5% dýško ve Španělsku a až 20% v Americe. V Česku ale stále zarovnáváme účty na kovové drobné

Dávat, nebo nedávat spropitné? To je věčná otázka. Tuzér nebo také dýško či spropitné, případně tringelt od slova „trink“, aby se mohl číšník napít nebo si dát drink na zdraví spokojeného hosta. Kdy ho dát a kdy nedat?

Jsou lidé, kteří ze zásady nedávají ani korunu, i kdyby kolem nich personál metal kozelce a servíroval jídlo na zlatých tácech. Pak tu máme bujaré snoby, co se rádi předvádějí a dávají dýško na odiv v nesmyslných částkách, aby u toho byli viděni. Když jsou sami, mnohdy nedají vůbec nic. A co my v Česku? Jsme docela spořiví a nejraději zarovnáme účet na kovové drobné.

Málokdo se u nás drží evropské praktiky, že 10 % patří ke standardní odměně, pokud je ovšem vše v pořádku a jsme spokojeni s obsluhou i jídlem.

Čtěte také

Možná nevíte, že v některých pohostinských zařízeních si dýško dělí spravedlivě a nezůstává pouze tomu, komu jej vložíte do ruky, ale celému personálu: číšníkům, kuchařům a někdy i uklízečkám.

Je to docela správné a relativně fér, protože na dobré náladě hosta se podílí nejen ten, kdo jídlo přinese, ale pochopitelně i kuchař skrytý v kuchyni, manažer a také pomocná síla, která zodpovídá za to, že se nám na toaletách neudělá nevolno.

Jednotlivé země pak přistupují ke spropitnému různě. Například ve Španělsku stačí 5 %, naopak ve velkých amerických a kanadských městech vám k účtu napaří až 20 %. Asiaté s tringeltem příliš nepočítají a například v Budapešti vám v hospodě přičtou povinné spropitné podle vlastního rozhodnutí, a tak můžou k účtu přirazit 5 i 10 nebo i více procent navíc.

peníze, jídlo|foto: Fotobanka Pixabay

Ať už jste na jakémkoli konci světa nebo naší vlasti a jste spokojeni, není špatné personál odměnit malou částkou navrch účtu. Každý ji nakonec rád přijme. Pokud to však v restauraci nestálo za nic, z výchovných důvodů nedávejte ani šesták. Třeba se pak trochu polepší.