Česko mezi řádky II

„Půda si pamatuje nevinnou krev.“ Román Kyselé třešně popisuje masakr německých obyvatel na Slovensku

Jsou třešně na kopci Švédské šance u Přerova opravdu kyselé? Nebo je to jen lež rodičů, kteří tak chtěli zabránit svým dětem, aby si trhali ovoce v aleji, kde bylo v červnu 1945 bestiálně zavražděno 267 nevinných lidí? Desítky let se o masakru, jehož obětí byli němečtí obyvatelé Slovenska, převážně ženy a děti, nesmělo mluvit. Přerovská spisovatelka Lenka Chalupová události popisuje ve svém románu Kyselé třešně.

S Máriou Plavčugovou stoupáme na kopec Švédské šance. Jdeme stejnou cestou, která pro většinu jejich příbuzných byla cestou smrti. Vraždící komando vojáků sedmého pěšího pluku z Petržalky je zastřelilo ve stromořadí třešní, kterým teď procházíme.

Čtěte také

„Určitě neměli ani pomyšlení, aby si dali čerešňu, tak ani já si ji nedám,“ říká. Pravdu se dozvěděla z vyprávění otce, když ji bylo 12 let, protože o tom se nesmělo mluvit. „Byla padesátá léta, kdybych jako dítě o něčem mluvila, tak otci hrozil kriminál.“

Zmizel v zahraničí

Hlavního iniciátora masakru Karla Pazúra poslal soud na 20 let do vězení. Po komunistickém převratu mu ale trest snížil prezident Klement Gottwald a následně byl dokonce propuštěný. Trestu nakonec ušel i Pazúrův pobočník Bedřich Smetana. Zmizel v zahraničí. Historik František Hýbl po něm pátral tři desítky let.

Lenka Chalupová s knihou Kyselé Třešně

„Měl být uvězněn, ale utekl přes Austrálii do Nového Zélandu a tam před čtyřmi lety zemřel,“ popisuje.

Na zvonu jména dětí

Mária a další příbuzní zavražděných se na místo masakru vrací každý rok. Přesně v den jeho výročí tu farář Josef Rosenberg vždy slouží bohoslužbu.

„Udělal se správný krok správným směrem ke smíření, je to jediná cesta, jak máme spolu žít. A toto je odkaz, proč pietní akty se dějí, proč se tady scházíme. Pokud budeme znát historii, tak se z ní můžeme poučit,“ vysvětluje farář.

Spolek Přerovské zvony smíření letos uspořádal sbírku na nové zvony pro kostel svatého Vavřince. Na největší z nich chce umístit jména dětí, které byly zavražděné na Švédských šancích.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová