Tajemství japonského čajového mistra nespočívá jen v dokonale připraveném nápoji

K ohřevu vody se používá kovový kotlík a dřevěné uhlí
K ohřevu vody se používá kovový kotlík a dřevěné uhlí
0:00
/
0:00

Když se řekne čajový obřad, leckdo si možná představí tichý ceremoniál plný pravidel, při kterém se musí vydržet celou dobu v naprostém tichu a také v tradičním nepohodlném posedu na patách. Čajová škola Edosenke se sídlem v Tokiu se ale rozhodla pravidla trochu uvolnit a zaměřuje se převážně na společenskou stránku čajových setkání. Že má čaj sílu sbližovat, se přesvědčila reportérka Marie Machytková při návštěvě u čajové mistryně.

Nenápadný bytový dům v tokijské čtvrti Higashimurayama v sobě skrývá velké poklady. Žije tu totiž zkušená čajová mistryně a lektorka Takako Morita, která ve svém bytečku s vyhrazenou čajovou místností pravidelně pořádá čajové obřady a dýchánky.

A také výuku, se kterou začíná hned ve dveřích. „Před čajovým obřadem je nutné se nejdříve očistit, podobně, jako když jdete do svatyně,“ vysvětluje paní Morita a posílá hosty k dřevěnému vědru s vodou.

Čajem proti osamělosti

Tato sympatická dáma s vlídným úsměvem se přípravě čaje a čajovému obřadu neboli sadó věnuje už půl století: „Do čajového světa jsem se vlastně provdala. Manžel a jeho rodiče byli členy čajové školy Edosenke.“

Paní Morita používá minulý čas, protože o manžela přišla už víc než před deseti lety. Žije tedy sice dlouho sama, ale díky sadó má doma vždy plno návštěvníků.

Dnes se na čajovou výuku sešla osmičlenná skupinka a paní Morita je proto nesmírně spokojená. „Setkávání s lidmi, které můžu pohostit a udělat jim radost dobrým čajem, to mám na tom všem nejradši,“ usmívá se.

Voda je základ

Lektorka čajové školy Edosenke Takako Morita se věnuje čajovému obřadu už půl století

Příprava dobrého čaje se může zdát jednoduchá, skrývá se ale za ní spousta detailů. Základem je čajová místnost se slaměnými rohožemi tatami, kde se čaj nejen popíjí, ale také připravuje.

Základem je samozřejmě voda. Její ohřev ale není vůbec jednoduchý. Používá se k němu totiž dřevěné uhlí a tradiční kovový kotlík. Od něj mě ale naše čajová mistryně příšně odhání, abych se nespálila.

Při ohřevu je největší umění odhadnout správnou teplotu, vysvětluje: „Při zalévání čaje by voda měla mít osmdesát stupňů. K měření ale žádný teploměr nepoužíváme, takže se musíme spolehnout na zkušenosti.“

Matcha není obyčejný čaj

To, co ale poznají na první pohled i nezkušení účastníci našeho čajového setkání, je do očí bijící rozdíl mezi běžným zeleným čajem a speciálním čajem Matcha, který se při sadó používá. Zelený prášek připomíná strukturou tu nejjemnější mouku a po zalití vodou se musí vyšlehat speciální metličkou.

Rozdíl je v použitých čajových lístcích i v jejich následném zpracování a sušení. Pravá Matcha je totiž ve skutečnosti prášek,“ vysvětluje paní Morita. Čaj uchovává ve zdobné skleněné nádobce a zachází s ním s nejvyšší úctou.

Čaj Matcha je dost hořký, nezbytnou součástí obřadu jsou proto sladkosti, vždy v sezónních barvách

A svá pravidla má také jeho pití. „Šálek bychom měli vypít přibližně na tři srknutí. Pokud je kalíšek větší, pak na čtyři. Tak si chuť čaje nejlépe vychutnáme,“ zdůrazňuje paní Morita.

Hořkosladký obřad

Matcha přišla do Japonska před mnoha stovkami let a původně se pila jen v chrámech coby lék. Svojí hořkostí může slabším jazýčkům také jakousi tekutou medicínu připomínat.

Proto si na začátku čajového obřadu dopřáváme kousek cukroví nebo sušenky, čaj pak chutná lépe,“ doplňuje čajová mistryně. A sladké doborty si někdy lidé dávájí i po obřadu.

Naši skupinku paní Morita hostí krásně nazdobenými modrobílými lepkavými kuličkami plněnými fazolovou pastou. Cukrovinky vyvolávají mezi hosty rozruch a spouští se debata o tom, jak krásně se sladkosti svou barvou hodí pro stále nekončící období dešťů.

A až prý přijde to správné horké léto, dostane podle mistryně cukroví nový kabát. „Roční doby jsou pro nás velmi důležité a vše jim přizpůsobujeme. Měníme podle nich i nástroje pro čajový obřad, nádobky na čaj a výzdobu v čajové místnosti,“ doplňuje.

Kouzlo sblížení

Čajová setkání zdaleka nejsou jen o čaji. Tři malé doušky dokáží sbližovat

Nejdůležitější výzdobou je svitek s kaligrafií visící na stěně uprostřed místnosti tak, aby ho mohl každý správně ocenit. Znaky na svitku přitom vždy nesou vybrané téma obřadu.

Dnes je tady hodně nováčků, tento svitek by nám proto měl pomoci se sblížit a navázat nová přátelství,“ vysvětluje mi paní Morita a kolem očí se jí vykreslují vrásky od smíchu.

A když si tak všichni vesele nad cukrovím klevetíme o ročních dobách a o tom, jak fazolová pasta v koláčcích připomíná po rozkrojení svým tvarem zvířátka, přemůže mě dojem, že čajový obřad vlastně vůbec není o těch třech malých doušcích čaje.

Pravým mistrem se stává člověk teprve tehdy, když dokáže svou pohostinností sblížit za jedno odpoledne skupinku úplně cizích lidí.

Spustit audio
autoři: Marie Machytková, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související