V pivu jsou Češi zbytečně konzervativní, myslí si v Polsku, kde se v posledních letech s pivními speciály roztrhl pytel
Najít v Polsku pořádný výčep donedávná nebylo nic snadného. Naši severní sousedé ale poslední dobou zažívají pivní revoluci. Vůbec první polské minipivovary se objevily teprve před pěti lety. Od té doby urazily pořádný kus cesty a dnes nejednoho znalce piva překvapují. Nebojí se totiž experimentovat. To nejlepší ze své produkce vystavují dvakrát ročně ve Varšavě.
Poláci Krzystof a Iza obracejí degustační skleničky dnem vzhůru a vydávají se hledat mezi řady stánků, který čep vyzkouší tentokrát. Festival se koná dvakrát ročně a oba ještě ani jednou nevynechali. Česky umí, protože kdysi studovali češtinu.
Stejně tak i Paweł Leszczyński, pivní soudce a spoluorganizátor Varšavského pivního festivalu.
Měli Hašek a Hrabal pravdu?
„Zajímalo mě, jak to vypadá v Česku, jaká je vaše pověstná hospodská kultura, o níž psal Hrabal nebo Hašek. A hodně se mi u vás líbilo,“ vysvětluje, co jak se přes pivo a pivní kulturu dostal k zájmu o Česko.
„Chtěl jsem se naučit česky, abych mohl mluvit s Čechy. Čeština mě vůbec nezaujala, byl to pro mě jenom nástroj k pochopení české kultury, která mě zajímala víc než jazyk,“ vypráví největší znalec Járy Cimrmana v Polsku a „havlista“, jak sám sebe charakterizuje.
Václava Havla si váží jako autority a čte i jeho hry. „A Havel taky pracoval v pivovaře,“ směje se.
Podle Pawła Leszczyńského v Polsku ještě před pěti lety pravá pivní kultura neexistovala. Místní ležáky tehdy prý nebyly nic výjimečného. Pak začal vařit pivo doma a to hned chutnalo úplně jinak.
Pivo s chutí tropického ovoce
Vaření piva se v Polsku začalo rozvíjet s nástupem malých výrobců. Jejich pivu se v polštině říká řemeslné. Ročně v zemi vznikne na 1700 značek těchto piv. Jen tady na festivalu je do zázemí fotbalového stadionu Legie Varšava natěsnáno 350 výčepů.
Několik z nich patří například minipivovaru Rockmill a jeho majiteli Andrzeji Milerovi. Vznikl teprve začátkem roku a pivo vaří jen jednou za měsíc. „Máme za sebou devátou várku, ale po Polsku se naše pivo šíří rychlostí blesku,“ říká hrdý pivovarník.
Jeho pivo IPA jménem Juici Delight chutná velmi jemně a má příjemnou ovocnou vůni. „Je to pivo ve stylu New England IPA,“ vysvětluje Andrzej. „Je velmi aromatické, můžete v něm cítit tóny citrusů, maracuji, manga nebo papáji. Každý ho vnímá trochu jinak. Podle mě to je geniální pivo."
Češi jsou konzervativní
Druhů piv je tady nepřeberné množství, o některých slyším poprvé v životě. Třeba kakaový stout s chilli papričkami nebo pivo kvašené divokými kvasnicemi s příměsí vinného moštu. Většina produkce je polská, ale je objevil jsem tu i italský import.
Podle Pawła Leszczyńského taková rozmanitost českým pivům chybí.
„Když jsem zajel do domácích pivovarů v Česku, bylo pro mě překvapení, že skoro všechny vaří ležáky. Proč?“ podivuje se. „ V Česku je konzervativní kultura. Stejně jako jsme my konzervativní v náboženství, tak většina Čechů je konzervativní, pokud jde o pivo.“
Polský ležák je zatím nedostižný sen
Právě obrovská rozmanitost je něco, na čem si organizátoři varšavského pivního festivalu dávají záležet.
„U vás je vždycky ležák světlý, ležák tmavý, pšeničné, občas nějaký speciál,“ říká Paweł Leszczyńský. „Tady na festivalu si můžete dát nachmelenou vodu od dvou procent alkoholu až po ta nejtěžší piva, kde je 50 procent cukru a možná 23 procent alkoholu.“
„A máme taky ovocná piva,“ dodává a je na něm vidět, že je nadšený, kam se za těch pár let podařilo polské pivovarnictví malým výrobcům dostat. Prý to jediné, co ještě neumí, je dobrý ležák. Aby byl kvalitní, musel by stát tolik, že by jen těžko hledal kupce.
