Velbloudí dostihy jsou vášní bohatých Emiráťanů. Beduínské dědictví se proměnilo ve velký byznys

Muhammad Rášidí sleduje dostih ze svého land roveru

Za cenu deseti luxusních aut si obyvatel Spojených arabských emirátů pořídí jednoho velblouda. Řeč je ovšem o zvířeti závodním, dobře trénovaném a s kvalitním rodokmenem. Sezóna velbloudích dostihů je teď v arabských zemích Zálivu v plném proudu. Teplota vzduchu se pohybuje jen mezi dvaceti a třiceti stupni a toto krátké chladné období se musí k dostihům intenzivně využít.

Muhammad Rášidí popohání svých osm velbloudů ze svého luxusního terénního Land Roveru hlasem i troubením.


Musíš dávat pozor, abys popoháněl toho správného, nesmíš se v těch knoflíkách splést.

Popojíždí podél dostihové dráhy, občas zmačkne na dálkovém ovladači jedno z očíslovaných tlačítek a robotický žokej na hřbetu velblouda s odpovídajícím číslem udeří bičíkem.

Takhle své velbloudy trénuje vždycky v pátek. Přes týden je v práci v armádě a na tréninky a péči o velbloudy musí mít lidi.

Čtěte také

Nejlepší je mladá velbloudice

Přesunuli jsme se na závodní okruh o kousek dál. Otevírá se startovací brána a na upravenou písčitou dráhu vyráží dvacet hrbatých šampiónů.

Velbloudy popohánějí roboti řízení na dálku

„Ideální je mladá velbloudice, odstavená od matky,“ tvrdí Muhammad. „Tak dva roky ji budeš trénovat, nejdřív na půl kilometru a pak budeš postupně přidávat. Až vyroste, bude běhat pět kilometrů,“ dává mi rady, skoro jako by doufal, že si zřídím vlastní dostihový chov.

Dědictví i byznys

Závodní kategorie jsou rozdělené podle pohlaví a podle rasy. Zvlášť běží dostihy místní velbloudi ze zemí Zálivu a zvlášť třeba súdánští. Takže stejně, jako si hlídají genetickou čistotu místní Arabové, je původ důležitý i u jejich velbloudů.

„Místní ‚zálivový‘ velbloud musí mít úplně čistý rodokmen. Jakmile je v něm nějaká příměs, hned se to pozná na srsti nebo na stylu chůze,“ tvrdí Muhammad. Šikovný dostihový velbloud přijde podle něj na jeden až pět miliónů dirhamů, tedy od šesti do třiceti miliónů korun.

„Je to dědictví i byznys. Chov velbloudů je strašně nákladný. Potrava, veterinář, výcvik, ošetřovatelé – všechno stojí peníze. Jakmile ti ale velbloud proběhne cílem jako první, zapomeneš na všechny peníze, které to stálo,“ přesvědčuje mě Muhammad.

Velbloud řízený na dálku

Vyrážíme teď autem podél dráhy zároveň s dalším dostihem. Muhammad musí dávat pozor, protože spolu s námi se kolem trati řítí spousta dalších aut – z každého z nich majitel povzbuzuje svého velblouda.

Vedle dostihové trati se řítí auta s majiteli závodících velbloudů

Robůtci na hřbetech mají také reproduktor, z kterého se linou podivné zvuky, jež majitelé v autech vydávají do vysílačky. Na tribuně sice žádní diváci nejsou, ale komentátor místního rozhlasu přenáší dostih velice živě do beduínských domácností v širokém okolí.

Láska silnější než ropa

Muhammad mě nechal pohladit si jeho oblíbenou velbloudici. Jmenuje se Fúdž a je nádherná – elegantně mrká krásnýma velkýma očima s dlouhými řasami. Má na sobě zdobenou dečku, aby jí nebyla v těch dvaceti stupních zima, a srst má voňavou a čistou skoro jako pěstěná domácí kočka.

Čtěte také

„Naši pradědové žili jen z velbloudů. Potravou jim bylo velbloudí mléko, maso a datle. Velbloud byl jediným dopravním prostředkem. Potom přišla ropa a s ní civilizace. Ale láska k velbloudům nám zůstala,“ vysvětluje mi celý ten milostný vztah na rozloučenou Muhammad.

Velbloudi jsou láskou Arabů už po staletí