Brněnská bohéma 60. let. „Některé historky nelze do knihy dát,“ usmívají se autoři knihy Bůh je z Brna

Tolik postav a postaviček jako v knize Bůh je z Brna nemá snad ani Hrabal. Karle, vyprávěl jste všechno tak, jak to bylo, bez cenzury?

KF: Některé historky nelze do knihy dát. V tom jsme se cenzurovali, to bude možná v druhém díle. Ale od Franty Kocourka jsem se naučil, že není pravda a lež, jak jsem si myslel do té doby. On měl strýce v Králově Poli a pořádali tam závody ve lhaní. Říkali tomu pucování – základ byl nějaký reál a něco se k tomu přimašlilo. A to dělal Franta celý život. Já jsem pochopil, že pravda reální není, že k tomu můžete přidat, ale nesmíte úplně lhát.

JK: Řekl bych, že v knize není pucování skoro žádné. Použil jsem tam jen pro ozvláštnění nějaké triky. 

Cituji z vaší knihy: „V roce 1955 v květnu Arnošt Goldflam a Karel Fuksa, náhradní cvičenci pro skladbu Zlatá brána, nebyli vpuštěni na stadion v Žabovřeskách v Brně na okresní spartakiádu. A tak se v červnu v Praze konala spartakiáda bez nich.“ To už jste se s Arnoštem Goldflamem znali?

KF: Jak jsme se později dozvěděl od jeho tatínka, znali jsme se tak, že Goldflamovi dodávali do galanterního obchodu mého pradědečka ptačí pera. Pan Goldflam se dožil téměř sta let, takže mi to vykládal. A ve starých brněnských seznamech jsem našel, že můj praděd s nimi bydlel v jednom bytě, takže obchodní styky měli už tehdy. Proto říkám, že se známe minimálně 120 let. Seznámili jsme se až v roce 1965 v takzvané brněnské bohémě.

Obálka knihy Bůh je z Brna|foto:Nakladatelství Mladá fronta, Albatros Media

JK: Otázka zněla, jestli se v roce 1955 seznámili – neseznámili. Každý tam stál zvlášť se svou krychlí. Každý byl nějakým způsobem hendikepovaný, protože Goldflam měl krychli, kterou mu udělal tatínek, který šetřil a nechtěl utrácet a Karel měl holčičí krychli, protože tatínek odložil nákup na poslední chvíli. Oba byli svým způsobem vyřazeni a čekali tam. Jeden tvrdí, že tam byla spousta lidí a druhý tvrdí, že tam nebyl nikdo, že tam stáli oni dva. A o tom je skeč, kde se po letech dobírají.

KF: Náš táta byl totiž bohém a na Vánoce, protože seděl s Mikuláškem nebo Skácelem ve vinárně, jsme na Štědrý den v 5 hodin ještě žádný stromek neměli. Pak to nakonec nějak dopadlo. A stejně to bylo s tou krychlí.

V knize dál píšete: „Základním pilířem mýho života vedle rodiny je Arnošt Goldflam. Při každý mojí krizi, ať už to byly svatby, rozvody, nemoci nebo úmrtí v rodině, se Arnošt vždycky zjevil jako duch a se svým pověstným klidem problém vyřešil.“ V čem je výjimečný?

KF: Za prvé vypadá jako hrozný kliďas a každému poradí, ale vnitřně kliďas není. A potom má všechna nadání. Výborně maloval, nechal toho, aby se mohl věnovat divadlu, píše knihy, hraje… Léta jsme spolu dělali pořad v televizi Za dveřmi je AG, kde jsem potkal stovky zajímavých lidí po celém světě, o kterých on tušil a společně jsme je v rychlosti vyzpovídali. Z každého dostal, co chtěl.

Čtěte také

Jako dítě jsem si hrál na útěk z koncentráku, vypravuje Arnošt Goldflam

Vedle mojí maminky, která už nežije, nade mnou drží ochrannou ruku. Pět let u nás bydlel, takže jsme taková rodina. Třikrát mně byl za svědka na svatbě, já jemu dvakrát. On se opravdu umí zjevit, je takový korektor. Uchránil mě od různých průšvihů a má spoustu nadání. Ale na rozdíl ode mě, který se pouštěl do všeho bez hlavy a bez přípravy, on se připravoval. A teď mi bude spolu s Milošem Štědroněm křtít knihu. Jsou to takové primárky – na to, kdo bude mluvit na mém pohřbu.

Letos se poběží 55. ročník Brněnské 25. Vy jste na ní nikdy nechyběl. Pořád máte v plánu do 80 let běhat maratony a do 85 půlmaratony?

KF: Letos jsem sice tři půlmaratony uběhl v limitu, což jsou 3 hodiny, ale celý maraton jsem běžel naposled před třemi lety. Úsilí na to mám, ale nohy už by se do šestihodinového limitu nevešly. Poslední maraton jsem půlku běžel nohama a druhou půlku hlavou. Ale nohy už po tolika operacích, úrazech a v tomhle věku nejsou tak rychlé.

O běhání se mi i zdá. Chtěl bych uběhnout ještě jeden maraton, asi se někde přihlásím a doběhnu si ho sám. Protože to je jeden z nejlepších pocitů, které člověk v životě má.

Proč spal Arnošt Goldflam jako v rakvi a ani se během noci nepohnul? A jaké další známé osobnosti se v knize objevují? Poslechněte si celý rozhovor.