V souboru Divadla Járy Cimrmana si zahráli i Jiří Menzel a Jaroslav Uhlíř

21. září 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03259322.jpeg

V rekapitulaci historie Divadla Járy Cimrmana, jež právě začíná psát svou padesátou sezónu, jsme díky Zvukové kronice, kterou už přes deset let dotváří Vladimír Kroc, dospěli k přelomu let sedmdesátých a osmdesátých.

Podle deníkových záznamu Zdeňka Svěráka v sezóně 1977 až 1978 působilo v divadle 11 herců. Oskarový filmový režisér Jiří Menzel přichází do souboru v roce 1976. „Blíž jsme se s ním, Láďa a já, poznali při práci na filmu Na samotě u lesa. Jirka zdědil po Klusákovi děda Vševěda v pohádce a Majera ve Vraždě, později i lékaře v Bobši.“

A Ladislav Smoljak dodává: „Jenom si pamatuji, že Menzel mluvil ty své přednášky v seminářích vážně a Zdeněk mu to vytýkal. A aby si to zapamatoval, tak když opouštěl pultík a šel po něm Menzel, tak mu tam nechal cedulku – usmívat se.“

„Měl pocit, že i v těch seminářích by měl dělat nějakou roli vědce. Říkali jsme mu: Buď Menzel,“ dodává Zdeněk Svěrák.

V divadle byl Jiří Menzel do roku 1979. Takto stručně odpověděl v pořadu Dva na jednoho na otázku, jak vzpomíná na své působení i Cimrmanů: „Rád, a mrzí mne, že z toho potom sešlo, pořád jsem dělal někde jinde divadlo, nemohl jsem být v běžném programu, vždy jednou za půl roku, a ono to nebylo pro divadlo praktické.“

V roce 1977 rozšiřuje soubor také skladatel Jaroslav Uhlíř jako druhý dirigent v představení Cimrman v říši hudby. „Mé působení v Divadle Járy Cimrmana bylo velmi krátké, působil jsem tam půl roku,“ říká.

Tehdy se hrála dvě představení – odpoledne a večer. Když se mu stalo poprvé, že nepřišel, tak ho chtěli vyhodit, ale Zdeněk Svěrák se ho zastal. Pak se mu to stalo podruhé, a přitom celý den strávil se Zdeňkem Svěrákem. Byli spolu na obědě, pak na něčem pracovali. „Večer mu volám, že mám refrén, a on říká, to je hezký, ale dneska jsi měl dvě představení. Máš číst fermany,“ vzpomíná.

autor: vlk
Spustit audio