Vydat se na nebezpečnou cestu, nebo zůstat v obléhaném městě? Martin Dorazín popisuje své první dny války v Mariupolu

V sobotu 26. února už jsme s kolegyní fotografkou Ivou Zímovou hledali bezpečnou ústupovou cestu z Mariupolu. Balili jsme věci, abychom byli připravení rychle naskočit do auta a odjet. A do toho jsme měli spoustu práce pro rozhlas a spřátelená slovenská média.

Čtěte také

Ruštinu nikdo neutlačuje, před čím nás chce Putin chránit? Reportér zachycuje odhodlání v Mariupolu

S hrůzou jsme si poslechli překlad projevu ruského prezidenta Vladimira Putina, kterým zahájil nevyhlášenou válku. A připomnělo mi to rok 1968, který jsem znal jen z rozhlasových a televizních dokumentů.

Ve válečné zóně

„V tuto chvíli jsme se spojili se zpravodajem Českého rozhlasu, který je přímo v Doněckém Mariupolu, Martinem Dorazínem. Dobré ráno, Martine, jaká je tam situace?“ ptala se mě slovenská moderátorka.

„Dobré ráno, ale to slovo dobré asi vůbec není na místě, protože to ráno je tady v Mariupolu velice špatné,“ odpověděl jsem.

„Martine, jste přímo ve válečné zóně, v centru toho, co se tam děje. Jste vy novináři v bezpečí?“ ptala se s obavou v hlase novinářka.

„Zatím ano. Právě se s kolegy radíme, zda je lepší opustit toto město, které se vší pravděpodobností bude cílem útoku nebo bude obléhané. Ale uvažujeme stejně jako Ukrajinci kolem nás – jestli je vůbec bezpečné vydávat se na cesty,“ popisoval jsem.

„Protože kolem cest jsou samozřejmě základny ukrajinské armády, mohou tam být důležité strategické objekty, o kterých my nevíme, které jsou tajné, ale o kterých třeba ví ruská strana a které mohou být cílem rozsáhlého úderu. Vladimir Putin zřejmě sází na rychlost, na moment zaskočení a překvapení.“ 

Čtěte také

Děsivé svědectví z obléhaného Mariupolu: „Hoří domy, projektily dopadají všude. Lidé žijí ve sklepích a berou vodu z říčky“

Detonace, výbuchy a palba

Když jsem vyšel na balkon, ozvaly se dvě silné detonace. Možná to pracuje protivzdušná obrana, není nic moc vidět, protože prší a ten zvuk se v tomto počasí nese daleko hůř.

Z okna je vidět, jak se lidé balí, stojí venku s taškami. „Otevřete dveře, aby lidé mohli utéct a také aby je nevyrazila ta tlaková vlna!“ volá na ně soused z okna. Z dálky jsou slyšet salvy, občas se z trochu větší blízkosti ozvou tlumené výbuchy nebo palba ukrajinské protivzdušné obrany.

Do našeho bytu pak přicházejí kolegové Emre a Liz a společně na chodbě mezi dvěma pevnými stěnami strávíme poslední noc.

Vypořádat se s Moskvou? Tak za 50 let

Už ani nestíhám zpracovat celý rozhovor, který jsem těsně před vypuknutím války natočil s ukrajinským válečným veteránem Spartakem. Teď si poprvé můžete poslechnout jeho slova. Mluví sice o začátku války v roce 2014, ale jeho proroctví je mrazivě aktuální doteď:

Demonstrace proti ruské agresi v Mariupolu|foto:Martin Dorazín, Český rozhlas

„Když válka začala, hned jsem říkal, že je to na dlouho. Ostatní o tom pochybovali – mysleli si, že to do léta skončí. Odpovídal jsem: Bude dobré, pokud se s Moskvou vypořádáme tak za 50 let. Nikdo mi nevěřil. Moji známí jen vyvalili oči – asi se toho čísla lekli. Teď už to začínají chápat. Lidi si pomalu uvědomují, že je nutné s tím něco dělat, ale zatím nevědí co. Už ale chápou, že je to na dlouho.“