Masové střelby jsou v USA skoro „běžnou“ záležitostí. Příčinou bývá často i snaha vejít do dějin, popisuje bývalý novinář Tomáš Klvaňa

Včerejší incident na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy je nejtragičtější masovou střelbou v historii České republiky. Ve Spojených státech s takovými případy mají daleko bohatší zkušenosti. Podle databáze spravované americkou tiskovou agenturou AP a serverem USA Today bylo od roku 2006 ve Spojených státech zaznamenáno 574 masových vražd, při nichž zemřelo skoro 3000 lidí. Jak tyto případy bere americká veřejnost? Staly se běžnou záležitostí?

Bohužel skoro ano. Samozřejmě to není úplně běžnou záležitostí, o které by média přestala referovat. Když se ale díváme na to, jakým způsobem se o tom hovoří ve společnosti, ať už na sociálních sítích nebo v médiích anebo běžně mezi občany, tak sledujeme určité automatismy.

Čtěte také

Expert k tragédii na pražské univerzitě: „Uteč. Ukryj se. Bojuj. Základní pravidla, jak se zachovat v podobné situaci.“

Určitý typ lidí je zvyklý na tyto tragédie reagovat svým většinou ideologickým způsobem. A diskuse například o držení střelných zbraní nebo o příčinách těchto tragédií se už několik let nikam neposouvá.

Základní normální reakce lidí v Česku se samozřejmě moc neliší od těch amerických. Lidé reagují všude na světě stejně. Připomeňme, že masová střelba není záležitostí jenom Spojených států a České republiky, ale děje se opravdu doslova všude na světě, i když ne v takových počtech jako ve Spojených státech.

Je ale jasné, že v Česku na to nejsme zvyklí. Kdežto ve Spojených státech už třeba média vědí, jak mají reagovat. Politici i policisté vědí, jak mají reagovat. Také se ví, kde jsou slabá místa v společenském diskursu, takže to všechno podléhá už jakýmsi vzorcům a člověk může po paměti napsat dopředu, jak ta diskuse bude vypadat.

Říkáte, že americká média, americká policie a američtí politici vědí, jak postupovat. Některá česká média jsou od včerejška terčem velké kritiky za to, jak tragédii pokrývají. Například včera se na jednom ze serverů objevila ještě během policejního zásahu fotografie studentů, kteří se schovávali na římse. Dějí se podobné věci i ve Spojených státech?

Určitě by se něco takového objevilo v méně seriózních médiích. Pochopitelně by se to objevilo na sociálních sítích. Je ale docela možné, že na hlavních sociálních sítích, jako je Facebook nebo Twitter, by došlo ke stažení takových materiálů.

Koneckonců jsou to americká média a americké platformy a oni si toto u sebe hlídají daleko více než v jiných zemích, jako je třeba Česká republika.

Čtěte také

Nejtěžší chvíle. Psycholog popisuje, jak vypadá krizová pomoc po střelbě v Praze

Obecně je ale ve Spojených státech daleko větší konkurence mezi médii a o tom, co se stalo, referují daleko šířeji a daleko otevřeněji. Tam se třeba moc nectí anonymita. To znamená, celá řada z nás ví, jak se jmenuje ten člověk, který pravděpodobně včera střílel na filozofické fakultě, ale my to jméno tady v seriózních médiích nezveřejňujeme.

Maximálně dáváme k dispozici iniciály nebo jen první jméno a druhou iniciálu. Ve Spojených státech úplně běžně najdete jméno hned, a i v těch nejserióznějších. Já jsem včera četl první příspěvky na The New York Times a tam se okamžitě objevilo. 

To znamená, že se ve Spojených státech v těchto situacích naopak detaily o pachateli, o jeho životě a o jeho pohnutkách běžně publikují?

Ano, daleko více než v Česku. Proto také mimochodem nemám úplně jasný názor na to, jestli by se to mělo nebo nemělo zveřejňovat. Například je velmi důležité znát psychologický profil těchto lidí.

Příčiny

Jsou třeba v Americe nějaké studie, jak často se střelec inspiroval konkrétním případem a tím, jakou publicitu získat?

Jsou, poměrně často. A ano, to je jedna z příčin. Těch příčin je mnoho, nejčastěji se hovoří a ve studiích se objevuje příčina jakéhosi sociálního vyloučení, šikany, kterým lidé, většinou kluci, byli vystaveni.

Byli například týráni svými spolužáky nebo byli pod vlivem různých násilných počítačových her, různého typu hudby a podobně.

Samozřejmě to, co jste zmínil, je určitě velmi důležité téma, které zcela jasně vypovídá o tom, že řada z těch činů byla motivována snahou nějakým způsobem vejít do dějin, zapsat se do dějin.

Z pohledu z dálky z České republiky je možná nepochopitelné, že při tom neuvěřitelném počtu skoro 600 masových vražd od roku 2006, se legislativa ohledně držení zbraní v USA neposunula. Jak se toto dá vysvětlit?

To není nepochopitelné jenom pro nás, ale je to nepochopitelné pro celou řadu Američanů. Dá se to zdůvodnit tím, že americká politika je dnes zablokovaná. Ubývá tam středových politiků. Levice se posunula do extrémních okrajů.

Čtěte také

V USA je zbraní více než obyvatel. Letošní průměr jsou dvě masové střelby denně, říká autor knihy Amerika na mušce

Demokratická strana na tom ještě není tak špatně jako republikánská strana, která se posunula úplně celá napravo a je na pozicích nacionalistické, konzervativní, radikální pravice.

Demokratická strana má v sobě ještě docela solidní komponentu středových demokratů, ale oni se nemají s kým bavit. Prostě nemají partnery na druhé straně mezi republikány a druhý dodatek americké ústavy je tam něco jako jedenácté přikázání, na které se z toho pravicového pohledu nesmí sáhnout.

Politici jsou tedy odsouzeni jenom k jakémusi managování (řízení) toho problému, ale ten problém není možné řídit, ale je nutné ho velmi radikálně řešit.

Bezpečnostní opatření

V českém prostředí se po včerejšku debatuje o tom, jestli by se neměla posílit bezpečnostní opatření v podobných prostorách, jako jsou vysoké školy, jestli třeba na univerzitách nezavést bezpečnostní rámy. Jaká jsou bezpečnostní opatření na amerických vysokých školách?

Většina škol mívá tyto opatření, ale ne úplně všechny. Samozřejmě existují různé typy škol, které jsou docela izolovány od civilizace. Kampusy jsou třeba uprostřed lesů.

Čtěte také

Rektorka Univerzity Karlovy: V budovách budeme rychle zavádět opatření. Teď je potřeba maximální psychologická pomoc

Tam to zřejmě ještě není tak vyostřené, ale většina škol zavedla alespoň nějaká bezpečnostní opatření, ať už kovové rámy při vstupu do škol, nebo studenti, a nejenom vysokoškolští, ale i středoškolští a žáci základních škol, procházejí různými cvičeními, kdy se učí, co přesně mají dělat.

Opět na to existují různé názory. Kritici poukazují na to, že cvičení moc nepomáhají v kritických situacích, a naopak děti traumatizují, protože jim neustále připomínají, že k něčemu takovému by mohlo dojít.

Navíc asi se dá předpokládat, že i ti budoucí pachatelé prochází těmi cvičeními. To znamená, že oni vlastně díky tomu dobře vědí, jak oběti budou reagovat.

To není teoretický problém. Nepamatuji si, kde přesně to bylo, ale na jedné škole útočník takto zlikvidoval daleko víc lidí, než bylo nutné, protože přesně věděl, kde se budou schovávat a kde jsou klíče k různým učebnám.

Jakou pomoc potřebují ti, kterých se čin nejvíce dotkl? Jakou roli hrají při masových střelbách sociální sítě? A považuje Tomáš Klvaňa za reálné, že by v dohledné době došlo k nějakému posunu v americké legislativě? Poslechněte si celý rozhovor.