Většina Ukrajinců je proti ústupkům. Pro začátek by se spokojili s hranicemi před invazí, říká velvyslanec Matula

Zítra to bude přesně půl roku od zahájení ruské invaze na Ukrajině, navíc bude Ukrajina zítra slavit Den nezávislosti, 31. výročí nezávislosti Ukrajiny. V jaké to bude náladě? Jaká je nebo byla, když jste odjížděl, atmosféra v Kyjevě a na Ukrajině?

Čtěte také

Půl roku války: Síly jsou teď vyrovnané, kritické okamžiky přijdou na podzim, odhaduje další vývoj na Ukrajině generál Šedivý

Rozdělil bych svoji odpověď asi na dvě části, protože jednak jde o běžný život v Kyjevě, jednak jde o nálady dlouhodobé vzhledem k válce na Ukrajině.

Pokud jde o běžný život Kyjevě, tak ten samozřejmě není úplně jednoduchý, i když se vrací do normálu. V březnu a v dubnu to bylo velmi složité, spousta věcí provozoven, služeb, prodejen atd. nefungovala. Počínaje květnem se situace začala měnit, zlepšovat, až do té míry, kdy v podstatě dnes byste na první pohled na mnoha místech nepoznal, že je to hlavní město země, která je ve válce.

Samozřejmě obyvatelé Ukrajiny i obyvatelé hlavního města jsou válkou poznamenaní. Řada lidí přišla o práci. Je tam problém rozdělených rodin, protože manželky se často evakuovaly do jiných míst, na západ Ukrajiny, případně i do zemí EU, muži jsou na frontě. Řada lidí, která byla postižena těmi bojovými činnostmi, žijí v provizoriu, přišli o své domy, které jsou zničené nebo poškozené.

Čtěte také

„Vyrvali i sprchový kout! Co je to za lidi?!“ Poslechněte si reportáž z vyrabované ukrajinské vesnice Pavlovka

Pak na obyvatele velmi působí vzdušné poplachy, které jsou na denním pořádku, kdy ulicemi hlavního města zní sirény. Kdo má nainstalovanou příslušnou aplikaci, tak se mu rozezní mobil a upozorňuje ho na vzdušný poplach a raketový útok. Tak to samozřejmě také ovlivňuje život obyvatel.

V současné době už nejsou problémy se zásobováním potravinami a běžným zbožím, které člověk potřebuje k životu. To, co stále ještě platí, je omezené cestování, které se týká především mužů ve věku 18 až 60 let, kteří nemůžou cestovat do zahraničí, kde mají často své ženy a děti.

Samozřejmě jde o hlavní město, kde se ten život skutečně vrací k normálu. Jinde může ta situace být daleko komplikovanější, především v oblastech, kudy prošly boje, případně kde se ještě bojuje. Ale i tam, kde se nebojuje, tak místní obyvatelé naráží na problémy, že nemohou obdělávat svá pole a své zahrady kvůli nebezpečí min a nevybuchlé munice. Jak jsem říkal, mají poškozené domy, často poškozenou dopravní infrastrukturu, nejsou tam mosty, které jim sloužily. V některých městech jsou stále problémy se zásobováním pitnou vodou, elektřinou a to, co čeká Ukrajinu v zimním období, problémy se zásobováním teplem.

Čtěte také

„Nikdo o nás neví! Proč spálili všechny naše domy?“ Z ostřelovaného Donbasu prchají tisíce Ukrajinců

Vy jste mluvil o tom, že v Kyjevě stále jsou letecké poplachy. Reagují lidé jinak? Zvykli si na to? Jsou tací, kteří třeba ignorují varování, že už tolik neposlouchají pokyny tak jako v prvních týdnech války?

Víte co? Stalo se mi spoustukrát, že jsem jel někam na jednání a v průběhu cesty, když jsem seděl v autě, se spustil vzdušný poplach. Když pak člověk pozoruje, jakým způsobem to změnilo pohyb na ulici, tak čím dál tím víc se na něm nic nemění. Takže to, co jste řekl, lidé to ignorují.

Neplatí to ovšem pro všechna místa. Zažil jsem i situaci, kdy sem dorazil na jeden státní úřad na jednání, byl vzdušný poplach a to jednání jsme z běžné kanceláře na sedmém patře přesunuly dvě patra do podzemí a jednali jsme v podstatě ve sklepě. Bylo vidět, že se zaměstnanci dané státní instituce skutečně spustili z vyšších pater, spustili se do sklepa. Když jsem se potom ptal, jestli to tak dodržují vždy, tak mi bylo řečeno, že ano, protože měli před sebou obrázky zničených administrativních budov v Charkově, Mykolajivu apod. a nechtějí riskovat, že by se něco takového mohlo stát i jim.

Když jste v úvodu mluvil o atmosféře na Ukrajině, mění se nějak výrazně s pokračováním války nálada? Klesá třeba odhodlání Ukrajinců či naopak roste únava nebo deziluze z toho, že to trvá tak dlouho?

Čtěte také

Válka neskončí, dokud neosvobodíme celé okupované území Ukrajiny, říká poradce prezidenta Zelenského

Tak já bych řekl, že Ukrajinci jsou v podstatě zvyklí na to, že je země ve stavu války, protože ten konflikt trvá už od roku 2014. Samozřejmě je to unavuje a nemají z toho vůbec žádnou radost. Pokud jde o tu novou fázi celého toho konfliktu, vlastně o tu válku, tak Ukrajinci si uvědomují, že nemají na výběr. Možnosti jsou omezené: buď ruskou agresí zastaví, nebo ztratí svoji nezávislost a přestanou existovat jako samostatný stát. Myslím, že je jim jasné, že nějaké příměří neukončí ruskou agresí, neukončí okupaci, v podstatě dá agresorovi jen šanci nějakým způsobem konsolidovat síly.

Co je důležité říct, je, že Ukrajinci jsou většinově proti jakýmkoliv ústupkům, jakýmkoliv kompromisům, jako by byla například výměna území za příměří, výměna nějakého území za to, že bude zahájeno jednání. V otázce územní celistvosti a suverenity se nechtějí vzdát svých území, těch, která jsou nyní okupovaná. Říkají, že nemají jinou možnost, než se vrátit k hranicím z roku 1991, což je samozřejmě velké sousto, proto často upřesňují, že v první fázi by se spokojili s tím dostat se na linii před 24. únorem.

Jak Česká republika pomáhá Ukrajincům u nás i v jejich zemi? Jak se válka podepisuje na fungování ukrajinské ekonomiky? Poslechněte si celý rozhovor vedený Tomášem Pancířem.