popřála bych jí, aby si našla citlivé a pozorné čtenáře. A také dobrý vítr do plachet, dobré proudy a bezpečné přístavy.“

Zpívá a skládá romsky, i když romsky nemluví

Báru Hrzánovou romský jazyk natolik nadchl, že romské písničky zařadila do svého repertoáru. Jeden čas se dokonce romštinu snažila naučit.

„Když byl náš, dnes už 22 letý, syn malinký, zakoupili jsme si učebnici romštiny a učili jsme se s manželem i s Tondou. Ale co člověk nepoužívá, zapomene,“ říká Hrzánová, která kromě romské hudby ráda čte i romskou poezii a pohádky

„S Máriem jsem schopná odzpívat řekněme hodinu romských písniček. My spolu máme velice vzácné napojení, nejen muzikantské, ale jsme si zkrátka blízcí dušemi. Ačkoliv nejsem zpěvačka, vím, že to je i pro diváky zajímavé a hřejivé. Prostě ta energie, která je mezi námi, se prolíná do publika.“

„Romsky nemluvím, ale v romštině se mi zpívá naprosto úžasně. Romskou hudbu a i romskou poezii a texty vnímám strašně citlivě a mám to moc ráda. Romské povídky, pohádky a příběhy jsou přímočaré, stejně jako já.“

Bára se neváhá pustit do skládání textů v romském jazyce.

„Když jsme hráli s Condurangem a Mário Biháry se rozhodl, že se k nám přidá a hrál s námi asi tři roky, tak jsem napsala písničku, která byla napůl slovenská a napůl romská.“

Jak se vám to psalo?

„To bylo velké dobrodružství! Dostala jsem česko - romský slovník a s ním jsem to dávala dohromady tak, aby to mělo vtip. Píseň se jmenuje Muzikantská liduška a je to o tom, proč moje hladové srdce jako slepý pes miluje toho muzikanta. Protože Mário je taký verný ako bocian čierný. A celé to končí ‚miro šukar Mário‘ (‚můj krásný Mário‘).

„Hrozně mě to bavilo dávat ta slovíčka a fráze dohromady. To, co jsem napsala, jsem pak samozřejmě konzultovala s Máriem a on mne pochválil! Říkal, že on to přece ví, že jsem vaše. V tu chvíli jsem byla opravdu moc pyšná.“