Totalita u nás sice nebyla krvavá, ale opravdu devastující. Havel byl jednoznačný maják vzdoru, říká autor jeho nové biografie
Romány píše spisovatel a nakladatel Martin Vopěnka ručně na papír. „U beletrie papír vytváří můj vnitřní svět, do kterého se potřebuju ponořit,“ popisuje. Pro literaturu faktu, kam se řadí jeho nová kniha Václav Havel – mocný bezmocný ve 20. století, to ale neplatí. Proč cítil potřebu ji napsat? A čím se liší od ostatních knih, které se životu Václava Havla také věnují?
Příběh Václava Havla jste zasadil do dějinných souvislostí. Proč jste to psal? Máme špatné učebnice dějepisu?
Nabyl jsem dojmu, že je taková kniha potřebná. O Havlovi vyšly velké, obsáhlé knihy od lidí, kteří byli hodně do té látky ponořeni, ale ne každý má chuť něco tak obsáhlého si číst. Moje spisovatelské know-how je také schopnost říct věci poměrně jednoduše. A know-how je hlavně v tom propojení informací.
Takže si nemám myslet, že tohle je jenom pro dospívající mládež?
Podobně jsem to měl třeba s knížkou Biblické příběhy pro nevěřící děti. Myslím, že ji většinou kupují rodiče, aby byli schopni odpovídat na otázky dětem. Nemyslím si, že by dítě šlo do knihkupectví a koupilo si Biblické příběhy pro nevěřící děti a stejně tak si dítě samo asi nekoupí Havla.
Pořád cítím, že ta doba by u mladé generace mohla být nepochopena a mohlo by se na ni nahlížet s určitými iluzemi. Což bych velice nerad. Ta totalita nebyla krvavá, ale byla opravdu devastující.
Občanská společnost tu funguje a hodně toho vzkvétá.
spisovatel Martin Vopěnka
Název knihy odkazuje na Havlovu esej Moc bezmocných. Havlovo téma je vnitřní svoboda uprostřed vnější nesvobody. Jak jsme na tom teď s vnější svobodou?
Myslím si, že dobře. Jezdím hodně na besedy s dětmi, takže se dostanu i do malých koutů České republiky, vždycky tam něco někde vzkvétá – opravené náměstí, vysazené stromy, vylepšený park, hřiště...
Myslím si, že občanská společnost funguje a hodně toho vzkvétá. Přesto tady často vládne blbá nálada. Myslím, že to není ani opodstatněné. Možná vychází z velké politiky, kde to není nic moc a chybí osobnosti. Ale když chodím našimi městy, a chodil jsem jimi i v 70. a 80. letech, tak pro mě vzkvétají a mám obrovskou radost z každého takového pokroku.
Co si myslíte, že by Václav Havel řekl, kdyby se mu dostala do ruky kniha Václav Havel mocný bezmocný?
Doufám, že by ji bral jako vyváženou. Myslím, že ho neadoruji, ale zároveň tou osobností byl. Pro mě byl hlavně v 80. letech ze všech disidentů nejčitelnější. Byl jasně proti, neměl nějakou vlastní agendu, nebyl ani katolík, ani postkomunista. Byl jednoznačný maják vzdoru proti komunistickému režimu.
Kniha, kterou píšu, je pro mě zároveň cestou. I já se něco dozvídám, stojí mi za to s příběhem strávit rok dva života.
spisovatel Martin Vopěnka
Co vás fascinuje na dystopiích? Možnost vytvořit si budoucnost, jakou byste chtěl vy?
Přijde mi, že budoucnost je obecně důležitější. Zejména v Čechách se hrabeme v historii, neříkám, že to není důležité, ale pro mě je mnohem důležitější, co s námi bude dál.
Čtěte také
V budoucnosti se cítím svobodnější, což neznamená, že bych tam modeloval cokoli, rád bych, aby to byla možná verze budoucnosti. Ale jinak si můžu příběh namodelovat, vytvořit si kulisy, a to je příjemné. Zrovna se mi stýská po teplém oceánu, tak můžu hrdinu posadit na břeh oceánu... I vztahově si můžu vytvořit příběhy, které chci. Cítím se v tom svobodný.
Můžete si tam taky něco prožít osobně?
Zatím nemůžu. (směje se) Ale jak jsem povahou cestovatel, tak ta kniha, kterou píšu, je pro mě zároveň cestou. Kniha i pro mě odkrývá něco nového i já se něco dozvídám na té cestě. Stojí mi za to s příběhem strávit rok dva života. Což je dost a bylo by škoda psát něco, co mě samotného nikam neposune.
O čem Martin Vopěnka píše teď? V čem podle něj dává fyzika lepší odpovědi než filosofie? A proč se rozhodl vepsat do věnování knihy o Václavu Havlovi svou ruštinářku? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
May vymýšlel i paralelní světy a fiktivní jazyky, někdo ho srovnává s Tolkienem, říká publicista
Když německý program nedávno ohlásil, že neodvysílá filmy o Vinnetouovi, rozproudila se debata o Karlu Mayovi. „Překvapilo mě, jaké závěry z toho děláme,“ říká Karel Deniš.
-
Jaroslav Rudiš: Vlaky nejsou jen doprava. Železnice je cesta dějinami i kulturou střední Evropy
Jaroslav Rudiš dostal německé státní vyznamenání Spolkový kříž, mimo jiné za knihu Winterbergova poslední cesta. Co má spisovatel se svým hrdinou společného?
-
Brněnská bohéma 60. let. „Některé historky nelze do knihy dát,“ smějí se autoři knihy Bůh je z Brna
Vychází kniha o brněnské bohémě Bůh je z Brna. Rozhlasovému publicistovi Jiřímu Kamenovi v ní historky ze svého mládí vypráví televizní režisér Karel Fuksa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.