V Česku je třtinový cukr drahou alternativou, ale v Egyptě třou jeho pěstitelé bídu s nouzí. A za všechno může korupce, tvrdí

V Česku je třtinový cukr drahou alternativou k běžnému řepnému sladidlu. V Egyptě přitom třou pěstitelé třtiny bídu s nouzí. Právě v těchto dnech odvážejí svou úrodu do státních cukrovarů a pak budou měsíce čekat na výplatu stanovené ceny.

Několik metrů vysoké porosty pokrývají skoro polovinu egyptské zemědělské plochy, hlavně na březích Nilu, na horkém jihu země. Vedle velkých pěstitelů živí třtina i ty úplně drobné farmáře s malými políčky.

„Pracovat musíme, bez toho peníze nebudou. Dneska děláme od šesti od rána, pak jsme měli půl hodinky přestávku na oběd. A poté pokračujeme až do západu slunce. Vypijeme litry vody,“ popisuje Ahmad.

Za tuhle dřinu dostává v přepočtu asi 70 korun za den. „Není to moc, ale jsme rádi i za to. Doma mám šest dětí, musím jim dát najíst. Až skončí sklizeň třtiny, půjdeme pracovat o farmu dál,“ vysvětluje.

Čtěte také

Zemědělci jsou závislí na výkupní ceně státních cukrovarů. A ta je podle Radžaba nízká. Důvodem je podle něj korupce. „Platí nám jen na základě ceny cukru. Zbytek přitom rozkradou, protože ze třtiny se dělá spousta dalších věcí: melasa, etanol, dřevotříska. Farmáři se ale bojí cokoliv říct,“ přibližuje.

Třtinová pole byla v 90. letech proslulá tím, že se v nich úspěšně schovávali islamističtí ozbrojenci. „Schovávali se tu i normální zločinci obecně, nejen teroristé. Třtina je vysoká a policisté je tam nemohli najít. Jedině farmář ví, jak se v ní pohybovat. Když přijede třeba policejní důstojník z Káhiry, ve vysokém porostu se prostě ztratí,“ vybavuje si Badawí z nedaleké vesnice.

Třtinová pole byla v 90. letech proslulá tím, že se v nich úspěšně schovávali islamističtí ozbrojenci|foto: Štěpán Macháček

Slunce pomalu míří za obzor a dělníci za chvíli zamíří domů. S klesající teplotou stoupá jejich nálada. Zítra v šest je tu ale znovu čekají mačety a další horký den.