V jídelním voze se potkává celý svět, říká vrchní jídelního vozu. Jízda ve vlaku pro něj představuje divadlo

Studoval jste divadelní vědu, ale poetika vlaků musela být nakonec silnější.

Šlo to ruku v ruce, vlak přišel mnohem dřív, z maminčiny strany. Tam je to samý nádražák. Moje dětství bylo provázeno velmi častými návštěvami nádraží u nás v Písečné u Jeseníku. Tatínek pracoval u lesů a každý lesní závod míval dřevosklad, kde se zpracovávalo surové dřevo z lesa, které se nakládalo na vagony. A tatínek jako šéf směny vyplňoval takzvané nákladní listy, které se musely nosit na nádraží.

Čtěte také

I cesta je cílem, baví mě šílené jízdy, vypráví spisovatel Rudiš. Napsal Návod pro použití železnice

A to byl můj úkol od dětských let. Znamenalo to vzít nákladní listy, přejít přes koleje na nádraží, což bylo už tenkrát přísně zapovězeno, odnesl jsem nákladní listy do nákladní pokladny, ale potom se mohlo přeběhnout vedle do dopravní kanceláře. A to byl můj svět. Pan výpravčí, plácačky, panel, kde se stavěla dopravní cesta.

Přemýšlíte o sobě jako o ambasadorovi České republiky, když jedete na mezinárodních tratích?

Nejen o sobě. Nejen já, ale všichni, kteří takhle jezdíme, jsme takovými ambasadory. U nás v jídelním voze se mnohdy potkává celý svět. Stane se, že u jednoho stolu, tam u mně pod vitrínou na jedničce, sedí cestující ze Spojených států a vzadu na desítce u dveří sedí někdo z Chile. Mezi nimi jsou lidé z Japonska, Thajska, Izraele, ze všech koutů světa.

Prozraďte nějaký svůj oblíbený pohled z okna vlaku.

Průjezd Berlínem. Po otevření nového berlínského nádraží už jezdíme většinou pod zem, ale když někdy ještě mimořádně jedeme postaru vrchem, věnuji výhledům z okna – a moji kolegové jsou za to na mě občas nazlobení.

Čtěte také

Budoucnost patří vodíku? Českem projíždí první vodíkový vlak, cestující by mohl vozit už za pár let

Jede se přes Stanici Zoo, takže se musíme podívat, jestli není něco nového v zoologické zahradě. Hned vedle jsou dvě zdymadla, takže se díváme, jestli není zrovna nějaká loď na zdymadle, to je pro nás atrakce, to u nás v Písečné nemáme. Potom se jede dál kolem Pergamonského muzea, takže pohled do oken, jestli třeba něco neuvidíme. Projíždíte Alexandrovým náměstím, kde vás vítá Berlínská věž. Úžasná, úchvatná stavba.

Jídelní vůz je takové jeviště, kde probíhají divadelní představení.

Za chvíli se zase blížíte ke Sprévě, kde je pro nás jeden důležitý bod. Naproti jedné ambasádě je vysoká budova a na ní jsou digitální hodiny, kde se střídají aktuální teploty a čas. A my máme interní soutěž – vždycky tipujeme, jaká je zrovna teplota, takže ten teploměr také nemůžeme vynechat. Projedete Ostbahnhofem a blížíte se k letišti Schönefeld. Dneska už je to letiště Berlin-Brandenburg. Takže je třeba sledovat letadla, která startují nebo přistávají. Můžu říct, že takový průjezd Berlínem může být i pěkná dřina.

Když se tak podíváte na to divadlo, které se odehrává v jídelním voze, co vidíte?

Čtěte také

Za svůj vznik vděčí německá železnice hospodářské krizi. První parní vlak vyjel z Norimberku před více než 180 lety

Lásky, rozchody, oslavy, slzy. Slzy radosti, slzy zklamání, protože se v něm nejednou rozešli – přišli spolu, a odešli každý zvlášť. Nebo si pamatuji na pána, který jel z Berlína do Prahy, sedl si a poprosil mě, jestli by si mohl sednout sám k většímu stolu. V Drážďanech jsem pochopil proč – nastoupila slečna, na kterou čekal, a jeli spolu do Prahy. A to se těžko sedí proti sobě, když se dlouho nevidíte.

I když se to nezdá, i ten jídelní vůz je takové jeviště, kde probíhají divadelní představení. A jak říká divadelní teorie, divadelní představení končí zatažením opony, protože je jedinečné. A jídelní vůz je každý den také jedinečný. I když by se na první pohled mohlo zdát, že je stejný.

Jak se Pavel Peterka dostal k profesi vrchního jídelního vozu? A jaký je rozdíl mezi jídelním vozem a bistrovozem?