Paliativní péče a eutanázie jsou spojené nádoby. Zákon o nich je však třeba nastavit přísně, aby nedocházelo ke zneužití, navrhuje senátorka

V Česku stále chybí samostatný zákon o paliativní péči. Co všechno paliativní péče zahrnuje? A proč takový zákon vůbec potřebujeme?

Paliativní péče je péče o pacienty v terminálním stadiu života, kterou poskytují hospicová zařízení, mobilní nebo kamenná, nebo paliativní lůžka v nemocnicích. Zákon je nezbytně nutný proto, že my dnes nemáme přesně definovaného paliativního pacienta. Nevíme, který pacient to je, kdo paliativní péči potřebuje.

Čtěte také

Paliativní péče? Snažíme se o systémovou změnu. Cibulka má být místo, kde rodiny načerpají sílu, říkají manželé Vlčkovi

A proč je nutné mít to legislativně dáno? Je to kvůli ochraně zdravotnického personálu?

Paliativní pacient je ve fázi, kdy už nemá zdravotní péči, ale paliativní péči. A to je velký rozdíl. Zdravotní péče stále předpokládá, že pacienta léčíme, že má naději, aby mohl dále žít díky zásahu zdravotníků. Paliativní pacient je oproti tomu pacient v terminálním stadiu života, který naději na uzdravení nebo vyléčení nemá, jen se mu pomáhá symptomaticky, aby byl závěr jeho života co nejkvalitnější.

Patří do zmíněného zákona také možnost dobrovolného odchodu ze života, tedy eutanázie?

V okolních zemích, kde byla eutanázie uzákoněna, vždycky souvisel zákon o eutanázii se zákonem o paliativní péči.

Vy jste s návrhem zákona přišla ještě jako poslankyně ANO před čtyřmi lety. Proč se vám ho tehdy nepodařilo prosadit?

Protože přišel covid a protože jsme museli rychle schvalovat covidové zákony. Bylo to akutní, nebyli jsme na to připraveni, zákony samozřejmě měly přednost. A za druhé na tom v té době nebyla shoda napříč koalicí.

Čtěte také

Ředitelka hospice: Připravenost státu podporovat paliativní péči je malá. Mobilní hospice chybí

Vy jste teď myšlenku oprášila a snažíte se ji vrátit do veřejného prostoru...

Eutanázií se zabývám už strašně dlouho, hlavně kvůli příbuzným, kteří zemřeli na rakovinu a které jsem na konci života doprovázela, ale hlavně kvůli své matce, která zemřela na rakovinu a se kterou jsem bohužel zažila situaci, kdy chtěla spáchat sebevraždu, což se jí nakonec podařilo. Druhým důvodem je, že jsem se jako lékařka specializovala na léčbu bolesti.

Vy stále na částečný úvazek pracujete jako záchranářka a zároveň pracujete v hospici v Nejdku. Dá se říct, že jsou to opačné póly téhož?

Ne, to určitě ne. V záchrance ale pořád máme problém s ukončováním života, kdy ještě resuscitovat. Rozhodnutí je dnes stále na zasahujícím lékaři. Ale proč by měl o životě rozhodovat pořád jenom lékař? Proto bych byla hrozně ráda, aby existoval tzv. registr předem vysloveného přání, z kterého bychom se dozvěděli, kdo z pacientů v terminálním stadiu si nepřeje být resuscitován.

Vy jste si za vzor s kolegy předkladateli vybrali lucemburský zákon. Proč?

Lucemburk schválil eutanázii současně se zákonem o paliativní péči ze zemí Beneluxu jako poslední. Navíc je na rozdíl od zákonů v Nizozemsku nebo v Belgii mnohem přísnější.

Čtěte také

iROZHLAS

Eutanazie jde proti úloze medicíny, míní lékař. V zahraničí probíhá v souladu s etikou, oponuje filozof

Jednou ze zemí, které eutanázii zavedly mezi prvními, je Kanada. Ne všichni Kanaďané jsou ale spokojeni s praxí. V tisku se objevily zprávy o zneužívání eutanázie u pacientů se sníženou svéprávností.

Nejsem pro, aby byl takový zákon pro pacienty se sníženou svéprávnosti. Podle mě není naše společnost ani tak vyspělá, abychom eutanázii poskytovali dětem. Můj zákon by se měl týkat nevyléčitelně nemocných dospělých, při smyslech, kteří jsou schopni říct, co si přejí, nebo kteří určili postup na konci svého života předem vysloveným přáním. Mělo by jít o pacienty, kteří trvale nesnesitelně trpí, tělesně nebo duševně, bez naděje na zlepšení, kteří sami považují eutanázii za jediné možné řešení vlastní situace...

Jak se na možnost dobrovolného odchodu ze života dívají zástupci pětikoalice? Proč je pro některé odborníky a politiky legislativní spojení eutanázie a paliativní péče nepřípustné? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.