Tlačíme na pilu a dýcháme plytce. Prohlubování dechu nakopává imunitu, říká instruktor Wim Hofovy metody

V čem tedy spočívá Wim Hofova metoda?

Wim Hofova metoda je jeden z těch nástrojů – už jsem to slovíčko dneska jednou použil – sebeuvědomování, který já moc rád používám. Ukazuje prosté principy, které jsou zde tisíce let k dispozici a umožňuje vzít pod kontrolu svoje zdraví, svůj život. Skrze vědomé vystavování se chladu, vědomé vystavování se dechovým technikám a práci s kultivací mysli je člověk schopen si posilnit imunitní systém, dostat se více do role režiséra. Můžu se například věnovat dechovým technikám, které umí v mém těle spustit biochemické procesy, tak, aby můj metabolismus fungoval správně a já byl silný.

Čtěte také

Wim Hof nebo Nikodém? Jako rozdíl mezi jógou a plaváním, přibližují otužilci

A příklad práce s dechem?

Valnou většinu svého života dýcháme nevědomě. Tak nějak máme za to, že to tělo dýchá za nás, ale pokud vědomě nepracujeme s dechovými technikami, je ten dechový vzorec formován životem, který žijeme. Pokud žijeme ve vypjaté společnosti, která tlačí na výkon a je plná stresu, tak náš dechový vzorec ve stresu je prostě plytký a mělký, děje se jen ve vrchní části a neaktivuje svaly kolem dýchacího ústrojí, které by měly být aktivované. Například pak bránice nemasíruje peristaltika, žaludek a tak dále. Nevyužíváme tedy toho, k čemu je naše fyziologie uzpůsobená a jedeme vlastně jen na třetinu plynu. Co hůř: přetěžujeme tím orgány, nefungují efektivně.

V momentě, kdy se začneme vědomě věnovat dechovým technikám – a teď Wim Hof má nějaké dechové techniky, ale na světě jich je celá řada – začínáme tenhle nevhodný, stresem formovaný vzorec zvolňovat, prohlubovat dech a tím pádem i zpomalovat tempo, zažívat klid ve vlastní fyziologii a spouštět třeba biologické procesy, které nakopávají imunitu v kontextu Wim Hofovy techniky.

Jak se dá efektivně zacházet se stresem a tím si zlepšovat zdraví?

První je uvědomění si toho, že možná tlačím moc na pilu. Tím, že společnost, ve které žijeme, je skutečně výkonově nastavená, je zde velký předpoklad k tomu, že nebudeme poslouchat signály svého těla a budeme víc makat, než je potřeba a míň odpočívat. Tohle uvědomění, že se mi to asi děje, je první krůček správným směrem k tomu, abychom posilovali sycení: neboli dávat pozornost kvalitnímu spánku, k tomu odpovídající aktivity přes den, jak vypadá moje ložnice, jak pracuji s modrým světlem, co a kdy dávám dovnitř za informace a potraviny a tak dále. Je to o vědomější práci sám se sebou.