Tomáš Sokol, advokát

Tomáš SOKOL, advokát:
Dobrý den, dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane advokáte, proč by náhubkový zákon, který, jak už jsem řekl, dnes vláda projednala a schválila, respektive ta ustanovení v trestním řádu a zákoně neměla být měněna podle vašeho názoru?

Tomáš SOKOL, advokát:
Tak zaprvé já vám ponechávám právo nazývat ten zákon tak, jak ho nazýváte, já bych řekl, že to je zákon na ochranu soukromí. Můžeme se na to, a to už je trochu jaksi, to už naznačuje, proč se mi, proč mi ty formulace víceméně vyhovují, protože já jsem přesvědčen, že opravdu primárně chrání soukromí, a mohli bychom sekundárně uvažovat o tom, jestli v té ochraně nezašli příliš daleko a jestli to nezasahuje do nějakého jiného ústavního práva. A z toho vyplývá další důvod, proč nejsem pro to, aby to nyní bylo měněno, a ten spočívá v prostém faktu, že ta věc byla předložena Ústavnímu soudu. I v důvodové zprávě k tomu návrhu změny je napsáno, že jediné, co s tím zákonem nebo s těmi úpravami, to jsou ve dvou zákonech úpravy, je za problém, že to vyvolává pochybnosti o jejich ústavnosti, ne, že by to nějak drasticky teď v této chvíli působilo potíže, ale vyvolává to pochybnosti o ústavnosti, což je přesně parketa pro Ústavní soud a já si myslím, že v této chvíli je škoda, že by, nebo byla by škoda, kdyby se přistupovalo ke změnám toho zákona, protože pak by v podstatě zanikla důvodnost té ústavní stížnosti, a já bych strašně rád znal názor Ústavního soudu na tu věc a jsem přesvědčen, že ať už stojíme na jedné nebo na druhé straně této diskuse, tak pro všechny z nás by bylo velmi užitečné ten názor znát, protože nejde o tento jeden individuální střet, ale jde obecně o vědomost toho, jak soud, Ústavní soud vykládá řekněme způsob nakládání s odposlechy nebo zveřejňování údajů o obviněných, poškozených a tak dále. Já si myslím, že bychom to měli nechat doběhnout k tomu Ústavnímu soudu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na druhou stranu i ten fakt, že se vláda dnes na něčem usnesla ohledně té novely, ponechme si tedy své výrazy, náhubkového zákona, tak to v podstatě nic neznamená, protože byť tam je ten návrh, že by se mělo o celé novele jednat a projednat celé v tom zkráceném řízení v prvním čtení, tak stejně pravděpodobně o tom bude jednat až nová sněmovna, kdoví jak bude postavena a tak dále, ale to by Ústavní soud nemělo zajímat, ten dojde ke svému závěru tak jako tak.

Tomáš SOKOL, advokát:
U Ústavního soudu to má svůj časový běh, který je dán počtem věcí, které tam napadli, to znamená, že v jedné fázi se to dostane k projednání, bude to projednáno, nepochybně už jsou činěny přípravné práce, to znamená Ústavní soud se tím nepochybně zabývá a bude zabývat nezávisle na osudu této vládní novelky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane advokáte, co podle vašeho názoru od 1. dubna tohoto roku ten náhubkový zákon přinesl české společnosti?

Tomáš SOKOL, advokát:
Tak zákon na ochranu soukromí od 1. dubna podle mého názoru zas až tak nic významného české společnosti nepřinesl, on spíš připomněl některá fakta. Já si nejsem jist, jestli zákon musí být formulován tak, že vlastně připomíná něco, co už existuje, protože jsem přesvědčen, že jak zveřejňování údajů o obviněných, nebo ještě abychom si to zopakovali, jsou tři okruhy problémů, zveřejňování údajů o poškozených, které tento zákon významně omezuje, zveřejňování údajů o obviněných, které tento zákon významně omezuje, a zveřejňování odposlechů, respektive záznamů o těchto odposleších, které tento zákon zakazuje. A podle mého názoru víceméně ve všech případech jde o osobní údaje, to znamená, že především už v minulosti to vesměs bylo předmětem služebního tajemství, pokud by to mělo unikat z oblasti orgánů činných v přípravné fázi trestního řízení, takže to bylo porušení nějaké jejich mlčenlivosti, kromě toho to byl osobní údaj, zveřejňování osobních údajů může být trestné a je trestné podle současného trestního zákona, tudíž já bych neřekl, že to byla taková dramatická změna, ale bylo to výslovně řečeno, že tedy se to týká těchto oblastí a dokonce do zákona, do trestního zákona, do paragrafu 178 bylo vpraveno to, že tedy nejde jenom o osobní údaje získané při výkonu té úřední činnosti, ale že se to výslovně týká i odposlechů.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Zůstaňme prosím na chvíli u těch odposlechů, není poněkud převrácená řekněme následnost dějů, když se na jedné straně nedaří utěsnit díry, ať už u Policie České republiky, nebo u dalších účastníků trestního řízení, například u advokátů, od kterých prostě plynou ty odposlechy, ať už jsou selektivně vybrané, nebo en bloc, tak ve chvíli, kdy se toto nedaří, tak se prostě tato povinnost hodí například na novináře, a ti jsou náhle trestně odpovědní ve chvíli, kdy zveřejní ty odposlechy, které se k nim dostanou.

Tomáš SOKOL, advokát:
No, nebudu se zabývat tím, že advokáti jsou úplně poslední, kteří by to zveřejňovali, protože ti se k tomu dostávají ve fázi, kdy v podstatě podléhají režimu klienta a tak dále, to prostě ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Počkejte, pana advokáte, to je zajímavé ale. Tak z vašeho, myslím velice zkušeného pohledu v této oblasti, tak kde je mezi policií a advokátem na konci to místo, odkud případně ty odposlechy unikají?

Tomáš SOKOL, advokát:
No, my zatím, pokud víme, s výjimkou snad jednoho případu, o tom by se dalo diskutovat samostatně, to byl ten případ těch odposlechů v té fotbalové pověstné aféře "Kapříci", kdy tedy skutečně ty odposlechy byly zveřejněny víceméně ve chvíli nebo těsně poté, kdy se staly součástí trestního spisu po zahájení trestního stíhání. V těch ostatních případech jde o věci, kdy nebylo zahájeno trestní stíhání, jsou to takzvané operativní spisy, kam se žádný obhájce nedostane, protože není ani žádný obvinění, to znamená ten únik nemůže pocházet od obhájců nebo obviněných, ale vždycky to mohou být jen orgány činné v trestním řízení, protože ty jediné k tomu mají přístup, takže takhle já to diferencuji. Ale bavili jsme se o tom hlavním, proč tedy vlastně by to mělo, nebo proč to tedy je důležité, nebo jinak řečeno, proč se na novináře přesouvá nějaká odpovědnost. Především bych připomněl to, že to není jediný případ. Jestliže máme zákon o utajovaných skutečnostech, tak ten výslovně zakazuje komukoliv, nebo není to úplně přesně takhle, ale takhle to z něj vyplývá, že i když já naleznu nějaký dokument, který je v režimu utajení, a vím, že to je tento dokument v tom režimu utajení a zveřejním ho, tak budu mít trestní stíhání a nikoho nezajímá, jakým způsobem unikl, to znamená, že si ho ten stát třeba nechal svojí nedbalostí uniknout. Takže tady by se dala nalézt analogie, ale zejména je z mého pohledu důležité to, že my na jedné straně, když čtete učebnici trestního řízení, když se podíváte do komentáře k trestnímu řádu, tak se všude hovoří o tom, že odposlech je výjimečný zásah do soukromí, do práva na utajení těch přenášených informací a je přípustný pouze v případě některých trestných činů a ještě jenom některých situací v trestním řízení, to znamená, pokud to může přinést nějaké významné skutečnosti a důkazy pro to trestní řízení.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ovšem toto ustanovení platí zejména pro ty, kteří odposlechy povolují, jejich nasazení, a pak je realizují.

Tomáš SOKOL, advokát:
To platí výhradně pro ty, ale jako bavímeli se o tom jako o zásahu do ústavního práva, tak se současně říká: Toto právo je porušováno nebo je do něj zasahováno jenom z těchto významných důvodů, jenom proto, aby tedy byly důkazy v trestním řízení, a to ještě jenom v některém. Tudíž za této situace mi připadá vcelku logické, že se říká, že ty informace nemohou být používány někde jinde a že by primárně nikým jiným neměly být používány. A jestliže tady se vytvořila taková atmosféra nebo řekněme taková kultura, že tento princip není obecně respektován, tak přichází ten problematický zákaz, že se výslovně říká: Tyhle informace nesmíte použít. Ale znovu zdůrazňuji, podle mého názoru ještě předtím, než to v tom zákoně bylo zakotveno, to znamená ještě před dubnem tohoto roku, existoval paragraf 178 trestního zákona, který postihoval neoprávněné nakládání s osobními údaji, a já jsem přesvědčen, že i před dubnem 2009 byl tento skutek postižitelný, i když to nebylo výslovně v tom zákoně napsáno, a také se leckde hovoří o tom: No, ono to bylo postižitelné, ale aby to bylo srozumitelné, tak jsme to do toho zákona takhle doplnili.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Což teprve podle vašeho názoru tedy vybudilo tu reakci zejména médií?

Tomáš SOKOL, advokát:
No, já si myslím, že nevím, jestli jenom výhradně podle mého názoru, ale do té doby se nikdo o to nezajímal.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Možná proto, že do té doby ...

Tomáš SOKOL, advokát:
... si to nikdo neuvědomil.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jednak si to nikdo neuvědomil, ovšem to pravděpodobně proto, že neproběhlo žádné trestní řízení, na jehož konci by byl obviněný novinář za to, že zveřejnil odposlechy či jejich část.

Tomáš SOKOL, advokát:
Já si dokonce myslím, že ono i do budoucna, a teď nezávisle na tom, jaký osud vezme tedy ta novela z dubna tohoto roku a jak to zůstane v tom zákoně, případně nezůstane, ono toho zase tak moc nehrozí, protože vesměs to, co jaksi unikalo, bylo spíš možná pohoršující, ale v zásadě se to ani nedalo vztáhnout ke konkrétní osobě, takže mně to celé, z jedné strany mi to připadalo jako bouře ve sklenici vody. Ta informační hodnota odposlechů je na jedné straně významná pro policii nebo může být významná, na druhé straně pro mne je bezvýznamná, protože mně žádnou informaci nepřináší, pro tu policii to je indicie, na jejímž základě začne dál pracovat, vyšetřovat, ale já dál ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane advokáte, tomu rozumím, ale teď vy říkáte já, mluvíte o Tomáši Sokolovi, ale vy jste přece v mnoha trestních kauzách velice informovaný člověk. Chápu, že vám to pravděpodobně asi nějakou nadstandardní informaci nepřinese, ovšem drtivá většina posluchačů Radiožurnálu takový přístup k informacím jako vy nemá. Chcete říct, že minimálně případy, jako byl odposlech kolegy tehdejšího premiéra Marka Dalíka nebo odposlechy v té kauze ČSSD a biolihu, které potom vedly minimálně k tomu, že se veřejnost dozvěděla, jakým způsobem politici řeší kauzy řekněme privatizační nebo jak se mezi sebou dohadují, že to nebylo, a teď vás záměrně rozdráždím, ve veřejném zájmu?

Tomáš SOKOL, advokát:
No, já si myslím, že, tak proč byste mě rozdráždil? Já jsem klidný a spokojený. Ve veřejném zájmu, to bychom si museli definovat, co je veřejný zájem, já si myslím, že ve veřejném zájmu je, aby tedy řekněme byly sdělovány i "třaskavé" informace a třeba i z odposlechů, ale informace, které mají nějakou hodnotu a jsou pravdivé. A to je právě problém odposlechů, a pokud se budeme bavit, tak třeba zrovna v tom biolihu se nakonec ukázalo, že ta informační hodnota je víceméně nulová, že to není žádný důkaz, a to jsme byli v situaci, kdy v rámci toho řízení alespoň byly ztotožněny ty osoby, které hovořily, ale jestliže, a teď se zase budu bavit o sobě, ale nikoliv jako o osobě, která je profesně seznámena s nějakým obsahem spisu, ale prostě kterýkoliv posluchač tohoto rádia, když slyším, že tedy se hovoří o tom, že bylo odposlechnuto, že někdo říkal, že někomu jinému dával nějaké peníze nebo že některé, nějaké peníze někam putovaly, tak já zaprvé nevím, jestli skutečně ten odposlech je ztotožněn s touto osobou, to by se k tomu musela veřejně přiznat, to zatím nikdo neudělal, nevím, jestli ta osoba hovoří pravdu, za jakých okolností o tom hovoří, jaký je širší kontext. To jsou všechno věci, které se potom dokazují v tom trestním řízení, tam se potom bavíme o tom, jestli tedy ten člověk se třeba vytahoval do telefonu, anebo jestli soud řekne ne, my jim věříme, že tedy opravdu to, co tam říkali, je pravda a opravdu to udělal, a tuhle tu možnost já, když slyším takovou informaci, že prostě nějaký, já nevím, béčko nebo céčko dostalo dva miliony, tak já prostě z toho nemám vůbec žádný informační komfort, já prostě říkám: No, fajn, tak prostě někdo někde něco říká, ale pro mě to není nic, na základě čeho bych si dělal nějaký závěr, i byť jenom o tom politikovi.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Což mě přivádí k citaci z rozhovoru v Mladé frontě DNES, která proběhla, ten rozhovor proběhl na začátku prosince minulého roku, byl ten rozhovor veden s poslancem Markem Bendou, poslancem za ODS, který tam v jedné odpovědi řekl: "Ten náhubkový zákon byl koncipován také pro zastrašení novinářů."

Tomáš SOKOL, advokát:
No, podívejte, já jsem právník, nejsem politik, já jsem se na vzniku toho zákona nijak nepodílel, nijak jsem to neinicioval, tudíž nevím, jaký záměr tam byl. A připusťme, že ale na druhou stranu, takže prostě se k tomu nemůžu vyjádřit, jestli tam byl cíl zastrašit, nicméně ono pokud se podíváte do zase učebnice trestního práva, tak smyslem každého ustanovení v trestním zákoně je odstrašit případného pachatele od toho, aby nekonal to, co mu chceme tím zamezit, takže prostě to není, to zase. Možná ten výrok je trochu vytržen z kontextu, možná, že nebyl politicky vhodný, protože to jaksi může vyvolávat dojem, že jde o nějakou speciální formu ataku na novináře, ale principielně ano, toto ustanovení nepochybně má odstrašit každého, kdo by chtěl zveřejnit odposlechy, a zdá se, že s největší pravděpodobností zájemci o zveřejňování odposlechů budou na straně novinářů. Mně to nijak jako nehrozí, protože já nic takového nemám v pláni, ani jaksi to nijak nesouvisí s mojí prací.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Připomínám, že posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu a mým dnešním hostem je advokát Tomáš Sokol. Pojďme k tomu termínu veřejný zájem, protože ten termín se objevuje zejména v té novele, která dnes prošla vládou Jana Fischera. Tak to je velice vágní termín, není nikde přesně specifikován, na druhou stranu teď minimálně v tomto pro novináře důležitém zákoně by mohl být, pokud by tedy ta novela prošla legislativním procesem. Máte vy, pane advokáte, nějaký svůj výklad toho, co je veřejný zájem?

Tomáš SOKOL, advokát:
No, ten veřejný zájem je skutečně velmi vágní pojem a já se obávám, že ať už mám samozřejmě nějaký výklad, je to tedy, ale to je výklad, který vychází z toho slova, prostě jde o nějaký postup, jednání, akt, čin, který je prokazatelně v zájmu nějaké větší skupiny obyvatel, veřejnosti. Ono se to objevuje i v jiných ustanoveních trestního zákona, že tedy jde o jakýsi obecný zájem a tak dále. Takže může jít o zájmy sociální, kulturní, politické, v širším slova smyslu, to by se dalo nějakým způsobem definovat. Tady v tomto případě ten problém je v tom, že podle mého názoru si ti autoři neuvědomili, že ten veřejný zájem nespočívá nebo pravděpodobně nebude vykládán tak, že je dán veřejný zájem, aby se někdo dozvěděl, co bylo obsahem odposlechu, ale aby se dozvěděl pravdu, to znamená, že ten novinář ve veřejném zájmu si může třeba obstarat ten odposlech nebo ho nějak dostane, obsah toho, ten záznam toho odposlechu, ale potom by s tím měl ještě nějak pracovat, aby ve chvíli, kdy zveřejňuje tyto informace, bylo skutečně jisté, že jde o odposlech pana XY, pan XY je politik nebo jinak osoba veřejného zájmu, pojem osoba veřejného zájmu je definován, to víme, kdo je, a že to, co říká, skutečně říká on, je to pravda etc., etc. A to se obávám, že tady je to trochu past na novináře, protože to pravděpodobně nebudou schopni provést takovouto verifikaci, prostě proto, že aspoň usuzujili z minula, ze zkušeností z minula, tak oni nějakým jakýmsi kanálem získali řekněme přepis odposlechu, ale už nepřichází v úvahu, aby si ověřovali, jestli to opravdu ten člověk řekl, mohou jít maximálně za ním, když řekne "já to nebyl", tak tím to končí, a pak by to podle mě neměli zveřejňovat, takže oni jakoby ti autoři probourali sice zeď, ale pouze do vedlejší cely, hlavou tedy.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak já musím samozřejmě říct, že jako novinář se pohybuju tak trochu ve střetu zájmů v této debatě, ale na druhou stranu to, co jste teď popsal, pane Sokole, tak to je, to vy přece ze své praxe musíte znát, to jsou prostě nepřímé důkazy. Ve chvíli, kdy ten novinář dostane do ruky spoustu indicií, které jsou například vtěleny do nějakého přepisu odposlechu, který například tou osobou, která ten odposlech přinesla pro novináře, může být prostě verifikován, této osobě já věřím a tak dále, tak to jsou prostě nepřímé důkazy, ke kterým už není možno nalézt jiná vodítka. A pak je tady ta debata o tom, jestli i tyto nepřímé důkazy zveřejnit, anebo vůbec nic, protože není možno z nich učinit důkazy přímé.

Tomáš SOKOL, advokát:
To se paralelou zase nebo tedy jakousi oklikou, ne paralelou, se vracíme k tomu problému s tím Ústavním soudem, že tohle to by býval možná vyřešil ten Ústavní soud nebo možná to vyřeší Ústavní soud, ale já jsem přesvědčen a zvláštní je, že i v důvodové zprávě k této novele je zmíněno, že novináři jsou povinni zveřejňovat pravdivé informace, že jsou povinni ověřovat zdroje svých informací, takže pouhý fakt držení opisu nebo přepisu rozhovoru dvou osob získaný povoleným odposlechem podle mého názoru nelze bez dalšího považovat za prověřenou informaci a já bych to vykládal tak, že za tohoto stavu věci není ve veřejném zájmu, aby se takovouto indicii, aby takováto indicie byla zveřejňována, aby byla publikována, protože to těm lidem nic neříká. Ano, oni mají právo vědět, jestli tedy pan XY, který je poslancem nebo je politikem, se dopustil nějakého jednání, které je závažné, nemorální nebo dokonce trestné, ale mají právo vědět, jestli to je skutečně prokázáno, nikoliv jestli to snad lze dovozovat z nějakého odposlechu nebo z něčeho takového.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak to je zveřejňování odposlechů, to je jedna část celého toho tématu, a pak je ta druhá část, a to je řekněme míra zveřejňování totožnosti či identit jednak pachatelů trestných činů a pak obětí nebo účastníků trestných činů. Co je podle vašeho názoru špatného na tom tyto podmínky změkčit, protože o to se ta novela, která dnes byla na vládě, snaží?

Tomáš SOKOL, advokát:
Jako výraz špatné bych tady nepoužil, asi bych hovořil o tom, co je lepší nebo co je horší, protože tady bych to nehnal tak na ostří nože, ono ostatně celá ta diskuse vyhnaná na ostří nože, je to spíš teoretický problém. Vy sice říkáte, že jste v kolizi zájmu, ale já jí nevnímám jako nijak zvlášť silně, a já zase na druhou stranu nemám žádný zájem na tom, aby to bylo tak nebo tak, takže já to spíš beru ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane advokáte, kdybych to vnímal já silně, tak tady spolu nesedíme.

Tomáš SOKOL, advokát:
Jasně. Takže prostě jako je to spíš teoretický právní problém a já se domnívám, že s těmi, zejména pokud jde o obviněné a poukazuje i na to, teď nevím, prostě není to určitě směrnice, ale je to jakýsi mezinárodní akt, který poukazuje na to, že do toho soukromí obviněných je zasahováno vyšetřováním a zveřejňováním jména někdy velmi drastickým způsobem, z čehož vychází i ten závěr, že by tedy měli být nejen poškození, ale i obvinění šetřeni. A pokud postoupíme dál, tak speciálně u poškozených to někdy může vést skutečně k závažným jaksi sekundárním, říká se dokonce sekundární viktimizace, to znamená, že ti lidé utrpí jednak tím, že vůči nim byl spáchán nějaký trestný čin, a potom ještě že jejich jméno je nějakým způsobem "vláčeno" nebo zveřejněno ve sdělovacím prostředku.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
O tom myslím není debaty, nakonec i pokud se úplně nepletu, tak úplně na počátku vůbec toho takzvaného náhubkového zákona byla ta kuřimská kauza a zveřejňování těch dětských obětí a tak dále.

Tomáš SOKOL, advokát:
To přesně nevím, ale jako rozhodně je dlouhodobá nespokojenost se způsoby, které tady byly prezentovány.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A my se tady ale přece celou dobu bavíme o veřejném zájmu, do kterého bezesporu pravděpodobně bude patřit zveřejňování okolností trestných činů, které by mohly mít souvislost s veřejně činnými osobami, nota bene které jsou třeba placeny z veřejných peněz.

Tomáš SOKOL, advokát:
No, podívejte, teď udělám takovou jakoby kličku, ale ne úmyslně, v tom původním zákoně, v trestním zákoně, který bude platit do konce roku, stejně jako v novém je: Kdo, byť i z nedbalosti, neoprávněně sdělí, zveřejní, zpřístupní nebo jinak zpracovává nebo si přisvojí osobní údaj. Tam je ta neoprávněnost. Já jsem přesvědčen, že v případě, že se jedná o politika a že se jedná o ať už obvinění, tam zřejmě speciálně, ale možná i v případě toho poškození, kdy pro veřejnost může mít nějaký faktický význam vědomí, že byl účasten na nějakém takovém aktu, pak tedy můžeme diskutovat o tom, jestli to zveřejnění je nebo není oprávněné či neoprávněné, nicméně obecně se domnívám, že především ten zákon nedělí lidi na politiky a nepolitiky a vytváří tam nebo teď se pokouší vytvořit ještě tu speciální subkategorii veřejného zájmu, takže jakoby nejde jenom o politiky, ale o nějaký širší okruh lidí, a já si myslím, že s výjimkou velmi exotických případů, kterých by se, já nevím, kolik bychom ji dali dohromady, kdybychom o tom začali reálně uvažovat a bilancovat je, tak je úplně jedno, jestli se tam napíše, že pan S.V. byl účasten dopravní nehody, nebo pan K. byl obětí nějakého trestného činu, anebo jestli tam napíšu celé jméno. Z mého pohledu, a zdůrazňuji jako tedy konzumenta informací, je významné, že se třeba dozvím, že tady dochází k nějaké trestné činnosti nebo že tady došlo k nějaké dopravní nehodě, pokud mě to vůbec zajímá, nebo k nějakému jinému způsobu, kdy byl někdo poškozen, ale ta jména pro mě opravdu až na absolutní výjimky nehrají vůbec žádnou roli.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak taková byla debata o novele takzvaného náhubkového zákona, který po dnešním celkem hladkém průchodu vládou Jana Fischera má před sebou cestu Poslaneckou sněmovnou k Parlamentu České republiky, to znamená, že o jeho osudu zatím není vůbec nic známo. Mým dnešním hostem ve Dvaceti minutách Radiožurnálu byl advokát Tomáš Sokol. Pane Sokole, díky za váš čas a na shledanou.

Tomáš SOKOL, advokát:
Na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Martin Veselovský byl také u mikrofonu, přeji vám příjemný podvečer.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.