Vladimír Doležal: Nechci být odejit, chci odejít!

Host (Vladimír Doležal): Formálně jsem ještě poslancem, a to do úterý, protože musí proběhnout jakési kroky, a ty můžou nastat až na schůzi Poslanecké sněmovny. A ta začíná v úterý ve dvě hodiny.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale platí, že jste tedy složil mandát?

Host (Vladimír Doležal): Moje rozhodnutí je konečné a neměnné.

Moderátor (Vladimír Kroc): A to znamená, že už nejste ani členem výkonné rady ODS?

Host (Vladimír Doležal): Formálně opět jsem. Rada bude zasedat teď v sobotu v Plzni. Zastavím se tam a všem poděkuji za spolupráci. Je to taky politická funkce, s kterou končím.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dovolte, abych připomenul, že jste absolventem oboru dopravní a manipulační techniky na ČVUT Praha, tři roky jste pracoval jako konstruktér v ČKD. V roce 1990 jste vstoupil do politiky, stal jste se zastupitelem za Občanské fórum a zároveň místostarostou v Horních Měcholupech. O rok později jste přijal členství v ODS.

Host (Vladimír Doležal): V Dolních Měcholupech.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pardon, omlouvám se. Myslím, že je to důležitá informace, takže v Dolních Měcholupech, škrtám si Horní. Pane Doležale, není to pro vás trošku smutné, že po šestnácti letech v politice, po patnáctileté kariéře v ODS, jste se na titulní strany novin dostal teprve v souvislosti s úplatkářskou aférou?

Host (Vladimír Doležal): Tak já doufám, že to není chvíle, kdy jsem se dostal na titulky novin naposledy. Samozřejmě, příjemné to není, protože každý o sobě rád čte jenom to pozitivní. Na druhou stranu je to, bohužel pro mě, smutná zkušenost a po těch šestnácti letech trochu i smutné procitnutí, protože ideály mizí v nenávratnu a to samozřejmě nikomu nepřeji a nikomu bych přát ani nemohl.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jste obviněn z napomáhání při braní úplatku. Zajímal jste se o to, jaká vám hrozí trestní sazba?

Host (Vladimír Doležal): Každý se samozřejmě zajímá o to, co se ho týká, takže zajímal, samozřejmě. Od té doby to ale nějakým zvláštním způsobem neřeším.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kolik?

Host (Vladimír Doležal): Myslím, že ta sazba je dva až osm let.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vše začalo zřejmě někdy před půldruhým rokem, kdy provozovatelé tržiště a autobazaru v areálu školy ve Vršovické ulici požádali o prodloužení nájemní smlouvy. Komise územního rozvoje to zamítla a vy jste měl podle policie žádat od podnikatelů pro jejího předsedu, předsedu té komise, radního Prahy 10 Tomáše Hrdličku z ODS, 800 tisíc korun. Jak dobře se s panem Hrdličkou znáte?

Host (Vladimír Doležal): Pan Hrdlička je stranický kolega, takže to není žádný kamarád. Je to v podstatě kolega, kterého znám z různých politických a stranických grémií. To znamená, že samozřejmě komunikace mezi námi existuje, ale jinak mezi námi není žádný větší vztah.

Moderátor (Vladimír Kroc): A odkud znáte provozovatele inkriminovaného autobazaru Michala Dvořáka a Zdeňka Kolínského?

Host (Vladimír Doležal): Pana Dvořáka neznám a nikdy jsem neznal. Přivedl ho pan Kolínský. S panem Kolínským jsem se znal. Znal, protože toho člověka už bych nerad potkal. Opravdu mě lidsky velice zklamal. Znal jsem ho z jediného důvodu. Když jsem si pořídil vůz, jezdil jsem ho servisovat do Sedlčan, a shodou náhod jsem zjistil, že pan Kolínský je majitelem této prodejny a opravny. Tak vznikl určitý vztah, ve kterém mi vycházel vstříc, protože do Sedlčan z Prahy je poměrně dlouhá cesta. Vyzvedával auto v Praze, odvezl ho na servis a zase přivezl. Takový jakýsi přátelský vztah, kde jsme si vycházeli vstříc. Já jsem byl velice spokojený s jeho prací a tak jsem pomáhal zase jemu a jeho manželce v rámci podnikání, když potřebovali nějaké informace nebo poradit.

Moderátor (Vladimír Kroc): A toto byl ten případ, kdy jste se snažil pomoci?

Host (Vladimír Doležal): Přesně tak. Ale to za mnou nepřišli s první věcí, první věc se týkala něčeho jiného. Myslím, že chtěli prodávat ojetá auta úřadu nebo něco takového, tak se přišli zeptat, jestli bych jim poradil, jaké mají zvolit kroky. Tenkrát jsem jim říkal, ať napíšou nabídku, rozešlou a uvidí se. A toto byla další prosba. Přišli za mnou, že mají jakýsi problém na Praze 10. Že se jim nelíbí, jak s nima probíhá správní řízení, a že potřebují prodloužit užívání pozemku na autobazar. Já jsem jim tenkrát říkal, že s desítkou nemám nic společnýho. Že to je samozřejmě otázka státní správy a samosprávy a to je trošku něco jiného. Ale jelikož znám pana starostu a lidi okolo něj, slíbil jsem, že se zkusím poptat, co s tím, a zkusím zjistit, co by se v této věci dalo udělat. Byla to jenom snaha pomoci a podnikatelům jsem se snažil pomoci vždy.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nabídli vám úplatek?

Host (Vladimír Doležal): Nenabídli mi žádný úplatek. Já jsem od nich žádný úplatek ani nepožadoval, to opravdu ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže nezazněla částka 800 tisíc?

Host (Vladimír Doležal): Z mých úst nikdy nezazněla žádná částka.

Moderátor (Vladimír Kroc): A z jejich?

Host (Vladimír Doležal): Ano. Ale to už se bavíte o poslední schůzce s panem Dvořákem, kdy na mě najednou vypálil jakýchsi 800 tisíc a já jsem na něj koukal jak zjara, jak se lidsky říká, a nevěděl jsem, co se děje. Ale to jsem samozřejmě v tý době netušil, že je ověšen mikrofony a svým způsobem zkouší, co se mnou bude.

Moderátor (Vladimír Kroc): T o bylo, pokud mám správné informace, 20. února loňského roku, tedy v době, kdy - a tady bychom měli vysvětlit tenhle trošku spletitý případ - Magistrát už vlastně rozhodl ve věci ve prospěch těchto podnikatelů, protože ten autobazar má fungovat na místě až do roku 2009, je to tak?

Host (Vladimír Doležal): Já nevím, jaká je teď přesná situace, do kdy tam ten autobazar má fungovat společně s tím tržištěm, ale máte pravdu v tom, že když proběhla ta inkriminovaná schůzka, kde suma zazněla, tak už bylo rozhodnuto. A dokonce proběhla dlouhá peripetie, to znamená desítka věc zamítla, proběhlo odvolání, rozhodl magistrát, vrátil věc desítce a desítka na základě právního výkladu ...

Moderátor (Vladimír Kroc): Říkáte desítka, Praha 10 tedy?

Host (Vladimír Doležal): Ano, omlouvám se. Praha 10 tedy na základě právního výkladu magistrátu rozhodla, protože rozhodnout musela. To jsou pravidla správního řízení. Takže v té době už bylo rozhodnuto, o nic už nešlo. Já jsem zjišťoval, jak to teda vlastně dopadlo, proč to takto dopadlo, jak to bude dál, jestli hodlají dál s tou desítkou jakýmsi způsobem spolupracovat. Vždyť přece samospráva a podnikatelé, tam musí být vztah, spolupráce, a nikoliv souboje. Přece nemůžeme do budoucna všichni žít ve válečným stavu. Očekával jsem tedy, že od nich zase budou vstřícný kroky vůči desítce, to znamená, že se zeptají, s čím by potřebovali třeba pomoct nebo něco takového. Vždyť víme, že všechny úřady shání prostředky na různé domluvy s pečovatelskou službou a podobné akce a aktivity. A kdo jiný než podnikatelé by jim s tím mohl pomoct?

Moderátor (Vladimír Kroc): Mezi námi, pane exposlanče, vždycky jste takhle vstřícný a staráte se o zájmy těch vzdálených známých, kteří za vámi přijdou s nějakým problémem? Protože když to tak poslouchám, angažoval jste se docela dost v jejich věci.

Host (Vladimír Doležal): Já se ale takhle angažuju opravdu. Když přijde kdokoliv, tak se snažím pomoc, pokud aspoň znám nějaký krok, kterým bych pomoct mohl. Nemám důvod nepomoct. Já si dokonce myslím, že to je hlavní poslání poslanců. Není to jenom schvalování zákonů a hádání se o zákonech, není to jenom jakási kontrolní funkce, která z toho vyplývá, ale všichni mají své poslanecké dny, všichni poslouchají názory občanů, snaží se jim pomoct. Tím dostanete i určitou zkušenost, jak všechny ty procesy vlastně probíhají, a bez té zkušenosti těžko můžete schvalovat rozumné zákony, když tu realitu neznáte. Už Komenský říkal, že základem všeho je praxe. Nemám důvod nepomáhat a myslím si, že málokdo, kdo za mnou přišel, může říct, že jsem ho hned vyhodil nebo tak. Když jsem mu třeba nepomohl, tak to nešlo, ale ...

Moderátor (Vladimír Kroc): Ano. V tomto případě trváte na tom, že jste se sice snažil pomoci, ale bez efektu, a hlavně bez jakýchkoliv požadavků a nároků jiných.

Host (Vladimír Doležal): Ano, to stoprocentně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Řekněte nám, jaký je to pocit, když se dozvíte, že vás odposlouchávala policie, že četli i vaši elektronickou poštu a tak dál.

Host (Vladimír Doležal): No, pocit je to strašný. Nepřeju nikomu tuto životní zkušenost, obzvlášť když se začne odehrávat v období vánočním a novoročním, protože ten dopad jak na vás, tak na rodinu a podobně, je strašný. Do SMS zpráv, elektronické pošty či do telefonu říkáte věci, které jsou velice osobní. A představa, že se můžou objevit kdekoliv, a kdekoliv se určitě objevují, a stanou se věcí veřejnou, je hrozně nepříjemná.

Moderátor (Vladimír Kroc): Původně jste se chtěl vzdát poslaneckého mandátu a umožnit policii vyšetření případu, pak jste si to rozmyslel. Proč?

Host (Vladimír Doležal): Ne, jinak. Původně jsem uvažoval o tom, že se vzdám imunity.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ano, pardon.

Host (Vladimír Doležal): Ale určité indicie, které se kolem toho děly, ve mně vzbuzovaly určité obavy, takže jsem na zasedání mandátového a imunitního výboru tyto své obavy vznesl a řekl jsem, že jim to dávám k rozhodnutí, oni mají přístup k určitým podkladům, ať ověří, že se nejedná o policejní šikanu či jinou věc. Ať nějakým způsobem rozhodnou a že jejich rozhodnutí budu respektovat a nebudu už trápit Poslaneckou sněmovnu. Co se potom odehrávalo víte všichni, a pro mě to byl další hrůzný zážitek a den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Možná bychom to měli pro pořádek připomenout. Mandátový a imunitní výbor doporučil Sněmovně nevydat vás jako poslance trestnímu stíhání. Jednalo se právě o zbavení imunity. Oproti očekávání Dolní komora Parlamentu to vydání odhlasovala. Vás to překvapilo?

Host (Vladimír Doležal): Poté, co se odehrálo, tak mě to vůbec nepřekvapilo. Já se přiznám, že kdybyste mě tady měli ten večer, tak bych možná používal podstatně tvrdší slova a mé pocity by byly možná autentičtější a zajímavější. Ten odstup času už mně trošku otupil hroty, ale opravdu to bylo velice nechutné, protože jsem vycházel z toho, že mandátový a imunitní výbor rozhoduje na základě svého nejlepšího vědomí a svědomí, a je si zcela jist, že nerozhoduje ve věci politické, ale rozhoduje ve věci lidské. To, co se odehrálo ve Sněmovně, nemělo s lidskostí nic společného.

Moderátor (Vladimír Kroc): V prohlášení z 10. ledna se pozastavujete nad velmi neobvyklým postupem ministra vnitra. Co vás na něm zaráží, stručně?

Host (Vladimír Doležal): Je to postup, kterej se nikdy neobjevil. Prostě pan ministr sebere dva policisty, získá spis, který je dodnes nepřístupný, mí právníci ho ještě neviděli, převeze ho do Sněmovny, tam ho předvádí, přemlouvá, dozvíte se různé informace z jednotlivých zasedání jednotlivých klubů, kde se nejedná o věcné záležitosti ale o tom, že to je politická záležitost, a když to neuděláte, tak se s váma stanou různé věci. Prostě hrozný zážitek.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co budete dělat do voleb? Spokojíte se s odchodným, které má podle tisku činit asi 371 tisíc korun?

Host (Vladimír Doležal): No to se opět dostáváme do toho ryze českého, a to je bavit se, co kdo za co má. Já jsem to nepočítal, neznám tu sumu. Samozřejmě, zatím se s ním spokojím, protože si potřebuju odpočinout, potřebuju se po lidské a psychické stránce trošičku oklepat. A pak bude to rozhodnutí, co dál.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pokud mám správné informace, zůstáváte v dozorčí radě České konsolidační agentury, kde už nepůjde po složení poslaneckého mandátu o střet zájmů, takže můžete pobírat odměnu, je to tak?

Host (Vladimír Doležal): Je to tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Členem dozorčí rady ČKA jste pátým rokem. Její vznik jste původně kritizoval. Kdy jste změnil názor?

Host (Vladimír Doležal): Ani ne tak kritizoval. V podstatě to byl určitej způsob řešení problémů a v té době, kdy se to řešilo, jsem měl samozřejmě určitý názor. Ale když určitá organizace vznikne, tak je třeba respektovat její vznik, a to znamená jakýmsi způsobem se podílet nebo kontrolovat její činnost. A byl jsem zvolen členem dozorčí rady, tak se snažím o to, aby tam probíhaly všechny procesy transparentně a co nejlépe pro obyčejného daňového poplatníka.

Moderátor (Vladimír Kroc): Sedět tam máte až do července, je to tak?

Host (Vladimír Doležal): Myslím si, že ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na soukromých internetových stránkách píšete, cituji: "Trápí mě lidské chování, zejména bezohlednost a arogance v mezilidských vztazích, zrovna tak jako manipulace s lidmi." Promiňte, ale proč chcete po osmileté zkušenosti znovu do Parlamentu?

Host (Vladimír Doležal): Já jsem neřekl, že chci znovu do Parlamentu. Opravdu nechci. Na druhou stranu přece i vy i všichni posluchači vědí, že člověk rád odchází jako vítěz, nikoliv jako poražený. A já bych proto rád dokázal, že opravdu mám svědomí čisté, nic jsem neudělal. A poté budu zvažovat, co dál. Ale v tomto případě je to obrácený. Já nechci být odejit, já chci odejít.

Moderátor (Vladimír Kroc): No, vy už jste to svým způsobem udělal, i když s jednou výhradou. Zatím, pokud vím, jste neodstoupil z volební kandidátky, těžko o tom mluvit, protože ona ještě de facto neexistuje. Ale už se mluví o tom, že byste měl být na volitelném šestém místě. Zatím jste se tedy té kandidatury do voleb nevzdal. Jak to tedy s tímhle máte?

Host (Vladimír Doležal): Vy jste to řekl velice správně. Měl být. A bavíme se o interním materiálu jednotlivých politických stran, které mají svým způsobem připraveny kandidátní listiny. A já si myslím, že to není otázka tohoto období. To přijde. Jde o určité rozhodnutí a já jsem tu aktuální situaci, když jsem přemýšlel, jak dál postupovat a jaké dělat kroky, prostě zvažoval. A jelikož tady stále hovoříme a mnoho kolegů a politiků má plná ústa evropských demokracií, tak jsem si říkal, klasický postup politika v evropských demokraciích, jakmile je na něm aspoň trochu špíny nebo je očerněn, tak odstupuje ze všech politických funkcí. A poté, až svoje jméno očistí nebo se vysvětlí všechny věci, které se udály, se opět vrací do politiky. Takže já si myslím, že to je standardní postup. A vycházím z toho a takto jsem reagoval, přestože trvám na tom, že existuje presumpce neviny. Ale beru to, že ta platí pro obyčejného občana, nikoliv pro politika. Já se stávám obyčejným občanem, chci se teď hájit a dávám šanci orgánům činným v trestním řízení, aby konaly, a aby mně teda prokázaly a přesvědčily, že jsem něco provedl, a já na to budu samozřejmě patřičně reagovat. Ale takovéto stahování kalhot před brodem, abych přiznával jaksi svoji vinu. Já se fakt necítím vinen. Na druhou stranu, opravdu nechci, aby byla očerňována ODS a já, to je na tom vždycky to nejsmutnější.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mimochodem, napadá mě, když odstoupil Stanislav Gross, tak to ODS označila jako přiznání viny. Je tady jistá paralela. Jak to vidíte vy osobně?

Host (Vladimír Doležal): Každý na to má samozřejmě svůj názor. Právě proto jsem odstoupil z mandátu, protože si myslím, že to je postup politika, který jaksi nemůže dělat politickou funkci, pokud se o něm hovoří jako o korupčníkovi. Na druhou stranu jsem se nevzdal toho, že bych nebyl členem politické strany, nebo že bych nadále nechtěl kandidovat, ale beru to, že v politice může zůstat jen člověk, který je naprosto čistý, a o tom rozhodujou soudy, nikoliv to, co si o tom myslíme či nemyslíme.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vladimír Doležal, host pořadu O kom se mluví, aktér kauzy údajného úplatkářství, bývalý poslanec ODS. Děkujeme za rozhovor, na shledanou.

Host (Vladimír Doležal): Já taky děkuji a přeji všem hezké poledne.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.