Zpravodaj v USA: Atentáty Trumpovi pomohly, lidé ho zbožňovali ještě víc. Teď má Amerika zatajený dech, co se bude dít
V létě loňského roku nastoupil Pavel Novák jako zpravodaj ve Spojených státech amerických. Za sebou už má dvakrát atentát na prezidenta Spojených států, dva hurikány, změnu prezidentského kandidáta a volby. „Naštěstí to nenastalo všechno moc rychle. Nastalo to až tento rok. Takže ten rozjezd byl, dá se říct, pozvolný. Teď se to tedy zintenzivnilo. Přemýšlel jsem, ve kterém státě jsem se probudil,“ vypráví s úsměvem.
Jakou Ameriku jsi viděl? Když se řekne Amerika, máme samozřejmě nějaké archetypální vnímání té země. Máme tam nějaké ikony, nějaké symboly, které už možná jsou dávno minulostí. Co jsi viděl ty?
Já jsem viděl hlavně i tu Ameriku nejenom východního a západního pobřeží, ale jel jsem i do středu. Viděl jsem i ten středozápad a teď tedy jih a západ a východní pobřeží mám celkem projeté. Viděl jsem i tu rurální Ameriku. A když jsem to projížděl, tak jsem si říkal: pokud vyhraje Donald Trump, budu chápat proč. Ti lidé tam opravdu někde žijí z ruky do úst, od výplaty k výplatě, nežije se tam snadno.
Čtěte také
Třeba v Nebrasce jsem jel za jedním českým krajanem, byl někde uprostřed kukuřičných polí, bydlel tam sám, byl to jasný republikán. Říkal, že pro něj je nejdůležitější, za kolik nakoupí benzín do svých zemědělských strojů. Takže já chápu, že lidé se rozhodovali podle toho, kolik stojí benzín, a ne podle toho, jestli někdo víc chrání lidská práva, nebo ne. Ty peníze byly prostě nejdůležitější v těchto volbách.
Jak vypadá chudoba po americku?
Může vypadat tak, že lidé si chodí do charitativních organizací pro potravinové příděly – mouku, olej, rýži, fazole atd., děti mají obnošené oblečení, nemají nic nového, dědí to po někom, kdo to odevzdá zase do té charitativní organizace, nejčastěji do kostela.
Nemají snad úplně hlad, ale jsou tady i programy pro výživu dětí, aby dostaly nějaké „teplé jídlo“ – teplou snídani nebo teplý oběd. V pojetí Ameriky to znamená toast, mléko, syrová zelenina. Na to je vyčleněno dost peněz. Nevím, kolik milionů dětí to je, které jsou závislé na školních obědech. To je chudoba, kterou jsem tady úplně nečekal. Věřil jsem, že tady je ta společnost rozvinutější a sociální síť tady nemusí tolik zachraňovat.
Už je po volbách, jméno prezidenta známe. Vydechla si Amerika?
Myslím, že si vydechla, že je už po volbách. Část obyvatel si vydechla tak, že se radovala, potkal jsem i kamarády, kteří kroutili hlavou a říkali: „Ne, takhle to nemělo dopadnout.“ A já jsem jim říkal: Ale já jsem to tušil už v září, že to takhle dopadne. Všechny indicie tomu nasvědčovaly. Amerika si vydechla, že to má za sebou a teď má zatajený dech, co má před sebou, co se bude dít.
Už jenom tím, jak si teď Donald Trump sestavuje svůj tým a ministrem obrany bude moderátor televize FOX, ministrem zahraničí bude velice tvrdý, nekompromisní senátor z Floridy, velvyslankyní při OSN bude nezkušená politička s vysokoškolským titulem bakaláře, která byla předsedkyní poslaneckého klubu republikánů... U některých to nevyvolává velké nadšení, u některých to zase vyvolává pochopení – jasně, to jsou ti loajální lidé, musí tam mít loajální lidi. Že nemají úplně tu nejlepší kvalifikaci nebo největší zkušenosti, jde trochu stranou.
Ptala jsem se, jestli si vydechla Amerika, protože vím, že to pnutí ve společnosti bylo velké. Je to pnutí teď už menší? Točil jsi reportáž o rozdělené společnosti, o tom, jak téma amerických voleb rozdělilo rodiny...
Myslím, že si v tomto případě vydechli, že je zkrátka už rozhodnuto. Demokraté, kteří prohráli, to přijali – takhle se rozhodlo, tak volby dopadly. Neslyšel jsem o demonstracích, protestech, nebylo žádné tažení městy nebo rozbíjení výloh, to se nedělo.
Myslím, že rozdělení společnosti tady bude, jsou tu ti spokojení a nespokojení. Ale už to není takové, že by tady byla rivalita, už nás nic nečeká. Teď už je jenom to čekání na to, co se stane – jestli se Donald Trump bude mstít, jestli zavede nějaké drastické zákony, jestli bude vyhazovat imigranty, rušit nějaké úřady, jestli lidé přijdou o práci nebo půjdou před soud... Je to takové očekávání, co se po 20. lednu stane.
Pomohly nějak Donaldu Trumpovi ty dva atentáty? Poprvé to bylo v červenci 2024, podruhé ve chvíli, kdy hrál golf na částečně uzavřeném hřišti...
Pomohly docela určitě. Prakticky hned se objevily artefakty, trička, suvenýry na republikánském sněmu v Millwaukee. Bylo to ani ne týden po tom. Došla trička se zdviženou pěstí a nápisem Fight! Fight! To lidi kupovali jako diví. Měli ho za boha.
Čtěte také
Narativ „mě zachránila Boží prozřetelnost“ – nechci to přirovnávat úplně, ale ta slova jsme slyšeli i někdy ve 30. letech před druhou světovou válkou z jiného státu. Pracoval s narativem, že je vybraný, že ho uchránil Bůh před tím, aby byl vyřazený z voleb, a že tedy má nějakou misi a lidé ho zbožňovali ještě víc než předtím.
Druhý atentát už nebyl tak výrazný, protože se nestalo nic, střelec byl zastavený předtím. Nicméně on potom adoroval ženu, která oznámila poznávací značku auta, ve které ujel. Snažil se propagovat ten ženský element, i tím si získal spoustu voličů. I když byli třeba rozhodnutí už předtím, než všechny tyto nástroje použil.
Chtěl bys být Američan v Americe?
Určitě ne. Ani přistěhovalec bez trvalého pobytu v Americe. Vyřešil jsem si asi před 4 měsíci, že bych tu nechtěl žít, protože když si spočítám, že je tu horší zdravotní péče, méně dostupná zdravotní péče, pokud člověk nemá nějaké supr pojištění – to je hlavní věc, proč bych tu nechtěl být. Není tu tak bezpečno jako v Evropě, ne tak rozmanito. Ačkoli jsou tu různé národy, národnosti, mám pocit, že v Evropě jsme vůči nim tolerantnější, že jsme bohatší. Chybí mi jazyková rozmanitost.
Tady je hezká příroda. Tady je velká svoboda v tom něco začít a sám si to vybudovat. Ale pokud člověk není zdravý, mladý a úspěšný, tak ta Amerika není pro něj. Je to i film Tahle země není pro starý – a to tomu docela odpovídá.
Co zpravodaji Českého rozhlasu v Americe nejvíc otevírá dveře? Jak na něj reagují čeští krajani? A co Pavla Nováka v Americe ještě překvapilo? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
V USA je zbraní více než obyvatel. Letošní průměr jsou dvě masové střelby denně, říká zpravodaj
Reportér ČT David Miřejovský působil v USA čtyři a půl roku, za tu dobu pokrýval spoustu témat, která se týkala zbraní. A tak vznikla kniha Amerika na mušce.
-
Těším se na českou hromadnou dopravu, hůř si budu zvykat na kuřáky, přiznává končící zpravodaj v USA
Natáčel reportáže od Aljašky po Floridu a prožil ve Spojených státech šest docela turbulentních a událostmi nabitých let. Zpravodaj Jan Kaliba se z USA vrací do Čech.
-
Vánoce jsou v Americe strašlivý kýč. Nikde jinde jsem něco podobného nezažil, tvrdí režisér Lichtag
„Musel jsem si tam zvyknout i na jinou vánoční atmosféru,“ popisuje režisér Steve Lichtag, který v roce 1979 emigroval do Spojených států amerických.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.