Život v ukrajinském Chersonu je tak trochu novodobá ruská ruleta. Tisíce lidí tam zůstávají
Od poloviny listopadu dopadají do ukrajinského Chersonu každý den granáty nebo rakety. Skoro denně někdo umře. Přesto ve městě zůstává asi třicet tisíc lidí. Tedy desetina původního počtu. Proč neodejdou? Jaký smysl má zůstávat ve městě, kde nevíte dne ani hodiny a kde si vaše děti nemůžou chodit hrát ven? Poslechněte si reportáž.
Rok ve válce
Unikátní svědectví o konfliktu na Ukrajině. Čtyřdílné vyprávění, na jehož počátku byly telefonické hovory Jana Pokorného a Martina Dorazína.
Na první pohled to nedává smysl. Žít tu je riskantní. Na druhou stranu voda, elektřina, plyn a zásobování města funguje. Školy a školky jsou ale zavřené, služby výrazně omezené. Lidé tu nemají práci a před sklady s humanitární pomocí se táhnou dlouhé fronty, většinou penzistů. Výjimkou je Ludmila se svojí třináctiletou dcerou.
„Když nás okupovali Rusové, dostávala jsem větší plat než teď, ale stojím na straně Ukrajiny, lepší, když tu Rusové nejsou,“ říká Ludmila.
Kam bychom šli?
Pracovala jako průvodčí v tramvaji, což je trochu archaické zaměstnání, ale tramvaje po osvobození města stejně kvůli bezpečnosti nejezdí.
Čtěte také
Ludmila odmítá odejít, neví, kam by šla. Narodila se tu, a od začátku války už zažila leccos. To samé říkají ve frontě na chleba dva penzisté se smyslem pro humor.
„Střílejí furt, co chcete slyšet. Na chvíli se sem nastěhujte a uvidíte. Nechce se nám odjet a nechat tady prázdné byty,“ říká jeden z nich.
Rodiče neopustíme
Sice na město Rusové střílejí, ale lidi tu mají kde bydlet a nechtějí do neznáma. Se starými a nemocnými zůstávají jejich dospělé děti. To je další významný důvod, proč podle sociální pedagožky Ludmily zůstat.
„Prožili jsme tu okupaci, strašné věci, ale jsme tu doma. Navíc nemůžu opustit rodiče, kteří už nikam nechtějí. Když z Chersonu odejdeme, nikdo tu nezůstane a město přestane žít.“
Věřit, modlit se a čekat
Ludmila tu má dvanáctiletého syna, skoro všichni jeho spolužáci odjeli. V Bodu nezlomnosti rozdává humanitární pomoc, takže má aspoň nějakou práci a říká větu, kterou slyším často.
Čtěte také
„Bohužel, ale zvykli jsme si. Už jsme se tu naučili žít. Ještě pořád večer usínáme a ráno se probouzíme. Věříme v Ozbrojené síly Ukrajiny, modlíme s k Bohu, a čekáme na vítězství.“
Život v Chersonu několik kilometrů od frontové linie je tak trochu novodobá ruská ruleta, buď vás to trefí, nebo ne. Věří se tu na štěstí nebo spíš na osud.
„Žít se musí, válka jednou skončí a my znovu vybudujeme naše město,“ doufá Ludmila.
Související
-
Ukrajina stále není bezpečná, kontrol při návratu tam je ale méně než na začátku války
Ukrajina prožívá nejtěžší období ve své novodobé historii. Ruská agrese ale zdaleka nekončí. Zpravodaj Martin Dorazín se podělil o zážitky při návratu na Ukrajinu.
-
Pivo na Ukrajině nepřestává český sládek vařit ani během války. Připravuje i speciály
České pivo má ve světě dobrý zvuk. Čeští sládci tuto tradici úspěšně prosazují i v zahraničí a nic jim v tom nedokáže zabránit, ani ruská invaze na Ukrajinu.
