Abeceda záchrany života prokazatelně snižuje úmrtnost v urgentní medicíně, vysvětluje traumatolog

V čem se liší váš kurz urgentní zdravotnické péče od ostatních?

Je to kurz, který staví na systematickém přístupu ke zraněnému pacientovi. Jednoduchá písmena: A B C D E. Existuje spousta kurzů, které se zabývají tím samým. ATLS se liší tím, že byl původně určený pro situace, kde je jediný lékař s omezenými prostředky. V současnosti to sice tak nebývá, protože vždycky pracujeme v týmu, ale i v týmu je důležité to ABCDE.

Čtěte také

Urgent. Poslouchejte podcastovou sérii z největšího urgentního příjmu v Česku

Zranění bývají různá – když vezmeme třeba velké nehody, přírodní katastrofy nebo masovou střelbu. Znamená to, že v každé situaci postupujete v něčem podobně?

Jednoduchost systému spočívá v tom, že můžete těch pět písmen použít pro jakékoli pacienty – nejenom pro traumata, ale pro všechny kriticky nemocné. Všichni mluvíme stejným jazykem. Když mi někdo řekne, že A a B jsou pod kontrolou, tak rozumím. Ať jsem v Česku, v Norsku, v Jižní Africe, nebo v Austrálii, je to totéž.

Co tedy znamenají ta jednotlivá písmena?

Říkají, na co člověk může zemřít. Tedy popořadě: Na A začínají v angličtině airways, dýchací cesty. Když nejsou průchodné, většinou to pacienta zabije jako první. Pak je B, breathing, dýchání, plíce a tak dále. C je cirkulace, krevní oběh. D jsou disability čili neurologická postižení, a nakonec E expozice, vyšetření pacienta zvenčí.

Možná v budoucnu přidáme na začátek X, masivní externí krvácení. Některé publikace ukazují, že by bylo přínosné to přidat. Stále se snažíme zaměřovat na to, co nejvíce sníží mortalitu zraněných pacientů.

Čtěte také

Aplikace Záchranka nově umí přímý videopřenos z místa nehody. Pomůže to záchranářům i operátorům

Mění se v čase i obsah těch hlavních kroků? Je to tak, že stejná věc může pacientovi v určité situaci pomoci, a v jiné mu naopak uškodí?

Je to problém neustálého vyvažování. Nechcete pacientovi uškodit. Problém také je, že všude máte k dispozici jiné prostředky, takže se musíme přizpůsobovat tomu, co je k dispozici v dané zemi.

Klasický příklad toho, co se časem změnilo, je podávání tekutin. Mnoho zraněných pacientů je v šoku, ztratili krev nebo stále krvácejí. Dříve jsme jim podávali hodně tekutin, roztoků, ale to se ukázalo jako chyba. Dnes jim místo toho podáváme krevní přípravky. Jenže narážíme na problém dostupnosti. Proto jsme opatrní a neučíme lékaře, že by každý pacient měl dostat krev – protože co budete dělat, když krev nemáte.

Dají se vůbec v urgentní medicíně dělat nějaké kontrolované studie, jako když se testují léky?

To je jeden z problémů: všechno je akutní. Ve spoustě případů nám chybějí statistické důkazy. Máme například studie z jedné nebo několika málo institucí. V takovém případě se musím podívat, odkud studie pocházejí a jestli se dají aplikovat v systému, kde pracuji já.

Nejenom samotná péče, ale i kurzy pro lékaře a související administrativa jsou nákladné. Jak se daří zavádět je v nových zemích?

Tuhle otázku mám rád. Máme studie, které ukazují, že zavedení ATLS je spojené s poklesem úmrtnosti. Není to způsobené ATLS jako takovým, ale tím vědomím systematického přístupu ke zraněným pacientům.

Máte pravdu, že pro mnoho zemí to je drahý kurz a to mě trápí. Největší globální zátěž úmrtí po úrazech mají země s nízkými a středními příjmy. Ty si většinou nemohou dovolit kurzy ATLS. Proto se společně se Světovou zdravotnickou organizací snažíme vyvinout trauma kurz, který by byl k dispozici zdarma a online. Doufám, že se organizace ATLS také zapojí, ale je s tím spojená řada výzev.