Antikvariát za mřížemi
Kolik knih může nashromáždit jeden člověk během 15 let? Budete se divit, ale statisíce. Příkladem je podivín Tibor Ďurák, který vytvořil největší antikvariát na Slovensku. Překvapivě ho nenajdete v Bratislavě, ale v malém městečku Leopoldov, které proslulo spíše těžkým žalářem než literaturou. Tibor Ďurák je svým způsobem také vězeň - vězeň svých milovaných knih.
Je krátce po poledni, vlak z Bratislavy hlučně brzdí a lidé chvatně opouštějí perón. Bez povšimnutí procházejí kolem oprýskané budovy s nenápadnou cedulkou Antikvariát. Dlouhá chodba zatáčí doleva, oči si zvykají na tmu a teprve potom ruka naráží na bytelné mříže. Po zazvonění se ozve skřípot a vychází majitel. "Tady v Leopoldově věříme jenom tomu, co je za mřížemi," usmívá se důchodce. "Ale vážně, když jsem na balkóně nebo ve sklepě, nemám přehled. Já jsem uklízečka, generální ředitel, knihovník v jedné osobě, zkrátka jsem na to sám."
Hromady svazků stoupají ke stropu a vytvářejí úzké uličky, zaslepily okna do ulice, pódium zmizelo pod tíhou papíru a žádná kniha navíc se nevejde ani na balkón. A to stále není všechno. Tibor Ďudák ukazuje cestu do sklepa. "Tohle je bývalý železničářský kulturní dům a je tu zima, protože netopím, nemám na to peníze. Knihy stejně potřebují jenom sucho, a to tu je."
Asi proto je zarostlý muž oblečený do kabátu a hlavu mu kryje teplá čepice. Vznáší se kolem něj oblaka cigaretového dýmu, který se míchá se syrovou vůní starého papíru. Nejraději sedí za přeplněným pracovním stolem a jeho postava se mezi svazky téměř ztrácí. "Lidi si myslí, že to je nějaká záliba, ale mně jde o krk, abych nepřišel na buben. Exekutor čeká za dveřmi, ale naštěstí žádné dluhy nemám. Už jsem ale musel prodat dost věcí, šestsettřináctku, motorky a tak."
V ohromných hromadách knih, které leží vodorovně na sobě (což je knihkupcův zlepšovák, aby si mohli zájemci rychle přečíst název), je ale podle všeho velmi nesnadná orientace. S tím ale pan Ďurák nesouhlasí. "Sice nevím, kde každá kniha leží, ale vím, kde hledat. Tohle je klasický starý styl, tady se musí hledat."
Antikvariát je zvenku jenom bídně označený a během celého dne jsem tu nepotkal živáčka. Zřejmě sem tedy příliš lidí nezabloudí. Tibor Ďurák s tím bezděky souhlasí. "Těžko říct, ale jedna věc je jasná, nepoznám něco takového jako nárazový nával. Tohle jde celý rok stejně a špatně." Knihy opouští Tibor Ďurák snad jenom na noc, cedulka na mříži totiž oznamuje, že prodává každý den. Původním povoláním biotechnolog z lihovaru ale nepůsobí dojmem, že právě o zákazníky stojí. To by pak přišel o svoji pýchu - největší antikvariát na Slovensku.
