Věděl jsem, že se mi už nikdy nepodaří to, co předtím, říká končící paralympionik Ježek

Po nebezpečném pádu v americkém Greenville měl zlomená dvě žebra a potrhané mezižeberní svaly. Částečně to odnesly i plíce. Manželku ale už po dvou měsících léčby přesvědčil, že musí zpátky na kolo. A spadl znovu. Přitom doktorům předtím sliboval, že ještě jeden měsíc vydrží.

„Od roku 1999 do roku 2013 jsem vyhrál každý závod v roce.“ K tvrdé práci Jiřího tlačilo hlavně vlastní očekávání. Pád mu ale svým způsobem pomohl. „Zase jsem si uvědomil obrovskou podporu lidí z celého světa,“ vzpomíná.

A po návratu si začal sport užívat novým stylem. „Zjistil jsem, že stačí v tom sportu dávat maximum pro vnitřní sebevědomí, že odvádím sto procent.“

Jde handicapovaným ve sportu spíš o překonání nevýhod, nebo o medaile? Podle Jiřího Ježka chce každý sportovec hlavně porazit své kolegy. Samotnou podporu ale považuje za mnohem významnější, než vytvářet z handicapovaných profesionály.

„Daleko důležitější než jednotlivé medaile, výsledky a rekordy, je vůbec ta šance, že lidi s handicapem mohou dělat sport na nějaké vysoké úrovni,“ dodává.