Historická lokomotiva Kafemlejnek je pýchou jaroměřské Výtopny. Čemu železničáři říkají bobík?
Železniční muzeum Výtopna v Jaroměři vede spolek nadšenců, jejichž vášní je železnice. Všichni jsou takříkajíc od fochu – Bohuslav Škoda pracuje jako dispečer, Pavel Černý je strojvedoucí. Milovaným „bobíkům“, jak se lokomotivám říká, se věnují ve svém volném čase. „Každá lokomotiva má charakteristický zjev či vlastnost a podle toho dostávají přezdívku – třeba Zamračená nebo Bardotka,“ upřesňuje šéf muzea Bohuslav Škoda. Jak vypadá pravá vášeň ke strojům?
Okolo nás se pohybuje několik lidí, ale nikdo z nich tu není zaměstnaný, všichni tu pracujete ve svém volném čase. Je to tak?
Bohuslav Škoda: Naše muzeum provozuje spolek, to znamená, že je to naše volnočasová aktivita. Já jsem přišel z noční. Pracuji u Správy železnice jako dispečer. V 6 hodin mě vystřídal kolega, sedl jsem do auta a jel jsem sem. Domů se vrátím pravděpodobně v neděli večer, protože zítra máme Drezínový den, takže nás čeká příprava, zajišťování a uklízení, a v neděli je otevřeno muzeum.
A nelitoval jste někdy, že jste si vzal nádraží?
Bohuslav Škoda: To se zeptejte asi u nás doma. Moje babička říkala, že jsem si měl vzít lokomotivu.
Můžete mi nějakým způsobem vysvětlit vášeň k parním strojům?
Bohuslav Škoda: Je to pro nás samozřejmě hodně starání se, ale je to funkční. Návštěvníci to oceňují, máme to tady rádi a těžko by se nám muzeum rozpouštělo. Asi nás dopředu žene síla těch strojů, chceme, aby mašiny dál fungovaly a mohli je navštěvovat lidi.
V zadní části Výtopny jsou dva parní stroje. Proč má každá lokomotiva přezdívku?
Čtěte také
Bohuslav Škoda: Každá lokomotiva měla nějaký charakteristický zjev nebo vlastnost, po níž dostala přezdívku. Tady venku třeba stojí lokomotivy, kterým se říká Zamračená, protože jejich kapota má promáčknuté přední sklo. Nebo se jí také říkalo Bardotka.
Máme tady lokomotivu, kterou jsme zrekonstruovali a napsali na ni jméno Máňa. Další mašince seříká Červená karkulka – podle barvy, kterou jí natřeli. A tam vzadu, náš největší poklad, to je takzvaný Kafemlejnek.
A jak se říká stanovišti strojvedoucího?
Bohuslav Škoda: Budka, u parní lokomotivy to byla kuchyně. A to nejspíš proto, že se tam vařila voda, bylo tam teplo, a pokud tam byla nějaká netěsná výmivka, tak tam byla i pára.
Kdybyste si mohl vybrat, jakým strojem, Pavle, pojedete, vybral byste si Kafemlejnek. Ten je ale zároveň nejnáročnější rozjet.
Pavel Černý: A to je na tom to zajímavé. Parní lokomotiva nemůže vyjet tak, jako moderní lokomotivy, se kterými byste mohli během deseti minut – pokud teď pomineme předpisové stanovy – odjíždět.
U parní lokomotivy bychom museli nanosit palivo, dřevo, nějaké hadry, zapálit ohníček v topeništi, čekat, až se rozhoří, postupně přidávat uhlí, čekat, až se začne ohřívat voda, pak až se začne vařit, až vznikne dostatek páry a dostatečný tlak páry. U malé lokomotivy to trvá tak 6 hodin, u velké třeba 8 až 10 hodin.
Jaký je výhled z lokomotivy? A jaké profese se dají v muzeu Výtopna ještě potkat?
Související
-
Nádraží v polském městě Wolsztyn nabízí historické parní lokomotivy i pravidelné spoje
Staré vagony, návěstí, tendry s uhlím, ale i parní lokomotivy a dokonce funkční točna. To jsou hlavní lákadla vlakového depa v polském městě Wolsztyn.
-
Jaroslav Rudiš: Vlaky nejsou jen doprava. Železnice je cesta dějinami i kulturou střední Evropy
Jaroslav Rudiš dostal německé státní vyznamenání Spolkový kříž, mimo jiné za knihu Winterbergova poslední cesta. Co má spisovatel se svým hrdinou společného?
-
Oravská lesní železnice je sousto pro milovníky vlaků i tatranských panoramat
Zalesněné vršky hor, zářivě zelené louky, na nich pasoucí se krávy a celou touto scenérií projíždí jedna z mála zachovaných úzkorozchodných tratí: oravská lesní železnice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
