Zpravodaj ČRo: Hromadných střeleb v USA bylo letos více než dnů v roce. Obranou je výcvik veřejnosti
Česko se jenom pomalu vzpamatovává z toho, co se stalo minulý čtvrtek v Praze. Pozůstalým kondoloval i americký prezident Joe Biden. Zaznamenala tragédii z Palachova náměstí ve větší míře i americká veřejnost? Jak se tamní lidé brání masovým střelcům? Je něco, co bychom mohli ze Spojených států v otázce bezpečnosti převzít? A proč je právo držet zbraň ve Spojených státech málem až posvátné? Vladimír Kroc se ptal zpravodaje ČRo v USA Pavla Nováka.
Jak reagovala na tragické události v Praze americká veřejnost?
Střelbu na filozofické fakultě samozřejmě v Americe zaznamenali. Referovaly o tom agentury i televize. Bylo to pro ně neobvyklé, protože se to stalo v zemi, o které se příliš nemluví a která je považovaná za velice bezpečnou. Přesto Američany hromadné vraždy střelnou zbraní tolik z míry nevyvádí, protože se to tam děje téměř dnes a denně. Když jsem odjížděl, bylo takových incidentů více než dnů v roce, dokonce přesáhly rekord z minulého roku.
Čtěte také
Událost v Praze nicméně znovu potvrdila, jak jsou měkké cíle zranitelné. Podobná střelba se nedávno odehrála i na univerzitě v Las Vegas. Zemřeli čtyři lidé. Policie kampusu totiž zasáhla velice rychle. Zvláštní přitom je, že jedinou obranu, kterou tam mají, je cvičení a instrukce. Velice rychle po nahlášení incidentu dostali všichni studenti a zaměstnanci přes instagram, SMS, whatsapp a další sítě instrukci uteč, ukryj se, bojuj. Oni se tak zachovali a pravděpodobně i to vedlo k tomu, že počet obětí nebyl tak vysoký.
Dá se říci, že americká společnost už masovým vraždám přivykla právě proto, že se dějí tak často?
Vždycky je to šok pro lidi v tom konkrétním státě a v tom okolí. Ale ti, kterých se to přímo nedotýká, to berou zkrátka jako bolest Ameriky. Vnímají to jako strašné, ale přílišnou solidaritu sousednímu státu už nevyjadřují.
Mnozí jsme věřili, že u nás se to stát nemůže. Jak bychom se mohli v tomto směru u Američanů poučit?
Já si myslím, že Američané by se spíš mohli poučit u nás. Ale ano, můžeme se poučit v tom, jak to mají americké školy nacvičené. Ve školách i ve třídách mají třeba kouty, které jsou více obezděné, kam se mohou děti uchýlit. Všichni vědí, že se mají schovat pod lavice, zabarikádovat dveře. Všichni znají tři základní pravidla: uteč, ukryj se, bojuj.
Čtěte také
V Texasu třeba zareagovali na střelbu ve škole tím, že vyzvali učitele a další pracovníky školy, aby si ke svému úvazku třeba školníka nebo kuchaře ještě přibrali úvazek strážce školy. Dostali by nějaký příplatek, vycvičili by se a byli by tím good guyem, který by potom zakročil proti střelci.
Nevím, jestli je cesta, aby profesoři na vysoké škole měli zbraň pro případ, že by někdo na jejich školu přišel. Myslím si, že Američané by se spíše měli poučit od nás, jaká jsou pravidla a podmínky pro získání zbraně, protože v některých amerických státech třeba vůbec nekontrolují, jestli člověk nemá kriminální minulost.
Proč je právo držet zbraň ve Spojených státech málem až posvátné?
Protože existuje druhý dodatek ústavy, který je z roku 1791 a z něhož se většinou cituje jediná věta, která říká, že každý má právo držet a nosit zbraň. Ono to ale přímo takto není. Je tam napsáno, že dobře organizovaná milice je právem každého státu a každý má právo nosit a držet zbraň. Takže se to dost možná vztahuje k tomu, že v 18. století tam mohly být organizované domobrany, národní gardy, ve kterých jednotlivci měli právo mít zbraň.
Čtěte také
Dnes se to ovšem i díky zbraňové lobby vykládá tak, že každý jednotlivec má právo nosit zbraň, což se samozřejmě některým líbí. V některých státech to určitě má svoje opodstatnění, protože jsou málo zalidněné, je tam divočina. Ale nevím, jestli to samé právo se dá uplatnit na hustě zalidněné oblasti, jako je New York, Chicago a další města.
Jak zbrojařská lobby obhajuje držení rychlopalných nebo automatických zbraní?
Opět tím, že každý má právo mít zbraň a že vinný je vždycky člověk, ne zbraň. Auto také za nic nemůže. Za nehodu může řidič. Argument je, že je třeba dávat pozor na lidi, ale už tam není to b, tedy že by se mělo kontrolovat to, kdo si zbraně pořizuje, zjistit, jestli není duševně nemocný, jestli to není domácí násilník, jestli už předtím nespáchal trestný čin se zbraní.
Na to se zkrátka nehledí, oni chtějí, aby se zbraně prodávaly. Jde jim o zisk. Diskuse o zpřísnění podmínek pro držení zbraní se sice ve Sněmovně reprezentantů posunuly, na federální úrovni k tomu ale zatím vůle není.
Až se u nás otevře debata o bezpečnostních opatřeních ve školách a ve veřejných budovách, je něco, co bychom mohli ze Spojených států převzít?
Rozhodně výcvik, abychom všichni věděli, co v takové situaci dělat. Stejně jako jsme se kdysi učili, jak zacházet s plynovou maskou, nebo jako se teď nacvičuje požární poplach. Je to smutné, ale asi to bude po těchto zkušenostech nutné.
Proč tolik klesla popularita současného prezidenta Joea Bidena? A je pravdivý mýtus o tom, že Američané mají vlažný vztah k ochraně životního prostředí? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.
Související
-
„Jen modlitby za mrtvé nestačí.“ Biden představil nová opatření zpřísňující volné držení zbraní
Střelné zbraně a tragédie jimi způsobené jsou podle Joea Bidena mezinárodní ostudou Spojených států. Jak chce nový prezident USA zbytečnému násilí předcházet?
-
Držení zbraně není téma, které by rozhodovalo volby. Dokud to tak bude, nic se nezmění, říká amerikanista
Pokud nebude téma držení zbraní republikánům soustavně prohrávat volby, ke změně nedojde, popisuje v rozhovoru pro Český rozhlas amerikanista Tomáš Klvaňa.
-
Rektorka Univerzity Karlovy: Studujících byly na místě stovky. Rychle zavedeme nová opatření
„V uplynulých několika měsících jsme vypracovali analýzu, z které nyní budeme těžit a velmi rychle budeme opatření v našich budovách postupně zavádět,“ říká rektorka Milena Králíčková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.