Výjev jak z plátna francouzského realismu: sběračky květáku v Českém středohoří

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Sběračky házejí vybrané kusy květáku na vlečku. Tu byste na Milletově plátně nenašli

Mlékem a strdím oplývala země zaslíbená pod legendární horou Říp. Dnes tato oblast na Mělnicku oplývá především zeleninou. Zelná, špenátová a květákové pole zabírají stovky hektarů a při sklizni na nich musejí pracovat lidé. Sklizeň květáku se bez ruční práce neobejde a ve třicetistupňových vedrech to rozhodně není žádný med.

Květáková pole u Mlékojed se táhnou do dálky a za nimi se na obzoru vypíná sopka Lovoš. České středohoří je fotogenická krajina, ovšem skupina žen, která jde v rojnici po poli, se dívá upřeně do země.

Zavlažovaná pole jsou bahnitá, holinky jsou nutnost

Vybírají ke sklizni velké dorostlé růžice. Až dorostou ty menší, sběračky se sem vrátí. Gumové kalhoty mají kvůli horku shrnuté ke stehnům, boří se v mělkém bahně a s každým krokem jim pod vysokými holínkami praskají květákové listy.

Pavlína s nožem v ruce se skloní, jedním tahem uřízne růžici, rychle okrájí listy a květák hodí před sebe na pětimetrový pás, který ho pomalu dopraví na valník. „Já už to dělám třicet dva let. Za směnu uříznu asi osm set květáků.“

Čtěte také

Je dopoledne a slunce se nemilosrdně opírá do zad sběraček. Sklízet začaly o šesté ráno a kvůli vedru skončí v poledne. „V červenci děláme od pěti, jenže teď svítá později, takže není vidět.“

Květák z pásu bere do ruky ukrajinský mladík a ukládá ho do bedniček na valníku. „Ukrajince jsme sehnali v červenci,“ říká ředitel Agrokomplexu Ohře v Bohušovicích nad Ohří Ivo Kadeřábek.

„Máme jich dvacet, Ukrajinky sklízejí o kus dál. Dělají celý den a vydělají si tak čtrnáct set.“

Bedny nakládají zahraniční dělníci. Lidé na těžkou práci obecně chybí

Květák se musí sklidit rychle a okamžitě ho odváží do velkoskladu. „Jeden kus prodáváme zhruba za sedmnáct korun,“ odpovídá ředitel na dotaz, proč stojí v obchodě jeden květák šedesát korun. „Konečnou cenu v obchodech dělá někdo jiný.“

Na konci řádku je krátká přestávka, přijíždí prázdný valník a ženy si podávají lahve s vodou. Služebně nejstarší je tu vysoká usměvavá Libuše, která pracuje na zeleninových polích třicet tři let.

Chůze a ohnutá záda

Když okopáváme, tak nachodíme třeba dvanáct kilometrů, teď při sklizni míň, zase se ale pořád ohýbáme.“

Celou skupinu má na starost Andrea, právě přijela autem a něco domlouvá. „Tohle je dřina. Měli jsme tu z úřadu práce padesát lidí a do druhého dne vydrželi dva.“

Sběračky květáku mají s prací zkušenost. Nováčci příliš dlouho nevydrží

Podle ředitele Kadeřábka se o práci hlásí lidé, kteří ji nechtějí a shání jen potvrzení pro úřad. „Tyhle naše ženy, to je rarita, která se musí jenom hýčkat.“

Agrokomplex Ohře je největší český pěstitel zelí, špenátu a hrášku. Hospodaří na 1600 hektarech, které zavlažuje vodou z Labe a dalších dva tisíce hektarů zavlažuje komerčně ostatním pěstitelům.

Květák bude, to se bát nemusíte. Jde jen o to, jestli budou odborníci, kteří ho umějí pěstovat a lidi, kteří tady budou dělat. Nikdo takový ze škol nepřichází.“

autoři: Ľubomír Smatana ,
Spustit audio

Související