Vymahatelnost práva? „Ve srovnání s 90. lety to jde dobrým směrem,“ myslí si ústavní soudkyně

Podle ekonomky Ilony Švihlíkové stát ve vymahatelnosti práva dlouhodobě selhává a tvrdě na to doplácí. Řekla to ve vysílání Českého rozhlasu v souvislosti s pandemií. Jak to vidíte vy s vymahatelností práva v Česku?

Ono je velmi těžké dát obecnou odpověď. Já jsem pracovala celá 90. léta jako advokátka a srovnám-li tehdejší dobu s dobou dnešní, tak soudy fungují skutečně poměrně dobře a ve standardních situacích jsou práva vymahatelná. V podstatě ten systém funguje dobře.

Já vám nabídnu konkrétní příklad. Ve středu soud po 11 letech pravomocně osvobodil exministryni Parkanovou v kauze letounů CASA. Jak je něco takového vůbec možné?

No, já jsem právě neodpověděla tak, že je všechno v pořádku. Ale řekla jsem, že ve srovnání s 90. lety to směřuje dobrým směrem. Neznamená to ale, že nejsme schopni nalézt jakési excesy, které jsou pro mě naprosto nepochopitelné. Je to jakýsi justiční ping-pong a řekla bych, že to je často ze strany jednotlivých aktérů v rámci toho systému jakýsi alibismus, kdy se zbavují konečného rozhodnutí ve věci právě proto, že se bojí, aby nebylo nepopulární.

Čtěte také

iROZHLAS

Šimáčková bude Ústavnímu soudu chybět, těžko ji někdo nahradí. Zeman nemusí nástupce vůbec vybrat

Je to velmi časté v trestních řízeních, která se odehrávají ve vztahu k politikům, protože nechcete ani vyhovět, ani být viditelný jako někdo, kdo toho politika odsoudil. Je to škoda, protože justiční systém je právě v těchto kauzách nejvíce viditelný. Já jsem napsala asi před 10 lety článek, který se jmenoval Nejnespravedlivější rozsudky. Říkala jsem, že to byly ty rozsudky, které nebyly vydány. Na jednu stranu to třeba byly osoby, které měly být odsouzeny a nebyly, protože si to uměly zařídit. A na druhou stranu, to je třeba téma, kterému se musíme mnohem více věnovat, a to jsou otázky bezplatné právní pomoci a dostupnosti soudní ochrany pro každého.

To znamená, že v naší zemi je pořád řada lidí v oblasti chránění vlastních práv ve slabé sociální situaci s nízkými kompetencemi. My, myslím, neposkytujeme dostatečně nízkoprahový přístup ke skutečné právní ochraně. Samozřejmě ale i jednotlivé případy extrémně dlouhých procesů, které jsou-li to trestní procesy, jsou schopné ty lidi zničit společensky a třeba i emocionálně nebo jsou-li to dlouhé procesy o majetek, tak jsou také schopny velmi zkomplikovat život lidí.

S kolektivem autorů jste dala dohromady publikaci nazvanou Mužské právo s podtitulem Jsou právní pravidla neutrální? Jak v ní odpovídáte na otázku, zda má současné nastavení našeho právního řádu stejné dopady na ženy a muže?

My si spíše klademe otázku. Pobavilo mě, že v názvu máme jednu otázku, zda jsou právní pravidla neutrální a třetina článků končí otazníkem. Nechceme odpovídat na otázky. Chceme vyprávět příběhy, ve kterých se podle nás ženám nebo třeba příslušníkům sexuálních menšin dějí nespravedlnosti a ukazujeme, že české právo tomu napomáhá. Teď připravujeme druhou knihu, protože se objevily další otázky, kde odkrýváme další příběhy, na které není schopno naše právo dostatečně spravedlivě reagovat.