„Začala válka. A tím se to všechno smazalo.“ Spisovatelka Boučková představuje knihu fejetonů

17. červenec 2022

Když člověk emoci neprožívá, tak ji do psaní nevloží, říká spisovatelka Tereza Boučková, autorka knih Rok kohouta, Indiánský běh nebo Život je nádherný. A nyní vydává další knihu Hodiny tikají, soubor fejetonů za posledních pět let. „Fejetony se mi podařilo napsat nadčasově, je to záznam doby,“ říká v rozhovoru s moderátorem Vladimírem Kroce.

Vaše fejetony ve sbírce Hodiny tikají, která nedávno vyšla, mě dokázaly poučit, pobavit, rozesmutnit i dojmout. Mate to tak i vy při psaní?

Musí to tak být při psaní. Protože když člověk emoci neprožívá, tak ji do psaní nevloží. Nad některými fejetony jsem si zaplakala, obzvlášť ty dva, kde jsem psala o mamince. A při některých, které jsou o manželství, jsem se většinou docela bavila.

Čtěte také

Pět let jste psala fejetony pro Reportér. Byl to náročný závazek?

Neměli jsme žádnou smlouvu – jak se ukázalo – protože jsem nechtěla, aby fejetony patřily Reportéru. Takže jsem chtěla úpravu smlouvy, nakonec z toho sešlo. A jsem zodpovědná, takže jsem vždycky dodala fejeton dokonce dřív než včas. Ale musím říct, že jsem se asi skoro první dva roky strašně těžce popasovávala s délkou. Nikdy jsem takhle dlouhé fejetony nepsala a musím říct, že jsem si pokaždé myslela, že jim zavolám nebo napíšu, že nemůžu, že to nedokážu a že bohužel. Ale nakonec jsem to vždy dokázala.

Hodiny tikají je soubor 61 fejetonů. Proč ten jeden navíc oproti těm, které už vyšly v Reportéru?

Protože jsem nevěděla, že jsem v Reportéru skončila. To bylo trošku překvápko. Nikdo mi to předem neřekl, abych mohla v tom posledním fejetonu nějak uzavřít tu cestu fejetonovou, těch pět let. A také ten poslední fejeton do Reportéra byl negativní, protože koronavirus řádil, všechno se zavíralo, všechno bylo depresivní.

Takže jste nechtěla takhle končit…

Nechtěla jsem takhle končit. To jsem ale ještě nevěděla, že nová a hrozná situace nastane v únoru. Takže jsem chtěla skončit nějak hezky. A také těch pět let shrnout. Tak jsem napsala 61. fejeton, ale pak jsem k němu připsala post scriptum.

Vy jste knihu odevzdala 23. února, a osud vám umožnil celý soubor nečekaně vypointovat…

Tu pointu bych si ráda odpustila, protože čtyřiadvacátého přepadlo Rusko Ukrajinu. A musím říct, že asi málokdo z nás to čekal. A málokdo z nás to nesl a nese lehce. A  najednou jsem měla pocit, že život byl úplně jinde, nebo že teď je úplně jinde. A že to musím přeci jenom ještě nějak dopsat s tím koncem.

V post scriptu píšete, že najednou všechno, co jste před tím napsala, připadalo jako nadbytečné…

Jako marné. Ten poslední rok jsem psala o ekologii, o klimatické situaci, která se stále horší. Přišlo mi to jako nejdůležitější a největší vykřičník, který před námi je. A najednou začala válka, brutální válka kousek od nás. A teď se to tím všechno smazalo, smylo, tak jsem cítila, že to ještě musím dopsat. Tak jsem to udělala.

autoři: Vladimír Kroc , prh
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.