Zdeněk Sternberg: Zažil jsem mnoho zvratů, ale zkušenosti zaniknou s mou smrtí. To se dá těžko předávat

„Během svého dlouhého života jsem zažil tolik zvratů, že jsem si vytvořil zkušenost, poznatky, které málokdo má a které zaniknou mou smrtí. To se dá těžko předávat, protože mladší generaci můžete něco vyprávět, oni budou zdvořile kývat a přitom je to nebude zajímat,“ říká Zdeněk Sternberg.

Zvratů zažil opravdu velké množství. Za Protektorátu, když nastoupil do funkce zastupujícího říšského protektora Reinhard Heydrich, byla i na majetek Šternberků uvalena nucená správa – na Českém Šternberku zapečetili nacisté všechny místnosti, kromě těch, které obývala jejich rodina.

Další zvrat následoval brzy po konci 2. světové války, po únoru 1948 – na základě zákona o revizi pozemkové reformy vyvlastnili celý majetek rodiny: „Tady došlo ke změně, což je unikátní případ. Přijela sem komise, pak mého otce a mě poslali ven, že budou chvíli jednat. To je taky zvláštní, protože on byl ještě majitel, a musel jít za dveře. Pak nás zavolali a ptali se otce, jestli by byl ochoten dělat tu kastelána. On přisvědčil, že ano, a od roku 1949 do roku asi 1962 tu dělal státního kastelána,“ vzpomíná Zdeněk Sternberg.

Moderátorka Patricie Strouhalová a její host Zdeněk Sternberg|foto: Patricie Strouhalová

V letech 1949 a 1952 odešli jeho mladší bratři a sestra do zahraničí, on v republice zůstal kvůli rodičům a pomohl mnoha lidem dostat se za hranice. Několikrát s nimi šel sám, ostatní poslal za svými známými na Šumavě. Později byl varován svým známým, vysokým důstojníkem, že se o jeho činnosti ví a měl by zmizet.

Odešel do Vídně, kde pracoval v potravinářském koncernu, a od poslíčka, který roznášel poštu, to dotáhl až na zástupce generálního ředitele. Do vlasti se vrátil až po roce 1989. Když přijel poprvé na Český Šternberk, byl to pro něho smutný pohled:

„Brána nebyla zavřená, tam byl jen řetěz a visací zámek. Když se vešlo dovnitř, tak v pravém rohu byly kamenné vázy a u nich byla psí bouda. Ležel tam starý vlčák, který už ani neštěkal, a celá terasa byla posetá psími výkaly. To byl první dojem, když se sem přišlo, a mezi tím chodili turisti. Ten šok byl ze začátku dost nepříjemný.“

Jak vzpomíná na život ve Vídni? Má nějaké životní motto? A co by řekl svému otci, kdyby s ním mohl mluvit? Poslechněte si celý rozhovor se Zdeňkem Sternbergem. Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.