Sedíme tu jako v jámě, stýskají si obyvatelé ostřelované Avdějevky. Granáty sem přilétají každou hodinu

V Avdějevce včera slavnostně vyslali k nebesům velkou ukrajinskou vlajku. Vlastně ji tam vynesly žluté a modré balonky. Oslavili tím Den nezávislosti i Den vlajky a zároveň tím ruským okupantům připomněli, že i tady je Ukrajina.

Čtěte také

Půl roku války: Síly jsou teď vyrovnané, kritické okamžiky přijdou na podzim, odhaduje další vývoj na Ukrajině generál Šedivý

Pozice protivníka se nacházejí na dohled Avdějevky, která je vlastně satelitním městem Doněcku, bašty separatistů. Granáty tu lidem padají na hlavu už od roku 2014, ale teď je to mnohem, mnohem horší, stěžuje si důchodkyně Ljudmila Anatoljevna.

„Ze střechy našeho domu cosi trčí – buď je to úlomek rakety, nebo minometný granát. Prosíme humanitární pracovníky, aby nám přivezli nějakou plachtu nebo desku, protože když prší, teče nám do bytů.“

Jeden obchod

Dobrovolníci sem s humanitární pomocí teď nejezdí často. Jsou dny, kdy by se do Avdějevky vydal jenom kamikadze, ale nikdy se to nedá odhadnout přesně. Chvíli je klid a pak zničehonic začnou padat rakety.

„Je to tu hodně špatné. V celém městě jsou otevřené jen dva stánky v tržnici a jeden obchod. Druhý už kvůli ostřelování zavřeli. Vaříme si u domu na ohni. Někdy se to ale nedá, protože vzduchem létají úlomky střel a lidé umírají. Jednu ženu nedávno zabily šrapnely, právě když vařila oběd na ohni.“

Paní Ljudmila Anatoljevna by si něco k snědku koupila, ale už dávno si nemá kde vyzvednout důchod. „Vždycky poprosím dobrovolníka Dimu – dám mu svoji kartu a on mi v Pokrovsku peníze z bankomatu vyzvedne a přiveze. Mám celkem pěkný důchod, ale sama si ho nevyzvednu. Všichni tady máme stejný problém. Autobusy z Avdějevky  nejezdí, sedíme tady jako v jámě.“

Klid se počítá na minuty

Vaříme si u domu na ohni|foto:Martin Dorazín, Český rozhlas

Dobrovolníci samozřejmě nemohou chodit od bytu k bytu – bylo by to příliš zdlouhavé a tedy i nebezpečné. Tady se klid nepočítá na hodiny, ale na minuty. Obyvatelé Avdějevky si pro pomoc a peníze musí přijít sami – nejčastěji do některé z bývalých městských budov, které jim v případě útoku slouží i jako dočasný kryt.

„Není to jednou za den – každou hodinu – hodinu a půl sem přilétají minometné granáty. Poslední tři dny schválně mířili na střechy, aby začaly hořet – a říkají: My Avdějevku spálíme.“

Všechno je zničené

Na schůdcích své bývalé kavárny posedává a pokuřuje pan Jura. Kavárnu předělal na stáčírnu pitné vody, protože ta je teď nejdůležitější. Na výbuchy už ani nereaguje.

„Počkejte si do odpoledne, to to teprve začne. Tohle bylo někde až u chemičky, lidi už si toho ani nevšímají. Vnuky už jsem ale odsud odvezl, odjeli v letním oblečení, teď přijde zima a oni mají všechny zimní věci tady. Náš domek zatím stojí, ale sousedům raketa servala střechu a do domu jim prší, všechno je zničené. Oni už opravdu nemají důvod tady dál zůstávat.“

Jura kdysi bydlel v bytě v devítipodlažním domě v Avdějevce, ten ale zničilo ostřelování už v roce 2014. Pak si koupil domek se zahradou na okraji města. A ten zatím opustit nechce. Stejně jako většina lidí tady nemá už ani peníze, aby někam odjel.