Vodu v Bechyni nahradilo bahno

V sobotním výletu Po Česku jsme se seznámili s lázeňskými domy společnosti Lázní Bechyně a podívali se do zákulisí nejmodernějšího z nich – lázeňského domu Olga.

„Lázně Felicitas, menší ze dvou lázeňských společností v Bechyni, tvoří lázeňské léčebné domy Jupiter Bechyně, které jsou národními technickými památkami. Jsou jimi historická Máchova vila z počátku 20. století a vila Přemyslovka z roku 1894. Obě jsou dnes využívány jako lázeňské léčebné domy.

Mým průvodcem po objektech Lázní Felicitas je jejich ředitel Josef Mičan, který mě pozval na prohlídku obou vil. Na přelomu 19. a 20. století si je v lázeňském městě postavili bohatí pražští podnikatelé. Bechyně bývala totiž místem, kam se jezdívalo z hlavního města na letní byt.

Bechyně leží na skále 60 metrů nad Lužnicí |foto: Jan Rosenauer

Zatímco Přemyslovka byla postavena v duchu historizujících tendencí 19. století, vila, kterou navrhl významný architekt Jan Kotěra, odpovídala už trendům z počátku minulého století. „Vila je ve stylu anglické secese. Takové jsou v republice jen čtyři, například Trmalova vila v Praze,“ doplňuje Josef Mičan. Secesní prvky jsou v Máchově vile zachovány dodnes, a to i v interiérech.

V obou lázeňských domech je na padesát lůžek a léčí se tu problémy s pohybovým aparátem nebo neurologické potíže. Zdejším přírodním léčivým zdrojem je slatina, ale využívají se i vodoléčebné procedury a fyzikální terapie.

Kdysi se v Bechyni využívala také pitná kúra, ale to je už dávná minulost. Prameny tehdy byly hlavní léčebnou metodou, potvrzuje i hydrogeolog Milan Šťáva, někdejší kastelán na bechyňském zámku a hlavně znalec místní historie.

Železobetonový most zvaný Duha, po kterém do Bechyně přijíždějí auta i vlaky|foto: Jan Rosenauer

„Voda neměla příliš lahodnou chuť a neobsahovala oxid uhličitý. Bylo v ní však 33 miligramů železa, což třicetkrát převyšuje normu pro pitné vody, 2 miligramy hořčíku, ale i lithium a zinek. Proto asi měla bechyňská voda léčebné účinky prověřené staletími,“ vysvětluje Milan Šťáva.

Nejvydatnější, takzvaný Karlův pramen vyvěral v místech dnešního lázeňského parku. Po druhé světové válce se ovšem ztratil. Nejspíše také proto, že v předchozích obdobích bylo vždy zhruba po sto letech zapotřebí důlními díly obnovovat vydatnost pramenů. Pak už se k tomu nepřistoupilo a zdejší lázně se přeorientovaly na léčbu s pomocí slatiny.