Jasná páka, tam každej krásně kráká, smějí se Ambrož s Kollerem. Kapela vydává novou desku

Jak si vybavujete první koncert Jasné páky 18. listopadu 1981?

Ambrož: Pardon, Vladimíre, já bych to přerušil a řekl na začátek jasnou zprávu od Jasné páky: Jasná páka podporuje Ukrajinu a vzkazuje Vladimíru Adolfu či Putinovi jasný vzkaz: Pal odsuď, hajzle.

Čtěte také

Kvůli spolupráci s Mišíkem jsem přečetl štos kainarovských básní, usmívá se producent Petr Ostrouchov

To byla písnička, kterou jste měli na repertoáru hned od začátku?

Koller: Jo, je to vlastně ze začátku kapely Jasná páka, v textu je zakódovaný, že když jsi chodil venku po sedmý hodině, tak tě jak uniformovaný, nebo neuniformovaný policajt mohl zkontrolovat, jestli máš občanský průkaz, jestli jsi zaměstnaný… Pal vocuď, to tam zpívá na tebe to okolí. Ale my jsem to teď předělali.

Je to ještě Jasná páka? Kde je ta naštvanost, vzdor, kontrast dívčích vokálů a chlapáckých hlasů?

Ambrož: Kdyby ses dostal k písni No love song, tak bys tam určitou naštvanost a dalo by se říct agresi cítil.

Deska se jmenuje Starej bejt každej neumí. Proč jenom čtyři písničky? Není to málo?

Koller: A kolik si myslíš, že je skvělých písniček na tvých oblíbených deskách? Měli jsme víc skladeb, neprošlo víc než čtyři. Covid v tom sehrál svou roli, jsme kapela a nejradši děláme dohromady. Ale je tam písnička Ručičky bozkávám, to je kolektivní píseň udělaná z pozdravů, myslím si, že to je velmi milý. Vzniklo to tak, že člověk nemůže dnes říct Čau, lidi, aby nebyl za debila. Dělali jsme si tam srandu z nejmenovaného estébáka a vznikla z toho, myslím, milá píseň.

Ambrož: Je tam vidět, že to vznikalo v covid čase, protože bylo složitý se potkávat jako kapela. Takže některý věci jsou tam udělaný improvizačně, takzvaně kdo mohl a kdo byl po ruce.

Koller: Přesně tak to bylo i na začátku, protože nejdelší mejdan, co jsem zažil s Jasnou pákou v roce 1980 trval čtvrt roku a vlastně v kapele zůstali ti lidi, kteří šli okolo.

Čím je pro vás Jasná páka dnes?

Ambrož: Pro mě je to ohromná zábava, tak, jak to bylo na začátku. Jsem hrozně rád, že se toho můžu zúčastnit. Za prvé je to svátek, když hraje Jasná páka, jak pro nás, tak pro posluchače, protože moc často nehrajeme. Užívám si to.

Koller: Taková nadsázka, humor, dadaismus, který v kapele vždycky byl, tak přesahuje žánry. Je to jedno, jestli to je post punk, rock and roll, vždy tam byla akcentovaná zábavnost těch ne úplně špatnejch textů a normální rockový muziky.

Už bylo řečeno, že hrajete sporadicky. Jak si to na tom pódiu užíváte?

Ambrož: Jasná páka je jediná kapela, kde jsem zbytkovým kytaristou, snažím se něco předvádět na kytaru v některých písníčkách. Ale jinak jsem kytaru musel pověsit na hřebík kvůli revmatismu, a jenom zpívám. A samozřejmě Jasná páka jsou jiné písničky, který hraju s kapelou Hudba Praha, a když jsme teď udělali nové písničky, tak na ně se hrozně těším, protože to je, jako by člověk dostal transfúzi nové krve.

Koller: Pro mě to je příležitost si zahrát rychlý písničky, protože takhle rychle ani s Lucií, ani s Kollerbandem nehrajeme, přeci jenom punková muzika byla rychlá, rád si to zazpívám, jsou to moje začátky – Jasná páka. A teďka je to vlastně i můj konec.

Jak se potkali David Koller a Michal Ambrož? A proč jsou zrovna oni dva praotci a zakladatelé Jasné páky? Poslechněte si celý rozhovor.