Tata Bojs slaví 36 let na scéně. „Jsme s Mardošou tak odlišní, že se nehádáme, je takový svatý muž,“ usmívá se Milan Cais

Včera tady byla premiéra snímku o kapele Tata Bojs. On se tak jmenuje – tata_bojs.doc režiséra Marka Najbrta. Proč si vás vybral, Milane?

MC: On si nás nevybral, my jste si vybrali jeho. Je to přesně naopak. Ale ta historie sahá až třeba šest let zpět, kdy za námi přišel producent Petr Koza a režisér Václav Kučera s tím, že by chtěli natočit dokument o naší kapele. Tak jsme byli potěšeni.

Tenkrát jsme chystali velkou výstavu do DOXu ke třiceti letům Tata Bojs, takže jsme trošku přemýšleli nad tím, že bychom na ni navázali tím dokumentem, že bychom natočili poměrně dost věcí na té výstavě. Jenomže mezitím Václav Kučera onemocněl a zemřel, takže tím se dokument zastavil a hledali jsme vhodného režiséra. Taky jsme oslovili našeho kamaráda Martina Krejčího, který tady včera byl také na premiéře. Ten se toho chytil, ale pak z toho zase vycouval. Ten projekt měl takové různé peripetie a zatáčky. Nakonec jsme zakotvili u Marka Najbrta, protože nám přišlo fajn, jak pracuje s humorem, a přišlo nám to blízké našemu humoru, tak jsme mu nabídli tuto spolupráci a on přišel se svým konceptem. Pak už se to rozběhlo.

A ten koncept – chápu to tak, že vy jste někde pryč a chodí tam herci z Vosto5 v bílých overalech a dívají se do minulosti, kde se prolínají ty vaše zajímavé – už třicet šest let dlouhé – osudy.

Mardoša: Teď už to je třicet šest let, ano. Poslední klapka byla možná před rokem, protože je to delší proces, než se dokončí film, takže to těch třicet pět let shrnuje. A přesně, Vosto5 je tam takový tým vědců, který z budoucnosti zkoumá, co to byla nejenom kapela Tata Bojs, ale vůbec hudba a nachází různé artefakty… Ten koncept se tak napůl rozpadl během natáčení, protože to není jako u hraného filmu, kde se snadno přesně naplánuje, jak to bude, ale je to dokument, takže se to různě vyvíjelo. Ale je to v tom i přiznané a vzané do hry, takže je to takový zvláštní zcizující, pro mě zábavný prvek.

Čtěte také

Tata Bojs oslaví na pódiu 30 let. Milan Cais připravil i návrh scény

Ten snímek samozřejmě přináší i takové reminiscence, že jste byli taneční kapela z Hanspaulky. Kdy jste přestali být taneční kapela z Hanspaulky?

MC: Taneční kapela z Hanspaulky jsme furt, bych řekl. Hrajeme k tanci a poslechu, takže máme rádi, když na našich koncertech lidi tančí, protože máme pocit, že si to pak užívají celým tělem, a ta hudba prochází skrz ně a zase se to vrací k nám. My taky tančíme, takže to je prostě perfektní. 

Myslím si, že jste jedna z nejenergičtějších kapel. Co je pro vás energie, Mardošo?

Mardoša: Těžko říct, ale odpovím nějak po svém. Já se vlastně ani často necítím extra energicky, jenomže ta hudba člověku nedá a nějakým způsobem to z něj vytáhne, ať chce nebo nechce. Takže ta hudba tu energii dodává a zároveň je potřeba ji dodávat té hudbě. Je to takový uzavřený kruh. A zvlášť když se na koncertě povede, že to prochází vzájemně s publikem, tak pak je to takový energetický koloběh, uzavřený cyklus. Takový, který je dobré nenarušovat.

Třicet šest let na scéně. Kolik ještě, Milane?

MC: To vůbec netušíme. Já říkám v tom dokumentu, že tomu dávám ještě deset let. Ale včera mi tady někdo říkal, že by to mohlo být déle, tak záleží na naší síle, energii a chuti to ještě táhnout spolu dál. Nás to baví a po těch třiceti šesti letech pořád cítíme radost z toho společného sdílení a na koncerty se neustále těšíme, což považuji za takovou malou vzácnost. Ale zároveň si to sami organizujeme a nechceme se utahat, takže těch koncertů máme tak akorát.

Tím, že máme každý svoje rodiny, tak se taky někdy nevidíme, takže se pak na sebe zase těšíme. To je takový dobrý recept na to vydržet spolu takto dlouho. A pak ještě samozřejmě to, co tam taky zaznělo – my jsme tak odlišní oba dva, že se vlastně nehádáme. S Mardošou to v podstatě nejde, to už tady bylo řečeno, že on je takový svatý muž, takže veškeré invektivy do něj zapadnou jako do vatičky.

Jak probíhala spolupráce kapely se symfonickým orchestrem? Kde bude stát nová šestimetrová socha Milana Caise? A co jsou to „archivy TB“? Poslechněte si celý rozhovor.