Uprchlický sen. V roce 2015 žijí svůj „život na zámku“

03489299.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03489299.jpeg

Přišli do Evropy, aby tady našli klid a mír. Žádají o azyl v Rakousku a zatím žijí na zámku. Téměř tři desítky uprchlíků ze Sýrie a Iráku totiž na svém zámku na jihu Rakouska ubytovala paní Sabine Lamberty.

Úspěšná realitní makléřka ruinu zámku koupila před lety, žije v něm sama a postupně ho opravuje. Teď několik ze svých 170 pokojů nabídla běžencům.

Úřady to nejdříve zamítly kvůli špatnému stavu objektu. Pak přeci jen souhlasily. „Jednoho dne o půl druhé v noci najednou zastavil před zámkem autobus plný uprchlíků. Tak jsem je vzala k sobě domů, navařila jim, uložila ke spánku a už u mě zůstali,“ vzpomíná paní Sabine.

Poskytla uprchlíkům několik pokojů a teď pro ně renovuje zahradní domek. Za ubytování nic neplatí. Zatím spolu komunikují lámanou angličtinou a němčinou.

Měli prostě štěstí

Paní Sabine přiznává, že nikdo neví, jak dlouho uprchlíci u ní na zámku zůstanou. „Normálně potřebují úředníci na posouzení žádosti o azyl tři až šest měsíců. Teď to ale může trvat klidně déle než rok,“ říká zámecká paní.

Uprchlíci se u ní doma učí každý den německy. Německá slovíčka mají nalepená na stole, na stěně, na skříni. Celkem se u běženců střídá dvanáct učitelů němčiny.


Na starobylém zámku Königshof kdysi pořádali slavnosti habsburští císaři. Patřil Karlu Velikému a také Františku Josefovi I.

Jiní dobrovolníci s nimi zase tráví volný čas. „Když mám po práci volno, tak jezdím s uprchlíky plavat do místního krytého bazénu nebo s nimi chodím dvakrát týdně na fotbal,“ říká pan Kristian.

Zámek patřící paní Sabine vyžaduje rekonstrukci. Značná část budov je dnes neobyvatelných. Pomoc uprchlíků ale musí zámecká paní odmítnout. Jak říká, uprchlíci nesmí pracovat, nemůže je takto využít. Můžou si zvelebit sami vlastní pokoje, zahrádku před zámkem, ale s opravou jí pomáhat nesmí.

Je jisté, že 24 uprchlíků ze Sýrie a Iráku chce zůstat v Rakousku. Čekají na posouzení žádosti o azyl. Učí se německy a zvykají si na život na zámku. Jak přiznává pan Mustafa, měli prostě štěstí. „Jsem šťastný, opravdu šťastný muž,“ neskrývá.