„Půda si pamatuje nevinnou krev.“ Román Kyselé třešně popisuje masakr německých obyvatel na Slovensku

S Máriou Plavčugovou stoupáme na kopec Švédské šance. Jdeme stejnou cestou, která pro většinu jejich příbuzných byla cestou smrti. Vraždící komando vojáků sedmého pěšího pluku z Petržalky je zastřelilo ve stromořadí třešní, kterým teď procházíme.

Čtěte také

Historik masakru na Švédských šancích. Příběh Františka Hýbla

„Určitě neměli ani pomyšlení, aby si dali čerešňu, tak ani já si ji nedám,“ říká. Pravdu se dozvěděla z vyprávění otce, když ji bylo 12 let, protože o tom se nesmělo mluvit. „Byla padesátá léta, kdybych jako dítě o něčem mluvila, tak otci hrozil kriminál.“

Zmizel v zahraničí

Hlavního iniciátora masakru Karla Pazúra poslal soud na 20 let do vězení. Po komunistickém převratu mu ale trest snížil prezident Klement Gottwald a následně byl dokonce propuštěný. Trestu nakonec ušel i Pazúrův pobočník Bedřich Smetana. Zmizel v zahraničí. Historik František Hýbl po něm pátral tři desítky let.

„Měl být uvězněn, ale utekl přes Austrálii do Nového Zélandu a tam před čtyřmi lety zemřel,“ popisuje.

Na zvonu jména dětí

Mária a další příbuzní zavražděných se na místo masakru vrací každý rok. Přesně v den jeho výročí tu farář Josef Rosenberg vždy slouží bohoslužbu.

„Udělal se správný krok správným směrem ke smíření, je to jediná cesta, jak máme spolu žít. A toto je odkaz, proč pietní akty se dějí, proč se tady scházíme. Pokud budeme znát historii, tak se z ní můžeme poučit,“ vysvětluje farář.

Spolek Přerovské zvony smíření letos uspořádal sbírku na nové zvony pro kostel svatého Vavřince. Na největší z nich chce umístit jména dětí, které byly zavražděné na Švédských šancích.