Za vysokou gastronomií se k nám nejezdí. Turisté se tu setkávají s nejpříšernějšími blafy, tvrdí Pavel Maurer
Milovník dobrého jídla a pití Pavel Maurer se vrací k tématu zaniklých restaurací. Často totiž zanikají i dobré podniky v samotném centru Prahy. Kde je zakopaný pes?
Je mi líto, ale dnes budu hovořit o zaniklých restauracích. Tak třeba Kampa Fish s luxusním interiérem, skvělým rybím šéfkuchařem a lokací na Klárově, poblíž zastávky metra Malostranská. Hned naproti byl známý Vojanův dvůr, dnes už bohužel také zející prázdnotou. Jedna restaurace nóbl, druhá s velkou romantickou zahrádkou, čepovaným pivem a tradiční českou kuchyní – obě ale zavřené.
Proč to neklapalo? Proč neprosperovaly právě tyhle podniky umístěné na tak luxusních trasách? Proč v Pařížské ulici zavřeli mondénní podnik Barock? Ten tam přece patří stejně jako vyšší italská gastronomie v La Vita é Bella za rohem. Všechno už je pryč, tyhle podniky to z nejrůznějších důvodů nezvládly.
A přitom v jejich těsné blízkosti existují již mnoho let jiné restaurace, v nichž předkrm stojí dvě stovky a hlavní jídlo 300 až 500 korun. Jak to, že tyhle fungují a jinde zkrachují, byť do nich byla investována hromada peněz, vařili v nich vynikající šéfkuchaři a interiér byl „vymazlený“ do posledního detailu?
Brouzdám kolem zavřených dveří restaurací a vrtá mi hlavou, jaká je to podivná hra osudu, neumětelství, vysokého nájmu nebo špatně odhadnutého konceptu. Vždyť kde jinde by gastronomie měla kvést než na hlavních trasách? Tudy denně prochází až 50 tisíc hladových turistů! A všichni chtějí něco jíst, posedět, dát si sklenku a kochat se pohledem na Prahu.
Jenže všude kolem zuří cenová válka. Dáte si pivo za 30 za 50 nebo za stovku? Kde je přidaná hodnota? Že sedíte venku? Že vás obsluhují krásné slečny v tílku a kraťasech? A nebo tu skvěle vaří? Nebo jsou dveře ocejchovány nálepkami od všech možných gastronomických průvodců?
Je to jednoduché – turisté šetří, dávají přednost rychlému občerstvení, nenáročnému designu a hlavně při svých návštěvách utrácejí spíše za něco jiného než za naši vysokou gastronomii. Ani ji totiž neočekávají. A když už se v nějakém podniku zastaví, většinou jim restaurace na těch neatraktivnějších ulicích nabídnou za horentní sumu ty nejpříšernější blafy, a tak se není čemu divit.
