15. kongres ODS, situace na Ukrajině, korupční aféra ve fotbale pokračuje.

Stručný přehled událostí

Jan Pokorný: Ohlédnutí za některými událostmi končícího týdne tentokrát připravil Jan Pokorný. Dobrý podvečer, poslyšte nabídku.

S vicepremiérem pro ekonomiku, Martinem Jahnem, probereme silnou korunu, privatizaci Telecomu a taky termín utahování opasků.

Popíšeme aktuální vývoj ukrajinské krize a s ukrajinským rodákem, publicistou Jefimem Fištejnem, se vrátíme i k jejím kořenům až kamsi do carského Ruska.

Hana Hikelová a Petr Nováček sledují jednu z podstatných vnitropolitických událostí tohoto týdne, 15. kongres ODS. Spojíme se s nimi po rozhlasových linkách asi tak za 30 minut.

Korupční aféra českého fotbalu pokračuje. K zajímavé a málokdy vídané události došlo v pondělí, kdy deník Sport vyzval členy výkonného výboru Českomoravského fotbalového svazu k odstoupení. Výzvu podpořily tisíce lidí i takzvané známé osobnosti, což je téma jako dělané pro Duel.

Duel

Jan Pokorný: Kdo si koupil v pondělí deník Sport, viděl na titulní straně velká písmena, upozorňující na výzvu, jíž redaktoři a známí bývalí sportovci, hudebníci a další vyzývají vedení Českomoravského fotbalového svazu k odstoupení. Jelikož nebývá zrovna zvykem, aby noviny takhle aktivně vstupovali do případů, o nichž referují, je to důvod k tomu položit pár otázek zástupci šéfredaktorka deníku Sport, Lukáši Tomkovi, dobrý podvečer.

Host (Lukáš Tomek): Dobrý večer.

Jan Pokorný: A snažíme se dovolat také místopředsedovi Českomoravského fotbalového svazu Pavlu Mokrému, s kterým jsme byli předběžně domluveni na 17.10, což je právě teď. Vzhledem k vašemu zaneprázdnění povedeme hovor po telefonu. Lukáš Tomek je iniciátorem téhle výzvy? Co vás k tomu vezlo? Vedlo, pardon.

Host (Lukáš Tomek): No, jako nás jako deník Sport k tomu vedlo to, že nám přijde, že ta korupční aféra se táhne už strašně dlouho, vlastně tři čtvrtě roku a už se nám nechtělo nějak přihlížet k tomu, jak ten fotbal ztrácí kvůli tý aféře prestiž, diváky, sponzory, všechno, a další věc byla, že jsme chtěli dát i šanci fanouškům fotbalovejm, aby vyjádřili svůj nesouhlas, protože už před tou výzvou jsme dostávali desítky, stovky dopisů. Ty fanoušci byli velice rozhořčený, votrávený a poslední dobou už nám přišlo, že to je na takový hranici rezignace, že stejně jako si řada myslí vo politice, že to je špína, takže už tady začla bejt taková nálada, že i ten fotbal je špína a už se nic nezmění, tak jsme chtěli tímhletím trošku vybudit zájem k tomu další vytvořit tlak na lidi ve veden fotbalu, kteří za to nesou zodpovědnost, ale nehlásí se k ní, aby prostě, nějak pomoct tomu, aby se to začlo konečně řešit, protože se zatím nic pořádně neřeší.

Jan Pokorný: Poslyšte, není to svým způsobem porušení novinářské nestrannosti takhle aktivně vstupovat do události, o níž referujete?

Host (Lukáš Tomek): Já si myslím, že určitě ne, že tady je to tak jednoznačně daný, ty vodposlechy policejní proběhly v médiích i v televizi a přišlo nám, že řada těch funkcionářů se k tomu staví úplně cynicky, úplně se zbavuje tý zodpovědnosti jakýkoliv a že nám přišlo, že už se s tím prostě musí něco dělat a že hlavně musí vědět ty funkcionáři, že tady nejde o názor nějakejch 10 novinářů z deníku Sport nebo hrstky novinářů z deníku Sport, ale že tudletu věc i s tou věcí žijou a jsou rozhořčený tisíce lidí, těch fanoušků, kvůli kterejm se ten fotbal hraje.

Jan Pokorný: Dobře. V tuto chvíli jsme už ve spojení i s místopředsedou Českomoravského fotbalového svazu, Pavlem Mokrým, dobrý podvečer.

Host (Pavel Mokrý): Dobrý večer.

Jan Pokorný: Jak rozumíte, pane místopředsedo, snaze sportovních novinářů o očištění dobrého jména sportu, o němž píší?

Host (Pavel Mokrý): Samozřejmě my si vážíme každé snahy, která vede k očištění fotbalu, ale na druhé straně jsme napadáni za alibistický postoj, za nekonání, za pasivitu a já si myslím, že to pravda není, protože my velmi intenzivně spolupracujeme s policií, veškeré poznatky, které máme, předáváme disciplinární komisi, která je bezprostředně řeší a jsme bohužel vázáni na to, jsme vždycky krok za policií, která zkrátka nám předává podklady k tomu, abychom mohli nějakým způsobem konat.

Jan Pokorný: Pane místopředsedu, vy jste taky chtěli, aby vám v deníku Sport otiskli text vaší odpovědi v plném znění, to se nestalo, pak jste si objednali otištění textu formou placené inzerce, k tomu taky nedošlo. Co si o tom myslíte?

Host (Pavel Mokrý): Ano, samozřejmě tím pádem celá ta výzva, kterou deník Sport zveřejnil, je pro nás jaksi méně důvěryhodná, protože pokud bychom se měli k té výzvě vyjádřit, tak si myslím, že by ten prostor měl být pro nás vymezen a pokud jsme nuceni si dát dokonce placenou inzerci a i ta je nám zamezena, tak si o tom můžeme myslet cokoliv. Navíc celá ta výzva není důvěryhodná už proto, že jsou tam třeba lidé, kteří vůbec žádný podpis nepřipojili.

Jan Pokorný: Poprosím tedy o reakci na tenhle argument Lukáše Tomka.

Host (Lukáš Tomek): To není pravda. My jsme právě váhali mezi tím, jestli uděláme petici nebo výzvu a udělali jsme výzvu, protože to je technicky míň náročný a není potřeba u výzvy mít fyzicky ty podpisy. Ale ta výzva, my ji děláme prostřednictvím telefonu, internetu, mailu a dopisů a ...

Jan Pokorný: Dáte tedy ruku do ohně za to, že všichni, kdo to podepsali nebo kdo jsou uveřejněni jako podepisující, tak tam ...

Host (Lukáš Tomek): Samozřejmě. Oni nepodepisují, oni vyjadřují podporu.

Jan Pokorný: A k té výhradě, že Českomoravský fotbalový svaz chtěl i formou placené inzerce uveřejnit text odpovědi v plném znění řeknete co?

Host (Lukáš Tomek): My jsme ten text částečně otiskli a protože pod tím textem nebyl nikdo podepsaný, to byla odpověď vlastně anonymní, tak nám nepřišlo vhodný to otisknout.

Jan Pokorný: Poprosím o reakci pana místopředsedu Mokrého?

Host (Pavel Mokrý): No tak já to prohlášení tady mám v originále, je tam podepsán Daniel Machoň, ředitel oddělení komunikace a pokud by i tam náhodou ten podpis chyběl, tak se dá samozřejmě operativně doladit, ale myslím si, že pokud se jedná o placenou inzerci, tak ten důvod opravdu byl asi jiný, než že tam nebyl podpis.

Jan Pokorný: Poprosím pana zástupce šéfredaktor?

Host (Lukáš Tomek): No, nebyl jiný.

Jan Pokorný: Dobře, tak zřejmě se neshodnete, skončil stručný duel pořadu Týden v tahu, kde po telefonu odpovídali zástupce šéfredaktora deníku Sport, Lukáš Tomek a místopředseda Českomoravského fotbalového svazu, Pavel Mokrý. Hezký zbytek dne, na slyšenou.

Host (Lukáš Tomek): Na slyšenou.

Host (Pavel Mokrý): Na slyšenou.

Vývoj naší ekonomiky

Jan Pokorný: Korupce ve fotbale zatím ovlivňuje pouze fanoušky, hráče, činovníky a sponzory, ekonomika na ni nereaguje, koruna posiluje, Telecom se pomalu prodává. Jak uslyšíte za chvíli v rozhovoru i s tím dalším utahováním opasků by to nemělo být zas až tak horké. Hostem je vicepremiér vlády pro ekonomiku, Martin Jahn, dobrý den.

Host (Martin Jahn): Dobrý den.

Jan Pokorný: Česká měna posiluje, dotýká se dvouletého maxima. Co s tím?

Host (Martin Jahn): Tak pro české exportéry to samozřejmě není příliš dobrá zpráva. Na druhou stranu možnosti české vlády a České národní banky ovlivňovat kurz jsou relativně omezené. Důležité je, že se to neděje skokově, je to určité permanentní posilování, s kterým se musí firmy vyrovnat a mohou se s ním vyrovnat snižováním nákladů a zvyšováním přidané hodnoty u svých produktů.

Jan Pokorný: Je podle vašeho názoru to posilování koruny jenom psychologické a nebo pramení taky z něčeho jiného?

Host (Martin Jahn): No tak do určité míry je psychologické. Ona důvěra v českou ekonomiku ve světě je poměrně silná. My se potýkáme velmi často s kritikou vysokého vládního dluhu, problému v české ekonomice, ale jak je vidět, finanční trhy české ekonomice věří a pro finanční trhy ta celková výše zadlužení velký problém nereprezentuje. Ještě jednou opakuji, je to velký problém pro exportéry, i když ty více trápí kurz koruny k dolaru, ale tam je to spojeno zejména s poklesem dolaru, ani ne tak s českou ekonomikou a je to problém pro celou Evropu.

Jan Pokorný: Takže to není tak, že by trh třeba reagoval nebo nereagoval na nějaké rozhodnutí vlády třeba v souvislosti s nabídkou majority v Českém Telecomu napřed strategickým investorům a teprve kdyby to nevyšlo, tak prodat akcie na kapitálovém trhu?

Host (Martin Jahn): Já myslím, že koruna by zareagovala tímto způsobem stejně. Většinou ty trhy reagují pozitivně na nějaké jasné rozhodnutí, protože pro trh je největším problémem nejistota a vláda učinila jasné rozhodnutí, co s Telecomem bude a trhy na to nebo finanční trhy na to zareagovaly tak, jak se předpokládalo, mírným posílením koruny.

Jan Pokorný: Opravdu si myslíte, že je to jasné rozhodnutí zkusit nejprve jednu variantu a ta když nevyjde, tak se přiklonit k druhé?

Host (Martin Jahn): No, to, co je důležité je, že vláda dala jasný termín, do kdy má být rozhodnuto o strategickém partnerovi a ještě jednou zdůrazňuji, že do toho 31.3. by měla vláda rozhodnout o tom, že má jednoho investora, má jasně definovanou cenu a má i jasnou smlouvu, to znamená, že pokud se vláda takto rozhodne, tak v podstatě může dojít v následujícím týdnu k podpisu smlouvy a k finančnímu plnění. Pokud tomu tak nebude, tak vláda by měla rozhodnout o tom, jestli přistoupí k prodeji přes kapitálové trhy.

Jan Pokorný: Tento týden jsme také byli svědky toho, že společnost Getrag a Ford Transmisions oznámila, že postaví na Slovensku nový závod na výrobu převodovek za 300 milionů eur, v továrně nedaleko Košic by mělo najít práci 750 lidí. objevily se spekulace, které jste asi zaznamenal jako člověk, který se investicemi zabýval ještě před tím, než se stal členem Grossovy, vlády, že k nám Ford nechtěl investovat, protože tady není dostatek volných kvalifikovaných pracovníků. Mluvili jsme s ředitelem vládní agentury CzechInvest, Radomilem Novákem a ten takové pověsti odmítá.

Host (Radomil Novák): Protože Slovensko je relativně malá země, zhruba 5 milionů lidí. pokud se podíváme, tak na Slovensku do dnešního dne nešlo až tak projektů, realizovalo se tam několik zásadních strategických velikých investic a převážná většina těchto investic je směřována do jednoho oboru, a to je ještě směřováno do jedné oblasti, západní část Slovenska. Takže samozřejmě to potáhne na ty kapacity, které Slovensko má, celkem velké množství kvalifikované pracovní síly.

Jan Pokorný: Podle vašeho názoru také Ford nešel na Slovensko kvůli tomu, že tady není dost kvalifikovaných pracovníků, pane vicepremiére?

Host (Martin Jahn): Já myslím, že u Fordu hrála poměrně i velkou roli lobistická aktivita firmy US Steel, která působí v Košicích v Železárnách, která vlastně slíbila slovenské vládě, že se bude snažit na Slovensko přilákat další americké investory. Já myslím, že je dobře, že si firma Ford a Getrag vybraly východní Slovensko, kde je extrémně vysoká nezaměstnanost a řekl bych, že to je v určitém smyslu i v našem zájmu, protože i pro naši ekonomiku je důležité, aby slovenská ekonomika rostla, aby se snižovaly sociální rozdíly mezi západním a východním Slovenskem a těch důvodů, proč se Ford takto rozhodl, patrně byla celá řada. Většinou to není jeden důvod, který rozhodne o takovéto investici.

Jan Pokorný: Jak vy se díváte na tu výhodu, pokud stále ještě trvá, že Česká republika má dost kvalifikovaných pracovníků?

Host (Martin Jahn): V podstatě si myslím, že se pomalu blížíme k bodu, kdy se kvalifikovaná pracovní síla bude vyčerpávat. Můžeme to řešit dvěma způsoby. Za prvé posílením a zkvalitněním technického školství tak, aby technické školství produkovalo absolventy v té kvalitě a v té kvantitě a v těch oborech, které trh bude potřebovat a také to budeme muset patrně řešit dovozem kvalifikovaných pracovních sil z dalších zemí jihovýchodní a východní Evropy.

Jan Pokorný: Vy jste možná také četl výsledky průzkumu, který si nechalo udělat sdružení Střední podnikatelský stav. Podle těch výsledků víc než polovina respondentů považuje nynější právní rámec za nepřehledný, většina také není spokojena s prací soudců a vymahatelností práva, což je alarmující zjištění, kterému by vláda rozhodně měla věnovat pozornost, alespoň to tak říká předseda tohoto sdružení Zdeněk Somr, když mluvil o dalších výsledcích průzkumu.

Host (Zdeněk Somr): Co se týče otázek daní, tak tam se nejvíce zhoršil pohled za posledních 12 měsíců na náročnost vedení daňové agendy, polovina podnikatelů si myslí, že se tato náročnost zvýšila, téměř polovina si myslí, že se zvýšila celková daňová zátěž. V podstatě beze změny, čili nikoliv zhoršení, nastalo v práci finančních úřadů, která je hodnocena zhruba stejně jako v loňském roce.

Jan Pokorný: Názor vicepremiéra pro ekonomiku?

Host (Martin Jahn): Tak s názory podnikatelů nelze než souhlasit. V každém případě je dnešní daňová soustava do určité míry nepřehledná, já myslím, že na to negativní hodnocení podnikatelů mělo výrazný dopad i zákon o dani z přidané hodnoty, kde ta první verze, která byla přijata ke vstupu do Evropské unie, byla nepovedená a vláda ji musela velmi rychle novelizovat, takže to si myslím na tom negativním hodnocení velmi, velmi projevilo. Já mohu říci, že k prvnímu lednu příštího roku je novelizován zákon o dani z příjmu právnických osob, kde dochází například k tomu, že se zvyšuje ten strop, od kterého se musí podnikatelé vést podvojní účetnictví, zvyšuje se na 15 milionů, to znamená, že mnohem menší počet těch drobných živnostníků a podnikatelů bude muset podvojné účetnictví, což je určité zjednodušení, ale v každém případě dnes Ministerstvo financí pracuje na výrazném zjednodušení celého daňového systému tak, aby byly odbourány ty administrativní zbytečné překážky, jako je například deník jízd a podobně. Takže pokud se to podaří, tak od 1. ledna 2006 by měly platit výrazně zjednodušené zákony o dani z příjmu.

Jan Pokorný: Už jste mluvil o tom, že chcete prosadit strop pro sociální a zdravotní pojištění a to ve výši trojnásobku průměrné mzdy. Proč zrovna trojnásobek, když už se vedla debata o pěti a tuším, že i o osminásobku?

Host (Martin Jahn): Tak ta debata původně začla na osminásobku, pak se dostala na pětinásobek průměrné mzdy a takový je současný vládní kompromis. Podle mého názoru by bylo lepší jít až na hranici tří průměrných mezd, protože pak se ta hranice bude spíše blížit té hranici, kterou mají v ostatních státech Evropské unie a musíme si uvědomit, že toto je také určitá otázka konkurenceschopnosti, dává to vlastně najevo, jak drahé bude pro firmy zaměstnávat špičkové odborníky a špičkové manažery v České republice a pokud bychom měli tento strop příliš vysoko nebo ho neměli vůbec, tak firmy nebudou motivovány mít v České republice například výzkum a vývoj, kde pracují špičkově placení lidé. Nebudou mít zájem firmy mít v České republice například regionální vedení svých firem, kde také pracují velmi dobře placení lidé.

Jan Pokorný: A jsou vám blízké nebo vzdálené úvahy o samotném snížení odvodů na pojištění?

Host (Martin Jahn): Já myslím, že je potřeba zahájit seriozní diskusi o snížení těch sazeb jako takových. Já myslím, že k tomu asi nedojde do roku 2006, ale se změnou systému zdravotního a sociálního pojištění je potřeba říci, kolik je pro český rozpočet únosné snížení a jsem přesvědčen, že nejdéle v horizontu pěti let bude muset dojít ke snížení těchto sazeb. I vzhledem k tomu, že stále poroste cena práce a pokud vláda teda má možnost trochu ten nárůst mezd vyrovnat tím, že sníží nepřímé náklady na práci.

Jan Pokorný: V posledních dnech čteme v novinách takové příměry, že po takzvaných Klausových balíčcích vláda chystá podobná restriktivní opatření. Objevují se opět o utahování opasků v souvislosti s tím, že vláda plánuje na léta 2006 a 2007 70miliardové škrty.

Host (Martin Jahn): No, to by paralely já myslím, že jsou naprosto nesmyslné.

Jan Pokorný: Proč?

Host (Martin Jahn): V letech 96-97 byla česká ekonomika v krizi, v recesi a bylo potřeba zavést určitá drastická opatření. V dnešní době je česká ekonomika v konjunktuře, HDP roste více než 4 procenta, máme jednu z nejnižších inflací v regionu, česká ekonomika je ve velice dobrém stavu. Jediný problém, který máme, že deficit veřejných financí roste příliš rychle, to znamená, zvyšuje se zadlužování státu a proto je potřeba omezit výdaje. To omezení výdajů nebude mít žádný drastický dopad na obyvatele. Bude v podstatě znamenat, že se zamezí zneužívání sociálních a zdravotních dávek, které jsou čerpány lidmi, kteří je zneužívají a pak dojde k plošným škrtům u všech ministerstev ve výši 4 procent, což také nepovažuji za žádnou tragédii. Takže rozhodně to nepovede k utahování opasků.

Jan Pokorný: Ale člověk když si přečte takovéhle titulky, tak si řekne 15 let po listopadu 89 a už zase bych si měl utahovat opasky. Zkuste říct srozumitelně, koho by se tedy případné utahování opasků, pokud vůbec, mělo týkat?

Host (Martin Jahn): No, utahování opasků v tomto případě, pokud budeme akceptovat ten příměr, tak se bude týkat těch, kteří zneužívají zdravotní a sociální dávky, to znamená předstírají nemoc a přitom jsou na melouchu, nebo nechtějí vzít práci, která je dostupná na trhu práce a raději pobírají dávky v nezaměstnanosti a ty plošné škrty u všech resortů ve výši 4 procent, to myslím nebude mít na nikoho výrazný dopad, ale mě trochu mrzí, že se od toho roku 89 často mluví o utahování opasků, ale nehovoří se o tom, že budeme muset také velmi tvrdě pracovat, abych zvýšili naši životní úroveň.

Jan Pokorný: Máte pocit, že nepracujeme dost tvrdě doposud?

Host (Martin Jahn): Já myslím, že možná pracujeme tvrdě, ale právě zefektivnění systému u těch zdravotních a sociálních dávek je také o tom a pokud chceme zvyšovat životní úroveň, snižovat nezaměstnanost, zvyšovat výkonnost ekonomiky, tak je to spíše o intenzivnější, efektivnější a tvrdší práci než o utahování opasků.

Jan Pokorný: Ale intenzivnější efektivnější práci nemůže nařídit vláda, nemůže jí nařídit stát. Té se dosahuje jinak?

Host (Martin Jahn): No, stát vytváří podmínky pro firmy tak, aby firmy zvyšovaly svou výkonnost a stát ovlivňuje to prostředí i tím, jaký například zákoník práce, jak benevolentní je vyplácení těch dávek, o kterých jsem hovořil. Takže stát vytváří prostředí k tomu, aby se lidé chovali buď více nebo méně zodpovědně.

Jan Pokorný: Podle vás by růst české ekonomiky mohl do roku 2006 zrychlit na 6 procent a v tomhle tempu pokračovat v dalších letech, pokud se udělají plánované hospodářské reformy. Vzhledem k tomu, jak třeba dopadly volby do Senátu, protože i ta reforma je záležitost legislativní, nabízí se otázka, jestli vše půjde tak, jak by si vláda přála?

Host (Martin Jahn): Tak politika je do určité míry virtuální realita a nikdy nevíte, co se stane, ale ty potřebné změny v mnoha oblastech jsou vlastně takové, že by se na nich mohla vláda v určité míře i s opozicí shodnout. Ty návrhy, které vedou k určité změně výpočtu životního minima nebo ke snížení výpočtu životního minima, ke zpřísnění výplat zdravotních a sociálních dávek. To jsou všechno věci, které si myslím, že by měla opozice podpořit. Pokud se nám podaří dostat do reformy zdravotnictví určité ekonomické prvky, které povedou k zefektivnění zdravotnictví a k tomu, že ve zdravotnictví bude více fungovat určitý tržní princip, tak je to také něco, co by mohla opozice podpořit, takže já bych tak skeptický nebyl.

Jan Pokorný: Jste rád, že jste ve vládě?

Host (Martin Jahn): Ano.

Jan Pokorný: Děkuju za rozhovor, to byl vicepremiér pro ekonomiku, Martin Jahn. Na shledanou.

Host (Martin Jahn): Na shledanou.

Situace na Ukrajině

Jan Pokorný: Ukrajinská opozice slaví své vítězství. Nejvyšší soud přijel její stížnost na volební podvody během druhého kola prezidentských voleb. Zrušil výsledky a nařídil opakování 26. prosince. Desetitisíce stoupenců takzvané oranžové opozice tohle rozhodnutí přijalo s bouřlivým potleskem. Atmosféru na kyjevském náměstí Nezávislosti a dojmy demonstrantů zachytil Martin Dorazín.

Martin Dorazín: Je nás hodně, nás nezdoláte, to je jakási oficiální hymna kyjevského protestu. Strategickou převahu v této válce barev získala oranžová, to je barva opozice. Modrobílé šály, vlajky a trička, tedy barvy příznivců současného proruského premiéra Viktora Janukovyče, na ulicích Kyjeva vidět nejsou vůbec. Premiérova bašta leží ve vzdáleném Doněcku, průmyslovém srdci Ukrajiny, které přirozeně tíhne k Moskvě. Demonstranti v Kyjevě kategoricky popírají tvrzení ruských médií a moskevských politiků, že v Kyjevě a na západě Ukrajiny vládne antiruská hysterie a že opozice zakáže ruštinu. Na náměstí Nezávislosti jsem například potkal tři sestry, které nemají žádný důvod k ukrajinskému nacionalismu a přesto podporují oranžovou opozici.

Projev obyvatel: Náš táta je Ukrajinec a máma je Ruska. V Kyjevě jsme prožili celý život. Otec mé dcery je Osetínec, takže podle občanky je Osetínka, ale žije v Kyjevě a my všichni, celá rodina, nehledě na národnost, podporujeme Juščenka a nikdo se to nebojí říci. Moje dcera stojí za ním stejně jako veškerá mládež a inteligence. Proto není žádný nacionalista.

Martin Dorazín: Říká mluvčí sesterského tria, paní Táňa. Lidé na náměstí Nezávislosti běžně přecházejí z Ukrajinštiny do Ruštiny a naopak.

Projev obyvatel: Jak mám mluvit, rusky nebo ukrajinsky, ptá se mě nejprve 20letý student Volodimir, než začne popisovat své bezprostřední dojmy. Jsem rád, říká, že spravedlnost nakonec zvítězila, že soud správně rozhodl. Za to jsme přece bojovali.

Martin Dorazín: Viktor Juščenko slíbil, že v žádném případě nehodlá rušit ruské školy, chrámy ruské pravoslavné církve ani výuku ruštiny na ukrajinských školách. Musíme ruštinu znát a používat ji. Rusko bylo, je a zůstane naším strategickým partnerem, ale do našich záležitostí nemá co mluvit, opakovaně zdůrazňoval Juščenko v minulých dnech. Většina obyvatel západní a centrální Ukrajiny s ním naprosto souhlasí. Podle průzkumů se třetina obyvatel západní Ukrajiny domnívá, že největší nebezpečí pro Ukrajinu představuje Rusko, na východě naopak 90 procent dotázaných uvedlo, že Rusku věří a spoléhá se na něj. Pokud se Juščenko stane 26. prosince prezidentem, bude jeho prvním úkolem přesvědčit rusifikovaný východ země, že se nemá čeho bát. Bude muset usmířit rozpolcený národ a to bude také jeho první velká zkouška v roli demokratického vládce Ukrajiny.

Jan Pokorný: Hostem pořadu Týden v tahu je publicista Jefim Fištejn. Vítejte.

Host (Jefim Fištejn): Dobrý den.

Jan Pokorný: Narodil jste se, můžu říct i letopočet?

Host (Jefim Fištejn): Samozřejmě, nejsem žena.

Jan Pokorný: V roce 1946 v ukrajinském Kyjevě. Jakou máte vzpomínku z dětství na tohle město, jehož ulice v posledních dnech a týdnech vídáme v televizním zpravodajství?

Host (Jefim Fištejn): Bylo to vždy vcelku pěkné, úhledné, historií opředené město, ale naprosto rusifikované, to znamená město, kde se ukrajinsky nemluvilo, vyučovalo se v ruštině a mluvilo se převážně rusky.

Jan Pokorný: Jako pozici vůbec měla ukrajinština v dobách Svazu sovětských socialistických republik na Ukrajině?

Host (Jefim Fištejn): Velmi potlačovanou, to znamená, že byl to samozřejmě oficiální státní jazyk Ukrajinské republiky, nicméně byl nahlížen jako jazyk sedlácký, zemědělský, z vesnic a nikoli jako velkoměstský jazyk.

Jan Pokorný: Jaká vlastně byla Ukrajina coby jedna ze svazových republik? Jaký byl její vztah k Moskvě?

Host (Jefim Fištejn): Podřízený naprosto, každý generální tajemník nebo první tajemník ukrajinské Komunistické strany zároveň byl součástí a zpravidla velmi významnou součástí politbyra, ústředního výboru a tak dále, takže byla to součást Ruska se vším všudy nebo-li sovětské říše spíše než Ruska.

Jan Pokorný: Co zůstalo ze Sovětského svazu na Ukrajině po rozpadu Sovětského svazu?

Host (Jefim Fištejn): Spousta přežívajících zvyklostí, existence východu a západu Ukrajiny, nebo-li země značně rozdělená a to je také jisté dědictví Ruska.

Jan Pokorný: Má tedy ta nynější vyhrocená situace svým způsobem i kořeny sovětské minulosti?

Host (Jefim Fištejn): Řek bych dokonce v předsovětské, v říšské, v carské minulosti a nejvýraznějším jevem tohoto dědictví je právě vnitřní pnutí mezi levým a pravým břehem Podněpří nebo-li viděno po proudu řeky Dněpr, Ukrajina se rozpadá na pravý břeh a levý břeh. Pravý břeh tíhne spíše k západní civilizaci, levý k východu. Ale uvádím to spíše jako okolnost, která dnes již je všeobecně známá, přijímaná, nicméně z hlediska těchto dnešních událostí není vůbec rozhodující a chcete-li, mohu to trochu rozvést.

Jan Pokorný: Prosím.

Host (Jefim Fištejn): Obecně se říká, že je to jakoby vyhřeznutí těchto historických rozporů. Je to tak a není to zcela tak. 60 procent lidí, kteří podporují Juščenka, v běžném styku mluví pouze a pouze rusky, to je třeba vědět. Oni neprotestují jaksi proti východu Ukrajiny ani proti ruské orientaci, chcete-li, Ukrajiny, ale především proti oligarchickému zřízení, které se po rozpadu Sovětského svazu na Ukrajině ustálilo, vzniklo jako systém příbuzných klanů, které mezi sebou rozdělily celou Ukrajiny prakticky.

Jan Pokorný: Něco podobného jako v Gruzii?

Host (Jefim Fištejn): Ano, něco podobného a proto lidi především protestují proti tomuto režimu, proti režimu prezidenta Kučmy, nikoliv je to referendum o východní nebo západní orientaci Ruska. Zároveň na východě Ukrajiny, lidé, kteří protestují proti Juščenkovi, nečiní to z hlediska možné prozápadní orientace tohoto člověka, protože o jaké prozápadní orientaci můžeme mluvit, když byl to právě Juščenko, kdo prosadil v parlamentě rezoluci, požadující stažení ukrajinských vojsk z Iráku a byl to právě Kučma, to znamená předchozí prezident, který podal pomyslnou přihlášku do NATO a Evropské unie. Takže nejde zde o orientaci, jde o to, že na východě Ukrajiny se lidi stali obětmi informační blokády a domnívají se, že Juščenko má v úmyslu především zrušit jejich těžké a zastaralé provozy, těžce dotované z Kyjeva. A to se jim samozřejmě nechce, protože to by znamenalo ještě vyšší nezaměstnanost, než jaká je tam nyní.

Jan Pokorný: Jak už to v podobných krizích bývá, oba tábory jsou personifikovány. Připomeňme, že opozice v čele se svým kandidátem Viktorem Juščenkem neuznává oficiální vítězství premiéra Viktora Janukovyče. Jak dopadá, pane Fištejne, ve vašem podání srovnání těchhle dvou podstatných aktérů? Je jeden lepší, jeden horší?

Host (Jefim Fištejn): No to nepochybně asi je, jak už to mezi lidmi bývá, každopádně oba dva byli, zastávali funkci předsedy vlády a Juščenko jako předseda vlády se nevyznačoval ani nějakou zvláštní orientací, ale je třeba vidět, jaké síly za nimi stojí, co vlastně zhmotňují. V tomto smyslu Juščenko skutečně zhmotňuje jakousi obecně proevropskou, neříkám prozápadní orientaci Ukrajiny, zatímco Janukovyč je přímo famulus ruského vlivu na Ukrajině. Je třeba chápat tu falsifikaci voleb nikoliv jako jednotlivé a navzájem nespojené příhody nebo nehody, které se staly během voleb. Byl to ucelený projekt, projekt řízený z Moskvy, projekt v podstatě sponzorovaný se vším všudy z Moskvy a jako takový vlastně skončil naprostým nezdarem. Není to nezdar prezidenta Kučmy, ten už skoro nemá co ztratit, je to především ztráta tváře prezidenta Putina. Hraje se o Rusko.

Jan Pokorný: Tím už se dostáváme k hodnocení role Moskvy a prezidenta Putina v tom dosavadním průběhu krize. Jak se konkrétně projevuje?

Host (Jefim Fištejn): Putin vsadil všechno na jednu kartu. Byla to jeho největší zahraničně-politická chyba, takto je to hodnoceno v samotném Rusku. Putin těžce doplatí na svou neschopnost momentálně reflektovat situaci. Podívejte se, jak nesmyslně Putin se chová tváří v tvář této porážce. Místo aby hledal cestičky k Juščenkovi, aby nabídl jakési racionální východisko z krize, které by spočívalo v tom, že by uznal vítězství Viktora Juščenka, který, jak říkám, není ani protiruský, ani zvlášť prozápadní, je to rázovitý člověk, který je především pro Ukrajinu, ta místo toho Putin trvá na jakýchsi nerealistických nabídkách opakování celých voleb, nikoliv druhého kola, což by vyřadila Juščenka ze hry, což by znamenalo jaksi vypustit páru z náměstí Nezávislosti v Kyjevě a není to z mého hlediska možné. Takže jediné na co alternativního může vlastně spoléhat Putin je, že cestou nějaké drobné provokace může dojít ke krveprolití, pak k nutnému zásahu bezpečnostních složek, pak k ospravedlnění ze strany Ruska tohoto zásahu, možné nějakého druhu bratrské pomoci, ale to by vyžadovalo od Putina vlastně vzdát se zahraničně politického kursu, změnit, jak se říká, formát zahraničně politických a ekonomických vazeb, což by znamenalo radikální, radikální obrat. Nevěřím, že Putin je schopen a ochoten podstoupit takový chirurgický řez. Ale když to není schopen podstoupit, pak nechápu, proč to hraje, když nemá další tah vlastně, neví, jak bude další krok.

Jan Pokorný: Střetávají se tam nějak zájmy Ruska a řekněme zájmy Evropské unie?

Host (Jefim Fištejn): Stoprocentně, pokud za zájmy Evropské unie pokládáme takové ty všeobecné zájmy, aby předpolí Evropské unie bylo stabilizované, řídilo se přibližně stejnými hodnotami, jakými se řídí Evropská unie, pak ty zájmy jsou tam nepochybně. Všimněte si jedné okolnosti. Rusko, které bylo hlavním hráčem na začátku těchto voleb, na konci těchto voleb dopadá jako přihlížející. U kulatého stolu sedí zástupce Evropské unie, ať už jeden nebo několik, prezidenti Polska a Litvy, další západní představitelé a sedí ministr vnitra, nikoliv ani ministr zahraničí, ale ministr vnitra Ruska, který nemá kompetence k tomu, aby cokoliv prosazoval, jakoukoliv vizi, protože jí nemá ani Putin. Nebo-li Rusko se stalo vedlejším přihlížejícím hráčem a to je ojedinělý obrat. Zatímco Evropská unie momentálně je na tahu, jak se říká, má dobré tempo, má dobrou kvalitu, má dobrou šanci prosadit na Ukrajině svou představu vcelku nezávislého, stabilizovaného, ekonomicky tak nebo onak prosperujícího, neříkám jak, protože vždy po svátcích přichází všední den a přichází jakési vystřízlivění, nicméně aby tam byla Ukrajina, která sdílí přibližně společné hodnoty.

Jan Pokorný: Působíte v rádiu Svobodná Evropa-Rádiu Svoboda, jste ve styku i s ukrajinskými známými. Jaké základní pocity u nich převažují?

Host (Jefim Fištejn): Tak prožívají euforii ne zcela nepodobnou té, kterou jsme prožívali v 89. roce. Najednou cítí jaksi sílu, svornost a možnosti svého národa, protože když vidíte v nepřetržitým vysílání davy lidí na náměstí Nezávislosti, který zpívají - spolu je nás mnoho, spolu nás nic nezmůže, nebo nás nic nezdolá, tak oni prostě prožívají ten pocit obrovského štěstí, že se toho vůbec dožili a musím říct, že Rusové, kteří to sledují třeba v Moskvě a jsou přece jenom jaksi objektem své propagandistické mašinérie, tak dívají se na to vysílání se značnou závistí, že sami nemůžou prožít okamžik euforie.

Jan Pokorný: Omlouvám se za tu otázku, jak se řekne ukrajinsky spolu je nás mnoho, spolu nás nic nezdolá?

Host (Jefim Fištejn): Rázom nás bahato.

Jan Pokorný: Říká komentátor Jefim Fištejn. Děkuji, na shledanou.

Host (Jefim Fištejn): Na shledanou.

Fejeton

Jan Pokorný: Dosavadní předseda ODS má přinejmenším dva primáty mezi českými politiky. Do předsednické funkce ho přivedla před dvěma lety jeho žena Pavla. Na kongresu ODS ve Františkových Lázních doplnila manželův kandidátský projev, v němž mluvila o tom, že Mirek nesl vždy nejtěžší batoh a že je na něj spoleh. Šťastná to žena. Druhé prvenství drží předseda Topolánek v tom, že lidem utkvěla v hlavně jeho přezdívka. Zejména poté, co na vzpomínaném kongresu odstupující předseda Klaus psal svému staršímu synovi mobilem krátkou textovou zprávu, jíž hodnotil vystoupení svého nástupce. Vzpomínáte? Textovka, která vstoupila do dějin, zní: absolutně falešný a prázdný topol. Málokdo z občanských demokratů mu řekne jinak, ostatně touto přezdívkou ho častují i političtí protivníci a mimo mikrofony i novináři. Není proti divu, že pokaždé, když jdu podél aleje topolů, si na tohoto Valacha vzpomenu. Topol je celkem mohutný strom se silnými větvemi. I Miloši Zemanovi by se asi špatně objímal. Nositel téhle přezdívky v čele ODS vyhrál letos volby do Evropského parlamentu, volby krajské i ty do třetiny Senátu. Je možné o něm směle říct, že v české politické krajině zapustil kořeny. Občas se sice spekulovalo o tom, že se ho někdo pokusí podříznout, ale zatím se do toho viditelně nikomu nechtělo, i když v politice platí, že pila je vždy nabroušena. Paní Topolánková před dvěma lety vyjevila občanským demokratům na kongresu, že se jí na manželovi líbí i to, že je citlivý a vysoký. Pokud to tak je, možná i topol sem tam cítí, že žádný strom neroste do nebe.

Volební kongres ODS

Jan Pokorný: A další téma. Volební kongres ODS určí podobu vedení téhle nejsilnější opoziční strany. I když se volit bude až zítra, už teď je jasné, že předsedou bude nadále Mirek Topolánek, který získal nominace od všech 14 regionálních sněmů. Dramatičtější by měl být souboj o posty místopředsedů. Atmosféru na kongresu ODS, který je tentokrát v hlavním městě, Praze, sleduje i redaktorka Hana Hikelová. Dobrý podvečer.

Hana Hikelová: Hezký večer.

Jan Pokorný: Pojďme tedy si říct úvodem, Hanko, ty jsi byla loni na tom nevolebním kongresu ODS v Luhačovicích. Dá se stručně popsat, v čem se tyhle dva kongresy liší?

Hana Hikelová: Co je znát na první pohled nebo spíš poslech, to je rétorika vystupujících delegátů. Loni byli občanští demokraté velmi agresivní a v podstatě se soustředili hlavně na kritiku Sociální demokracie. Snad jen pro ilustraci, část rok starého vystoupení Martina Římana a Mirka Topolánka.

Host (Martin Říman): Této zemi vládnou dva polodospělí mocichtiví kluci prostřednictvím paranoidního autisty, který si libuje ve čtení odposlechů.

Host (Mirek Topolánek): Nezaměstnanost chce léčit stejně mazaně, jakoby na obezitu ordinovala vepřové koleno. Zadluženost chce řešit ještě větší zadlužeností.

Hana Hikelová: Ne, že by dnes občanští demokraté vládu nekritizovali, ale přece jen jde o kritiku věcnější. Tento pražský kongres je zaměřen více dovnitř strany, jako taková červená nit se projevy prolínají slovy, že je třeba zapomenout na úspěšný volební rok a soustředit se hlavně na parlamentní volby, že ODS nesmí usnout na vavřínech a mnozí také upozorňují na to, aby se členové strany nerozhádali hned na začátku. S trochou ironie to ve svém vystoupení zmínil Martin Říman, který citoval jednu z delegátek, užijme si těch chvil, kdy jsme ještě v opozici a jsme všichni kamarádi. Další nebezpečí vidí pak občanští demokraté také v podcenění sociálních demokratů a téměř jednohlasně také mluví o potřebě udržet si stávající voliče, být pro lidi důvěryhodní a deklarovat to, že skutečně po případném vítězství ve volbách strana splní to, co lidem slibuje.

Jan Pokorný: Hanko, čeho se občanští demokraté po letošních trojích vyhraných volbách obávají? Hlavně co se týká voličů.

Hana Hikelová: Tak on to asi nejlépe popsal Petr Nečas, který kandiduje na prvního místopředsedu strany. Řekl, že strana nesmí žít v iluzi, protože zdaleka ne všichni voliči volí z přesvědčení. Mnoho jich je k ODS zaháněno neschopností vlády a vládní koalice.

Host (Petr Nečas): Polovina našich voličů má čistý příjem 12 tisíc korun a méně. To znamená, že musíme pokračovat ve své strategii nebýt pouze stranou pro bohaté a úspěšné, nebýt pouhou stranou podnikatelů a vyšších příjmových skupin, zkrátka nebýt tím, čemu už dlouho říkám stranou plné peněženky. Jen aby to bylo úplně jasné. Lidé s čistým měsíčním příjmem 24 tisíc korun a výše tvoří pouze o něco více než jednu dvacetinu všech našich voličů.

Hana Hikelová: No a podle Nečase musí být součástí strategie ODS i vysoká nabídka sociální mobility a nabídka možnosti sociálního vzestupu. Volby totiž podle něj nevyhrává ta strana, která je nejpopulárnější, ale tak, která dokáže nejlépe motivovat své voliče k volební časti.

Jan Pokorný: Tolik reportérka Hana Hikelová. Na témže místě, kde i Hana Hikelová, je i komentátor Radiožurnálu Petr Nováček, dobrý podvečer, Petře.

Petr Nováček: Hezký večer.

Jan Pokorný: Hanka už ten společný jmenovatel dosavadní diskuse, jíž se tenhle kongres liší od toho minulého nevolebního v Luhačovicích, popsala. Ono se dá říci, že sice těmi trojími vyhranými volbami mají občanští demokraté důvod se plácat po ramenou, ale v těch jejich vystoupeních zaznívá i ostražitost. Čím si to vysvětluješ?

Petr Nováček: No, vysvětluju si to tím, o čem už také Hana Hikelová mluvila, samozřejmě ta volební štěstěna je nevyzpytatelná a ODS má opakovanou zkušenost z roku 1996 s tím, že volební preference jí věstily jasný úspěch, jasné vítězství, ale ke konci těsně před samotnými volbami se ten vývoj jakoby zlomil a ODS pak nedopadla nejlépe, takže si myslím, že to je jeden důvod, proč jsou tentokrát členové ODS na 15. kongresu velmi opatrní. Na druhé straně samozřejmě tři volební vítězství v tomto roce a také to, že se jim zázračně, jak se vyjádřil jeden z řečníků, podařilo, aby se stal Václav Klaus prezidentem republiky, tak to jsou velké úspěchy a svádí to k tomu usnout na vavřínech. Přitom opakovaně se tady objevuje v nejrůznějších modifikacích věta, že ten boj, ta rozhodující chvíle je teprve před námi a mimochodem že tou chvílí nebude jen ten volební souboj, pokud možno dříve, ale nejdéle na jaře v roce 2006, ale ty bezprostřední okamžiky po volbách, totiž to, jak dokáže ODS svoje vize přeměnit ve skutečnou realitu svých prvních a zásadních politických kroků.

Jan Pokorný: Jak tohle ODS eventuálně dokáže, to je jedna věc, ale s kým by to měla dokázat, to už je věc druhá, jinými slovy debatuje se na kongresu i o případných spojencích? A na to se ptám i proto, že tam vystoupil předseda lidovců Miroslav Kalousek.

Petr Nováček: No, zatím se o spojencích debatuje jenom okrajově, nicméně na tu otázku mohu odpovědět. Jiný potenciální spojenec než KDU-ČSL se tady nerýsuje, byť v několika humorných narážkách i za přítomnosti předsedy Kalouska z tribuny padl názor, že vůbec nejlépe by bylo, kdyby občanští demokraté dokázali po volbách sestavit jednobarevnou vládu ODS, to znamená vládu nekoaliční. To by znamenalo, jak řekl ve svém diskusním vystoupení Oldřich Vojíř, obdržet alespoň 40 procent hlasů v příštích volbách. Jinak to jsou skutečně jenom lidovci, s kterými se zřetelně počítá. V žádném případě to nejsou unionisté, o jejichž politické smrti tady nikdo nepochybuje, a neměli by to být v žádném případě ani menší politické subjekty v pravém středu, řekněme Evropští demokraté nebo Sdružení nezávislých kandidátů. Na jejich adresu tady dokonce padl příměr, že jde o jakousi třetí nebezpečnou cestu, kterou tyto středopravicové formace ve volební soutěži mohou pokračovat a že je úkolem občanských demokratů, aby nedopustili, že tyto menší teprve o slovo se hlásící politické subjekty dostanou více jak pět procent a oslabí tím Občanskou demokratickou stranu, uberou jí na hlasech i mandátech.

Jan Pokorný: Petře, zítra se budou volit místopředsedové a taky předseda. Kdo obklopí Mirka Topolánka, to bude určitě zajímavé sledovat, ale to si nechme na zítřek. Teď mi odpověz jedním slovem. Mirek Topolánek je v klidu a v pohodě, je to tak?

Petr Nováček: Mirek Topolánek je vždycky v klidu a pohodě a dneska zvláště. Jeho zásadní projev, který by měl vytyčit politickou linii občanských demokratů do příštích voleb, uslyšíme teprve zítra. Dneska to bylo jenom víceméně zdvořilostní pozdravení kongresu.

Jan Pokorný: A vzhledem k tomu, že Mirek Topolánek bude zítra znovu zvolen předsedou občanských demokratů, dovolil jsem si na závěr Týdne v tahu věnovat této politické postavě fejeton.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.