Východní Timor slaví na kole

Výstřel z pistole, kterou v ruce drží prezident Východního Timoru José Ramos-Horta, smích, napětí i úleva. Na tři stovky cyklistů se vydávají na trať vedoucí horskými údolími, která po několik desítek let bývala němými svědky nejen odporu proti indonéským okupantům a jejich nechvalně proslulým milicím, ale i nedávných bratrovražedných bojů.

Cesta k cíli je stejně kostrbatá a spletitá jako ta, která obyvatele této malé zemičky, mimochodem spolu s Filipínami jediné převážně katolické v celé Asii, dovedla ke svobodě.

450 kilometrů tím nejtěžším terénem s převýšením až dva kilometry, kličkování mezi kameny, jízda po vyschlých řečištích, zalesněných kopcích a nakonec, těsně před koncem, i mírná úleva obohacená výjimečnou vůní - to když závodníci projíždějí kávovými plantážemi.

To vše čekalo na 330 cyklistů z deseti zemí, ale také úsměvy obyvatel měst a vesnic ležících na trati Tour de Timor, kteří se v rámci závodů celý den oddávali veselí, hudbě a divadlu. Na vítěze pak čekala odměna ve výši 75 tisíc dolarů.

Důležitější však bylo samotné konání soutěže, která měla hlavně symbolický význam. Ještě před rokem a půl totiž prezident Ramos-Horta ležel na smrtelné posteli poté, co byl při atentátu postřelen. Násilnosti, které vypukly před třemi lety, vyhnaly z domovů desetitisíce lidí. Dnes se konečně mohou vrátit. 97 procent všech obyvatel si navíc z období indonéské okupace na konci 20. století odneslo nějaký traumatický zážitek.

Pravda, stále se najde mnoho pochybovačů, podle kterých by Východní Timor byl klidnější a demokratičtější pod indonéskou správou. V této souvislosti se mi vybavuje i nápis na jednom kameni, který po sobě zanechal odcházející indonéský voják. Doslova zněl: Svobodný Timor bude živ z kamenů.

Vzpomínám i na slova současného prezidenta Ramose-Horty směrem k tehdejší hlavě českého státu Václavu Havlovi na Foru 2000 v Praze. Označil ho tehdy za jednoho z nejnaivnějších mužů na světě, kteří mají stále naivní sny a přání, a přesto jejich ideály přetrvávají.

Kdyby prý totiž bylo po vůli pragmatiků provádějících reálnou politiku, nebyli bychom dnes svobodní a nezávislí. I z tohoto důvodu oba politici vyzývají mimo jiné k propuštění vězněné barmské opoziční vůdkyně Su Ťij.

A mnohé napovídá i dávno zapomenutý příběh, kdy se Ramos-Horta v roce 1975 jakožto ministr zahraničí vlády vyhlášené pro-demokratickými silami vydal do sídla OSN v New Yorku s pouhými 25 dolary v kapse. Bylo to tři dny předtím, než indonéská armáda vtrhla do jeho země.

Z jihovýchodní Asie Robert Mikoláš, Český rozhlas