V Paříži na Champs-Elysées v neděli skončí 105. ročník Tour de France, jedné z nejsledovanějších sportovních akcí na světě. Se svým zpravodajským postem ve Francii se s poslední etapou slavné Tour symbolicky loučí i Jan Šmíd.
Na otázku, co na té Tour všichni mají, bych odpověděl jednoduše: Přijeďte se na ni alespoň jednou v životě podívat. Hned pochopíte obrovský náboj, který v sobě tento závod má. A nemusí to být jen adrenalinové dojezdy.
Jezdci Tour de France dnes pokračují v závodu osmou etapou. Mají před sebou zhruba 180 kilometrů jízdy. Páteční úsek byl ještě delší, dokonce nejdelší v celé letošní Tour. Jenom cyklistické umění a vytrvalost ovšem jezdcům k úspěchu nestačí.
Jeden z důvodů, který činí tento závod naprosto neopakovatelným, mi celkem přesně popsal Steve, fanoušek Tour, který se na ni přijel podívat až z Los Angeles. Vysvětlil mi, že snad v žádném jiném profesionálním sportu, možná s výjimkou golfu, prý nemáte možnost být sportovcům tak blízko jako právě během Tour de France.
Tady si na ně při některých etapách můžete dokonce sáhnout. A když vidíte na vlastní oči, co jsou tito lidé schopni dokázat, nestačíte žasnout.
Závod na hranici lidských možností
I já jsem měl možnost si na některé cyklisty sáhnout. Spolu s několika kolegy jsem mluvil s Richie Portem, který si po etapě končící v Mur de Bretagne stěžoval, že toho měl kvůli větru plné zuby. Obával se dalších etap, především těch alpských. Tehdy nemohl tušit, že bude muset za pár dní kvůli pádu vzdát.
Nad výkony jezdců zůstává rozum stát. V minulosti jsem si zkusil spolu s dalšími stovkami amatérských cyklistů překonat den před etapou mytické kopce Mont Ventoux a Alpe d'huez. A přestože pravidelně sportuji, tam, kde jsem potřeboval na zdolání vrcholů hodiny, stačily závodníkům desítky minut.
Ale Tour je také velké divadlo. Ptal jsem se třeba hostesek, jak byly vybrány k ceremoniálům po etapě. Vysvětlily mi, že pouze na základě osobních kontaktů, neprocházely žádným konkursem. Nepochybuji o tom, že v čase #MeToo o nich ještě uslyšíme.
Stopařem na Tour
Zvládli to, co doposud nikdo před nimi – poprvé v historii Tour de France zdolali celou trať na koloběžkách. Polovina úspěšného týmu ve čtvrtek usedla ve studiu Radiožurnálu naproti Lucii Výborné: jmenovitě Michal Kulka, Jaromír Odvárka a Jan Vlášek.
Na Tour jsem zažil také několik pozoruhodných setkání. Jednou jsem cestou z akreditačního střediska stopoval v naději, že mi zastaví nějaký kolega novinář a doveze mě k sedm kilometrů vzdálenému cíli etapy. A opravdu, zastavil mi vůz s nápisem Telegramme, což je bretaňský deník.
Muž za volantem mi ale na úvod řekl, že novinář není. Je pouze řidič a na Tour je jen na tři dny. Viděl moji akreditaci a hned se rozhovořil o tom, že spolupracuje s řadou českých firem v oblasti zemědělství – dodávají mu zařízení na chov dobytka. Byl prý také několikrát v Praze.
Jméno Philippe Le Leu mi nic neříkalo, a protože čekáte nepochybně nějakou pointu, tak tady je: Vyšlo najevo, že řidič je bývalý profesionál, který jezdil v týmu s Bernardem Hinaultem. Tour de France jel čtyřikrát, v roce 1983 se umístil celkově 41., a dokonce vyhrál etapu do Dijonu. Takže mě tehdy vezl vítěz etapy Tour de France.
