Prahu nejvíc proměnila nábřeží. Karlův most je Karlův až od 19. století, vypráví milovník města Černý

25. prosinec 2024

Psal se rok 1841, když Vltavu na území Prahy překlenul teprve druhý most. Tou dobou byla řeka Pražanům přístupnější, využívali brody a Karlův most nepotřeboval pojmenování. „Výstavba nábřežních zdí je podle mě největší vizuální proměna Prahy v její tisícileté historii, do té doby byla řeka daleko víc spjatá s životem ve městě,“ říká historik David Černý, autor projektu Miluju Prahu a knihy Velká tajemství Prahy. Jak získal Karlův most své jméno a jak jinak se mohl jmenovat?

Jak se vlastně proměňoval břeh Vltavy?

Zásadní změna je právě výstavba nábřežních zdí. Podle mě je to vůbec největší vizuální proměna Prahy v její tisícileté historii. Do té doby byla řeka daleko víc spjatá s životem ve městě, protože se jednak používala jako dopravní cesta, ale samozřejmě i jako zdroj vody. Brala se voda užitková, bylo úplně běžné, že se v ní máchalo prádlo, přepíralo prádlo a lidé k vodě chodili. Nábřežní zdi nám ji trošku vzdálily.

Čtěte také

Většinou se dnes na vodu díváme z výšky nábřežní zdi, když třeba jedeme tramvají po Smetanově nábřeží. To je ta hlavní proměna: jednak řeku nepoužíváme pro cestování, spíš turisti než Pražané jezdí po Vltavě a že by po ní někdo jezdil denně, to už se moc neděje.

I když musím říct, že to není zase tak dávno, protože Vltava zamrzala až do roku 1956 a můj dědeček, který bydlel v Podolí a pracoval v centru města, jezdil v zimě, když řeka zamrzla, na bruslích do práce. Ale říkal, že z práce nejezdil, protože to je do kopce.

My jsme teď u Hergetovy cihelny a díváme se na Karlův most, na Mánesův most... Jak to tady vypadalo v době, kdy nechal v roce 1780 pan Herget cihelnu postavit?

Především tady byl jen jeden most. Celou Prahu obsahoval pouze Karlův most. Druhý most v Praze, Most Legií, se postavil v roce 1841, ale do té doby třeba v místě, kde je dnes Mánesův most – který se prapůvodně jmenoval most Františka Ferdinanda d’Este, tam byl brod. Praha kromě jednoho mostu používala brody a přívozy. To znamená, že největší změna proti době, kdy tady Hergetova cihelna byla postavena, bylo, že tady byl jen jeden most.

Čtěte také

Když jsme teď v podstatě u posledního přirozeného říčního břehu, tady u Hergetovy cihelny – kolik takových břehů v době, ve které se skrze veduty pohybujeme, tady v Praze bylo?

Úplně jednoduše odpovím, že břehy byly dva, jeden levý, druhý pravý. (směje se)

Když se podíváme na druhou stranu a tam vidíme Platnéřskou nebo Kaprovu ulici, tak ty ulice sestupovaly až úplně k řece. Samozřejmě, úplně u řeky se nestavělo, protože záplavy by domům neprospívaly, ale stavěly se tam většinou takové provizorní stavby.

Břehy se často používaly pro kontakt s řekou, jak pro vodu, nebo pro nástup do loděk. A pak byly samozřejmě břehy, který nutno říct, že nebyly úplně vábné, protože se řeka používala i jako odpadní stoka.

Proměny Karlova mostu

Já jsem si teď ve tvé knize otevřela pohled na Karlův most a Mostecké věže, což je veduta z roku 1850, alespoň tak je datována. Je to ze sbírkového fondu Muzea hlavního města Prahy.

Tam jsou zajímavé dvě věci. Nejvýraznější je, že ještě chybí západní věže Svatovítské katedrály, která teprve bude dostavěná...

Čtěte také

... po mostě jeden kočár tažený koňmi...

Po Karlově mostě se samozřejmě normálně jezdilo, dokonce až do roku 1960. Byla tam i doprava, chviličku tam jezdila i tramvaj. A pak je zajímavá věc tady v rohu, to je čerstvá stavba, Krannerovy schody.

Do té doby nebylo možné se dostat z Kampy přímo na Karlův most, což při povodních, které bývaly velmi časté, někdy znemožňovalo záchranu lidí. Museli používat provizorní žebřík, když utíkali z Kampy velkou vodou, museli šplhat po zdech Karlova mostu. Pak se tam udělalo po jedné z povodní provizorní schodiště, až pak architekt a stavitel Josef Kranner z Malé Strany postavil schody, u kterých možná dnes moc lidí nenapadne, že jsou vzhledem ke stáří mostu docela nové.

Karlův most ale není Karlův most. Na začátku byl jenom most, protože tady žádný jiný nebyl, tak proto prý nepotřeboval pojmenování.

Čtěte také

Jméno Karlův most se objevuje až ve druhé polovině 19. století, kdy vzniká potřeba ten most pojmenovat s tím, jak vznikaly další mosty. Poprvé se snad objevilo v nějakých pražských německých novinách, kde se napsalo Karlsbrücke a od té doby se tomu mostu tak říkalo.

S lehkou nadsázkou, ale přesto se dá říct, že pokud ten most má nějaké jméno, tak by to mohl být most svatého Víta, protože na Staroměstské mostecké věži je takové vyobrazení, kde je reliéf Karlova mostu. Na jednom jeho konci sedí Karel IV., který ho začal stavět, na druhém konci sedí Václav IV., který most dostavěl, a na mostě je sv. Vít, pod jehož ochranou most vzniká. To jméno se asi nikdy nepoužívalo, ale pokud měl nějaké zasvěcení, tak by to mohl být most sv. Víta.

Jak se v Praze rozvíjela železnice? A proč se Karlín jmenuje Karlín, když ne po Karlovi? Poslechněte si celý rozhovor.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.