Vzpomínka na krajany v Chorvatsku: 21. září 1991 tam deset z nich přišlo o život. V obci Ivanovo Selo na ně dodnes vzpomínají
Název vesnice Ivanovo Selo v Česku nikomu nic neřekne a málokdo u nás ví, že na severu Chorvatska žije početná česká komunita. Ta se před třiceti lety dostala do soukolí krvavého konfliktu mezi Srby a Chorvaty. Jeden z válečných incidentů se odehrál právě v Ivanově Sele, které napadli srbští ozbrojenci, začali shromažďovat místní Čechy a chtěli je odvézt neznámo kam. Jenže uprostřed davu vybuchl granát a deset z nich zabil. Tragická událost je stále živá.
Každý rok 21. září se v Ivanově Sele rozezní zvony. Připomínají den, na který nikdo z místních nevzpomíná rád, jak říká redaktorka krajanského časopisu Jednota Anna Marie Štruml-Tučková: „Ráno v osm, devět hodin nepřátelé, srbské vojsko i sousedé Srbové obklíčili vesnici. Vesničané se měli se stát živým štítem, aby dobyli první město nedaleko odtud, osm kilometrů vzdálené Hrubečné Pole,“ vypráví.
Děti evakuovali, dospělé zachránit nestihli
Paní Anna Marie byla tehdy ještě dítě a měla to štěstí, že den předtím ji evakuovali spolu s dalšími třiceti ostatními dětmi do Československa. „Z České republiky pro nás vyslali autobusy. Přijely o den dříve, tak jsme honem jeli a řekli, že můžeme vyjet tedy i dvacátého večer.“
I paní Anna Marie byla mezi lidmi v kostele, zaplněném při vzpomínkové mši do posledního místa.
Mnozí z těch, kteří odříkávali modlitby, zažili osudné 21. září 1991 na vlastní kůži: „Večer nás už napadli z krchova, házeli tromblóny, stříleli po nás,“ vzpomíná Zdravko Pér. Byl tehdy v domobraně vesnice a pamatuje si, že útok začal už v předvečer osudného dne ze severu, kde je hřbitov.
Systematická likvidace
To se ještě dokázali ubránit. Na druhý den ráno přišlo ostřelování znovu. Stovky srbských ozbrojenců vstoupily do vesnice. Vytahovali muže ze sklepů a hnali je po ulici na náves. „Chtěli chytit civily, kteří zůstali doma. Chytli někoho z rodiny a ptali se, kde máš syna, kde máš tátu,“ popisuje pan Pér.
Čtěte také
Při granátovém útoku vzplanulo několik domů a místní se snažili požár uhasit. Podle Václava Herouta, který v Ivanově Sele mnoho let učil v místní škole, právě kvůli tomu došlo k tragédii.
Masakr kvůli nedorozumění
„Jeden muž nesl vodu, pomáhal sousedovi přes cestu. Srbský voják na něj máchal, aby přišel k nim, on odmítl přijít, hasil, měl jinou starost. Jeden ze Srbů vystřelil k němu,“ vybavuje si. Jenže osádka z obrněného naproti nim si myslela, že střílí na ně. „A on pustil granát z obrněného vozu, která padla mezi skupinu lidí. Takže nastal velký masakr.“
V tu chvíli dorazila z Daruvaru jednotka chorvatské armády. Vedl ji Milan Filipovič: „Museli jsme se probít do Ivanova Sela. Tu jsme se spojili a očistili vesnici od Srbů,“ vzpomíná.
Lidé z Ivanova Sela tak opět uctili památku deseti svých sousedů kteří mají hroby přímo na návsi.
Podle Václava Herouta tato tragédie zabránila ještě většímu neštěstí, které Ivanovu Selu hrozilo. Kdyby se srbským vojákům skutečně podařilo odvést všechny muže do sběrného tábora Veliká Peratovica: „Ti kteří byli odvedeni do Peratovice, nikdo se víc nevrátil, všichni byli zavražděni,“ uzavírá Filipovič.
Související
-
Ani po sto letech chorvatští krajané češtinu nezapomněli
Chorvatským fotbalistům budou při dnešním finále šampionátu fandit i potomci českých přistěhovalců. Několik desítek jich žije také na východě země – ve městě Osijek.
-
Krajánci v Chorvatsku důsledně udržují české zvyky, pomalu jich ale ubývá
Česká beseda sídlící v Domě T. G. Masaryka je jedním z nejmladších krajanských spolků Čechů v zemi u Jadranu. Co byste řekli svíčkové na smetaně s chorvatským nádechem?
