Pro nevidomé není cesta ze tmy ke světlu, ale k naději a nezávislosti

6. červen 2016
Nevidomá Masérka Martina

I když ze života zmizí barvy, zůstanou vůně. Také sluchem jde vnímat prostor a jeho kvality. Citlivýma rukama může člověk poznávat svět i rozdávat úlevu. Temný svět nevidomých není úplně černý. To vzkazuje prostřednictvím Příběhů Radiožurnálu mladá Martina, kterou ve tmě uvěznilo vážné poranění.

Do pětadvaceti let úspěšná personalistka, zvyklá na solidní výdělek, naprostou nezávislost a pohodové vztahy s rodinou a přáteli, se během jediného podzimního dne propadla do jiného vesmíru. „Zezačátku jsem to nechápala a nepřijala, že jsem slepá,“ vzpomíná Martina na chvíle, kdy očekávala, že se komplikované zranění očí během několikaměsíční léčby zahojí. Doufala, že znovu uvidí.

Vážné tělesné i duševní šrámy a deprese pomáhali Martině zvládnout lékaři, psychiatr, psycholog a trvalo dlouhé měsíce, než si Martina naplno uvědomila, že její svět se změnil navždy. „Ztratíte přístup ke všem informacím. Se vším potřebujete pomoct. Nesamostatnost a nesoběstačnost, je to hrozné,“ říká Martina dva a půl roku po té, co přišla o zrak.

Prý není možné to vidícím lidem ani popsat a nelze se s tím smířit a vyrovnat. Ale Martina není člověk, který se snadno vzdává. Začala v malých krůčcích získávat zpět svou nezávislost a soběstačnost. Naučila se uvařit čaj, napsat zprávu z mobilu, umýt se, vyjít ven. „Každý malý úspěch mě nakopnul a dodal odvahu učit se něco dalšího.“


U masírování ale musí člověk také přemýšlet, být empatický a vcítit se do klienta.MARTINA

Dokumentární seriál Příběhy Radiožurnálu Martinu zachycuje v době, kdy prochází klíčovou etapou, významnou pro její budoucnost. Martina během několika měsíců natáčení absolvovala speciální rekvalifikační kurz určený pro nevidomé a slabozraké maséry. „Vždycky jsem si myslela, že budu pracovat spíš hlavou než rukama,“ uvažuje Martina v jedné při práci na uvolňování šíje spolužáka v masérském kurzu.

Příběhy Radiožurnálu sledují Martininu cestu k závěrečné zkoušce rekvalifikačního kurzu. Ta znamená nový start soběstačného života a možnost vlastního výdělku. „Každý slepec by vám řekl, že by radši viděl. Ale snažíme se s tím všichni nějak poprat, být prospěšní, nějak se zapojit do života, abychom cítili, že jsme užiteční.“

Spustit audio
autor: Ivan Studený