„Trávíme spolu víc času v práci než doma,“ vypráví Matouš a Nathanael Rumlovi. Hrají v Návštěvě na zabití

Hrajete spolu v inscenaci Návštěva na zabití v Divadle Kalich, premiéra byla koncem března. Budete hrát spolu i celé léto?

Čtěte také

Při poslechu mého hlasu se prý dobře usíná. Teď už to beru jako lichotku, usmívá se herec Matouš Ruml

Matouš: Ano, jezdíme na zájezdy, zrovna včera jsme byli v Jaroměři, budeme i na letní scéně pod Žižkovskou věží. Na to se osobně velmi těším. S Natem teď trávíme víc společného času v práci než doma.

Ve hře hrajete se Sabinou Laurinovou manželský pár, Nathanael syna a Taťjana Medvecká nečekanou návštěvu, která se prostě zjeví. Asi to nebude dobrý člověk?

Matouš: Mám pocit, že to je nejednoznačné, spíš je to o tom, co si přečteme na internetu o dané osobě a jak s tím pracujeme. Mám pocit, že to je dost aktuální téma, něčemu na internetu uvěříme, a ten člověk se tak nemusí vůbec chovat. A pak stačí jedna poznámka, kdy si to potvrdíme, ale třeba to tak vůbec není.

Ze hry Návštěva na zabití v Divadle Kalich|foto:Divadlo Kalich

Autor hry je zajímavý chlápek, že ano?

Matouš: Ano, Steven Moffat, britský spisovatel a scenárista. Píše především scénáře k seriálům. A je to na tom znát, je to vlastně konverzační komedie, velmi britská. Ale je to tak moderně napsané, a filmově. Máme tam třeba s Natanem dialogy, tak to je opravdu jak ze života. Byli jsme kolikrát v situaci, kdy jsem zastavil Natana a řekl jsem – počkej, chceš si opakovat text, nebo chceš něco po tátovi?

Steven Moffat to brilantně napsal, je to jak ze života, spousta diváků v tom uvidí svoji rodinu, svoje děti a svoje rodičovství.

Táňa Medvecká je fenomenální herečka. Naučí se mladý herec něco od ní, když si s ní může na jevišti i zatrsat?

Nathanael: Hrozně mě to s ní baví, je to hrozně fajn hrát s Táňou. Okoukávám to, baví mě sledovat ostatní herce na jevišti.

Matouš: Já jsem spíš také takový němý pozorovatel. Když člověk pozoruje Táňu, a nejenom její techniku mluvy, frázování, smysl pro pointu, v dlouhé replice si dává čas, aby zasmečovala, tak to je mistrovství, jenom to pozorovat a vnímat. Je to pro nás dar stát vedle takhle geniální a velké herečky. To člověk nasává jako houba. A to stačí.

Nathanael Ruml a Taťjana Medvecká ve hře Divadla Kalich Návštěva na zabití|foto:Divadlo Kalich

Je to rok, co jste na Fidlovačce hráli Krajinu 0. A Tereza Rumlová v tom hraje mámu, ale ne tu vaší. Ještě to hrajete?

Matouš: Ano, a to je taková novinka, že se přesouváme do divadla Archa, moc se na to těšíme. Další termíny budou na podzim. Projekt je hrozně důležitý v našem prostředí, kde nic podobného není, – je cílený na dospívající osoby. Hledali jsme dlouho, co je hlavní téma, a je to komunikace mezi dospívajícími a rodiči. A je to úžasná zkušenost, poprvé jsem zažil na jevišti, že koukám na svého syna, který mi hraje syna. A táta je na jevišti pyšný, že mu to jde. Všichni tři se potkáváme na jevišti.

Jaké to je, Natane, hrát s mámou a tátou?

Čtěte také

Když dostanu roli, musím se jí probolet a proplakat, vypráví držitelka Českého lva herečka Simona Peková

Nathanael: Mám to hrozně rád, hrozně mě to baví. Mám tam situaci s tátou, že je ponořený v dětských letech, zůstal v deseti letech a já za něj vařím, uklízím a dělám všechno ostatní. A on si tam hraje. On je dítě a já pro něj dospělý.

Matouš: Akorát nemá prostor jako dospívající, aby někam dospěl. Ten táta, jak se chová, ho nutí zůstat v tom, kde je ten táta.

Představení je multižánrové, dost pohybové. Co jste se museli naučit?

Nathanael: Měli jsem půlroční přípravy z parkouru a tanečního pohybu. Bylo to náročné, půl roku jsme skoro každý den trénovali parkour a tanec. Snažím se to dělat bezpečně.

Poprvé jsem na jevišti zažil, že koukám na svého syna, který mi hraje syna.
Matouš Ruml

Hráli jste spolu v seriálu Hořký svět. Tam je spousta akci, divoká voda…

Matouš: Chodil na tréninky a hned první lekce byla, že se cvaknul.

Bál jste se?

Nathanael: Jo, necítil jsem se nejlíp, byl jsem rád, že jsem z té lodi slez a už jsem to nemusel točit.

Dostavil se u někoho z vás pocit, že jste něco dělali v rámci televizní nebo filmové akce, a říkali jste si – panebože, co to vlastně dělám?

Matuš: Občas se to stane v našich filmových podmínkách, když herec řídí auto, má do toho text, kameru na kapotě a jede do provozu. Člověk je v kostýmu, nemá u sebe peněženku a řidičák. Tam jsem si kolikrát říkal, co to dělám.

Nathanael: Já zatím asi nemám tolik zkušeností, tak si nic takového nevybavuji.

Proč se Nathanaelu Rumlovi líbí přestavení Rain Man? Poslechněte si celý rozhovor.