Život je nejlepší učebnice jazzu, potvrzuje neworleanská hudební legenda Ellis Marsalis
Nemnoho amerických měst o sobě může říct, že slaví 300. narozeniny. Přesně tolik je letos New Orleansu. Slaví se celý rok – jídlem, výstavami, hudbou. Jinak to ani ve městě jazzu nejde. Více než čtvrtinu historie New Orleansu pamatuje legenda zdejší jazzové scény – Ellis Marsalis.
Pokud se zeptáte běžného obyvatele New Orleansu, co dalo jejich město světu, odpoví jasně – jazz a gumbo. Zatímco druhé jmenované je zdejší typická polévka vzniklá spojením afrických a španělských receptů, to první - jazz – netřeba představovat.
Tohle jazzové rádio poslouchají i Češi. Je to tu plné hudebních fanatiků, tvrdí v New Orleans
Jsou to hudební fanatici, říká o svých spolupracovnících moderátorka jazzového rádia z amerického New Orleans. Stanice WWOZ zve do svého vysílání jazzové legendy i začínající talenty. Živě také přenáší legendární neworleanské festivaly proslulé nezaměnitelnou atmosférou.
Muzikant tělem i duší
Ellis Marsalis hraje na nádherné křídlo v hudebním centru nesoucím jeho jméno. Je deset hodin dopoledne, pro muzikanty celkem vražedný čas, ale Ellis začne na požádání bez rozehrání jezdit prsty po klávesách. Bez rozpaků, lehce, přirozeně.
Ve svých třiaosmdesáti letech o sobě může říct, že pamatuje většinu zdejší jazzové éry. „K hudbě mě to táhlo odmalička, nejdřív to byla hudba z rádia. Až když jsem začal chodit na střední školu, tak mě začal víc lákat jazz,“ vzpomíná Marsalis.
„Ne tolik neworleanský jazz. Poslouchal jsem hlavně rádio a tam se nic takového nehrálo, protože New Orleans a celá Louisiana byly ve 40. letech ještě silně segregované oblasti.“
Učebnice jazzu
Jeho vzpomínky na začátky dobře ilustrují, jak to mezi černošskými muzikanty, kteří byli prvními a původními šiřiteli jazzu, chodilo. O nějakém formálním hudebním vzdělání tehdy nebyla ani řeč.
New Orleans je sladký, křehký a voní po kávě s cikorkou
Výhled na náměstí a malebnou katedrálu sv. Ludvíka, za protipovodňovou zdí mohutná řeka Mississippi a zdálky zvuk jazzové kapely. Větší klišé popisující New Orleans snad neexistuje. Jenže v Cafe du Monde je toto klišé realitou.
„Pokud jste neměl příbuzného, který hrál tuhle hudbu – třeba strýčka, otce, bratrance, který by vás učil – tak jste neměl šanci. Já nikoho takového v okolí neměl, takže jsem o neworleanské tradiční hudbě neměl ponětí ještě hodně dlouho,“ pokračuje jazzová legenda.
První hudební lekce začal brát až v 11 letech, hrál na klarinet a později na tenor saxofon. Svou hudební kariéru ale nakonec postavil na klavíru.
Zakladatel rodu
Jméno Marsalis po celém světě proslavili především jeho dva synové – trumpetista Wynton a saxofonista Branford. Ale i otec Ellis má na kontě 19 sólových alb a nespočet dalších, na kterých hostoval. Mnoho nahrávek vzniklo i ve spolupráci se slavnými syny.
Čtěte takéBlog Julie Urbišové DOMA V NOLA
Svou nejdůležitější roli ovšem sehrál Ellis Marsalis jinde než v nahrávacím studiu. V roce 1989 založil jazzovou katedru na zdejší státní univerzitě a v roli učitele působí dodnes. Za svou kariéru vychoval desítky jazzmanů mnoha generací.
