Žraloci jsou jako psi. Nikdy nevíte, jak na vás zareagují, tvrdí zkušený egyptský potápěč

Ponor, který mají potápěči před sebou, bude trvat asi hodinu a půl. Člun bude poblíž a jakmile se podle předem stanoveného plánu vynoří, okamžitě je vyzvedne.

Nedávná tragická smrt českého turisty u pobřeží Rudého moře opět přitáhla pozornost k riziku, které pro turisty představují žraloci. Těch je téměř 500 druhů, ale na člověka obvykle zaútočí jen tři z nich. Přesto jsou žraloci u většiny lidí zapsaní jako nelítostní lidožrouti. Někteří potápěči je však naopak v Rudém moři přímo vyhledávají. Ti zkušení si jako průvodce vyberou Hosáma Hilmího. Nikdo totiž nezná podmořskou krajinu na jihu Egypta lépe než on.

Hosám Hilmí se tu usadil, když ještě stovky kilometrů kolem nebyl jediný hotel. „Dvanáct let v kuse jsem tady žil ve stanu. Předtím jsem sloužil v palácích jako policista při kanceláři prezidenta. A najednou ve stanu!“ vzpomíná sympatický šedesátník.

Hrozí v Egyptě napadení žralokem? Většinou kvůli hlouposti lidí, říká český kitesurfer

Žralok

Češi přestávají vnímat Egypt jako nebezpečnou destinaci. Nejčastějším cílem turistů jsou i nadále letoviska u Rudého moře. Při plavání a šnorchlování by ale měli dbát na určité zásady. V Rudém moři totiž žijí desítky druhů žraloků.

Sedíme v kavárně jeho současného potápěčského centra, 25 kilometrů severně od Marsá Alam. „Cítil jsem se tu jako po přistání na Měsíci. Byl jsem tu úplně první. Byl to adrenalin – nebyl tu nikdo, žádná auta, elektřina, voda, prostě nic. Ale byl jsem strašně šťastný,“ vypráví.

Hosám má za sebou pět tisíc ponorů – systematicky prozkoumal několik set kilometrů korálových útesů podél egyptského pobřeží. Díky němu dnes existují podrobné potápěčské mapy Rudého moře.

Čeho se bojí žraloci?

Brodíme se mělčinou k malému molu obklopenému průzračnou vodou. Její barva se v závislosti na hloubce mění od tyrkysové a azurové až po temně modrou a krásně kontrastuje s okolní žlutou pouští. To je Rudé moře.

Na druhé straně krátkého mola už čeká Sajjid s gumovým motorovým člunem. Poveze pár mladých potápěčů na ponor ke korálovému útesu kousek dál od pobřeží.

Barva vody u pobřeží Rudého moře se mění v závislosti na hloubce od tyrkysové a azurové až po temně modrou. A krásně kontrastuje s okolní žlutou pouští.

„V Egyptě jsem poprvé, ale po světě už jsem se potápěla hodně. S manželem milujeme žraloky, a tak doufáme, že tu nějaké uvidíme,“ říká mi jedna z potápěček Magen. „Pro potápěče žraloci nebezpeční nejsou. Bojí se bublinek a kovových věcí, co máme na sobě,“ tvrdí. A její manžel Alberto hned vypočítává, kde všude už se potápěl.

Potápění pro vyvolené

Sem do Marsá Alam – a speciálně k Hosámovi – jezdí hlavně zkušení potápěči. A vědí proč. Specializuje se právě na žraloky a má s nimi bohaté zkušenosti. „Žraloci jsou jako psi. Jsou zvědaví – přiblíží se, očuchají si vás, a na každého pak reagují jinak. Pes začne štěkat na toho, kdo se ho bojí, a s jiným si začne hrát. A žraloci mají myslím podobný cit,“ vysvětluje.

Žraloka se bojím tak jednou za 5 let, přiznává potápěč a fotograf světa pod vodou

Velký bílý žralok - ilustrační foto

Žraloků existuje asi 500 druhů, z nichž žralok bílý, tygří, bělavý a dlouhoploutvý může být pro člověka nebezpečný. Spíše než po surfařích jdou ale po rybách, přesto – pokud jako harpunář máte rybu u pasu, tak můžete být v ohrožení. Zajímavý je ale pro žraloka i fotografický blesk. Své o tom ví potápěč a fotograf Tomáš Kotouč, jehož fotografie si můžete prohlédnout na pražské Staroměstské radnici.

Dneska už si Hosám užívá spíš potápěčských lahůdek, jako třeba výprav se zkušenými potápěči na miniaturní ostrůvky pojmenované Dva bratři, které leží 60 kilometrů od pobřeží.

„Dřív tam jen tak nikdo nesměl, já jsem ale pracoval osm let s prezidentem Sádátem a šest let s Mubárakem, takže jsem si to zařídil,“ usmívá se policista ve výslužbě a praotec zdejšího potápění Hosám Hilmí.