Kvůli spolupráci s Mišíkem jsem přečetl štos kainarovských básní, usmívá se producent Petr Ostrouchov

Deskou Noční obraz jste vrátil na výsluní Vladimír Mišíka. Použil jste mimo jiné texty básníků kainarovské generace. Měl jste k nim jako skladatel respekt?

Pochopitelně. Za účelem práce s Vladimírem jsem si pořídil štos knížek, abych dohnal chatrné znalosti české poezie a hluboko do ní pronikl. Respekt je nevyhnutelný, ale s básněmi se krásně pracuje. Baví mě vybírat podle vnitřního rytmu nebo hledat ty, se kterými je Vladimír v souladu.

Na desku jste přizval světové špičky, jako jsou Blinded Boys of Alabama nebo Jamye Haddad. Jak se vám to podařilo?

Prostřednictvím e-mailu (směje se). Jsem častým posluchačem hudby zleva doprava a mám svoje oblíbené hudebníky. Také jsem čtenář kreditů, těžce nesu digitalizaci hudby, kde nejsou booklety. Potřebuju znát zvukaře a studio, to vyhledávám. Jamyeho Haddada znám jako posluchač, je to fantastický hudebník, netypický hráč na perkuse. Hraje spíš západoasijským stylem. Zkrátka jsem mu napsal, jestli nechce něco natočit. Deska nakonec nebyla levná, ale když do ní investuji čas, úsilí a energii, rozhodl jsem se vložit i nějaké peníze.

Ve své praxi se věnujete autorskému právu. Proč si u nás moc nevážíme duševního vlastnictví?

Protože ho nepovažujeme za duševní vlastnictví. Spousta lidí ten koncept nechápe a považuje výsledky práce jiných za všeobecné spoluvlastnictví, komodity, které patří všem. K tomu pak dopomáhá internet. Je třeba si uvědomit, že do duševního vlastnictví se investují peníze, čas i úsilí a pokud se nevrací, vzniká velký disbalanc.

Jak může právník dosáhnout toho, aby sdílená úložiště smazala ilegálně nahrané filmy?

Neustále podává žaloby, z nichž některým soudci naslouchají a jiným nikoli. Judikatura je pramalá a právní předpisy nejasné. I tam bohužel existuje nedostatek respektu k duševnímu vlastnictví, úložiště za nic neodpovídá... Z tohoto důvodu je obrana komplikovaná: celé internetové prostředí je anonymní a nepřehledné, domoct se něčeho je komplikované. Ztratil jsem iluze, že se to dá vyhrát. Ani si nemyslím, že bychom se měli pohybovat v rovině konfliktu. Spíš bych přemýšlel nad obchodními modely: jak situace využít, než proti ní bojovat.

Proč mají právníci špatnou pověst? Jak se dá prokázat, že autor autorovi „ukradl“ píseň? A proč považuje Zdeňka Lišku za jednoho z nejlepších filmových skladatelů všech dob? Poslechněte si celý rozhovor.