Vítejte v pekle. Ebola ničí životy i těch, kdo ji přežili

Práce, koníček a droga v jednom, tak popisuje svou profesi koordinátor projektů Lékařů bez hranic Ondřej Horváth. Letos na jaře strávil tři měsíce budováním dětské nemocnice v Libérii

Největší epidemie smrtícího viru ebola v historii, která vypukla v loňském březnu a zasáhla i hustě obydlené části západní Afriky, s sebou přinesla nejen tisíce mrtvých, ale i přeživší pacienty, kteří se potýkají s celou řadou fyzických a psychických problémů i se sociálním vyloučením. Mezinárodní humanitární organizace Lékaři bez hranic se proto rozhodla kromě nemocnice pro dětské pacienty otevřít v Monrovii i kliniku zaměřenou na pomoc lidem, kteří krvácivou horečku přežili. Na místě působil jako koordinátor projektu Ondřej Horváth.

V Libérii přežilo nakažení smrtícím virem přibližně 1500 lidí. „Nikdo neví, co se v jejich těle děje, ani se neví, proč ebolu vlastně přežili. Trpí mnoha chorobami, které na první pohled působí jako fyzické problémy. Ale v mnoha případech jsou to důsledky psychického traumatu z toho, co prožili,“ říká Ondřej Horváth.

„Co prožili? Představte si, že máte ebolu. Když máte štěstí, zavřou vás do ETU (Ebola Treatment Unit). Což jsou místnosti, kde máte postel a kbelík, do kterého zvracíte a vylučujete. Několikrát denně za vámi přijde doktor, který je oblečen ve speciálním obleku, takže nevidíte obličej a ani kousek kůže toho člověka. Ten se vás snaží nakrmit, dát vám napít a poklidit kolem vás a pak zase jde. Nic jiného se nedá dělat.“


V závěru se člověk tak trochu zblázní a vidí věci jako plameny a nestvůry a má tendenci se do nich vrhat. A vy tam jen bezmocně ležíte a vše sledujete...

„Čeká se, jestli to vaše tělo zvládne, nebo ne. Nejsou žádné léky, které by vám mohl dát. Jste v místnosti, kde je 20 až 30 lidí, mnoho z nich jsou děti, které tam brečí, protože jejich rodiče už umřeli. S nemocí pacient bojuje přibližně 10 až 14 dní a většinou souboj nevyhraje. V závěru se člověk tak trochu zblázní a vidí věci jako plameny a nestvůry a má tendenci se do nich vrhat. A vy tam ležíte a vše sledujete. Když se za 21 dní ukáže, že to přežijete, tak vám pogratulují, udělají ještě pár testů a pustí vás.“

Přeživší čeká strach, nedůvěra i lynčování

Ani po propuštění člověka, který jen o vlásek unikl smrti, nečeká nic lehkého. „Všichni na ně koukají a říkají: Hele, tys měl být mrtví, všichni ostatní umřeli! Bojí se jich dotknout. Nikdo jim nechce dát práci ani jídlo. Jsou případy, kdy lidé byli lynčováni, protože část populace věří, že ebola je od ďábla, a pokud jste ji přežili, máte s ním něco společného.“

Čtěte také

„Do toho máte zdravotní problémy. Můžete mít problémy s očima, u mužů sexuální dysfunkci. Přeživší se také potýkají s depresemi nebo se jim třesou se ruce a mají problémy se spánkem,“ líčí strádání lidí, kteří ebolu přežili, Ondřej Horváth.

„Potkal jsem jednoho člověka, který byl naprosto v pohodě, ale jednoho dne se vzbudil uprostřed noci a začal kopat nohou od stolu. Kopal asi dvě hodiny a nikdo ho nemohl zastavit. Nakonec si nohu v holeni úplně roztřískal, takže mu ji museli amputovat. A on se probudil z narkózy a divil se, kde má nohu. Nic si nepamatoval. Nevíme, co ebola s člověkem udělá jak psychicky, tak i fyzicky.“

Je jasné, že to přijde znovu, říká lékař

„Na klinice, kterou jsme otevřeli v dubnu, jsme se těmto lidem snažili pomoct od fyzických problémů. Zároveň jsme tam měli psychologa, který s nimi na sezeních řešil jejich vzpomínky, sny a co s nimi dělat. Jestli má terapie úspěch, zatím nevíme. Ebola je sice známá delší dobu, ale stále nevíme, jak přeživším pomoc,“ říká Ondřej Horváth a upozorňuje i na komplikace při vývoji léku na ebolu.

Čtěte také

„V současnosti není dostatek pacientů, kterým lék podáte, nemůžete lék dostatečně zkoušet. Ale všichni se snaží poučit z té obrovské epidemie, protože je jasné, že to přijde znovu.“


Podle WHO (Světová zdravotnická organizace) se v současnosti testuje několik typů vakcín, testy jsou zatím v různých fázích a zpomaluje je současný nízký počet pacientů, podle odhadů by však nová vakcína mohla být dokončena již na konci roku 2015. Epidemie eboly postavila Světovou zdravotnickou organizaci před etické dilema použití dosud neregistrovaných lékařských postupů. V srpnu 2014 bylo jejich použití za konkrétních podmínek schváleno Etickým panelem WHO.

Bůh mu vyjevil peklo…

S epidemií eboly se nevyrovnávají pouze přeživší nebo pozůstalí. Otřesné zážitky se dotkly i zdravotnického personálu. „Měl jsem zkušenost s jedním naším zaměstnancem, který začal pracovat v pondělí, pracoval v úterý a ve středu řekl, že z práce odchází. Zajímaly mě jeho důvody, a tak jsme spolu hovořili. A on mi vysvětlil, že měl sen, ve kterém mu Bůh zjevil peklo a řekl mu, aby šel a o tom pekle lidem vyprávěl,“ vypráví Ondřej Horváth.

Důvody tohoto rozhodnutí přičítá faktu, že tento laborant pracoval během epidemie v ETU (Ebola treatment unit), kde to bylo velmi těžké pro všechny zaměstnance. Není tedy divu, pokud se u těchto lidí vyvine posttraumatický syndrom, který se může projevit reakcí, kterou popsal Ondřej Horváth.