Taekwondistka Štolbová: Při olympiádě v Paříži jsem po celou dobu koukala s otevřenou pusou

Jaké to bylo na olympijských hrách v Paříži?

Byl to super zážitek, na celý život. Od začátku do konce jsem tam chodila s otevřenou pusou a nevěděla jsem, jak to celé vstřebat.

Co si tam všechno nasála?

Hlavně atmosféru. Já jsem byla na mládežnické olympiádě, ale to se vůbec nedalo srovnat. 

Co všechno si stihla navštívit?

Třeba k Eiffelovo věži jsme se dostali až ke konci, před samotným zakončením olympiády. Jeli jsme tam na kole. Bylo fajn tam stát po olympijskými kruhy, když tam navíc bylo jen pár lidí.

Čtěte také

Šermíř Beran: Bylo úžasné vyhrát poslední duel v Paříži. Olympiáda je o riskování

Jak to hodnotíš po sportovní stránce?

Vrchol všech vrcholů. Za české taekwondo jsme tam byli vůbec poprvé v historii. Byla to čistá radost, navíc jsem prohrála s favoritkou a ani jsem nevěděla, že ona byla druhá v Tokiu. Já se běžně nekoukám na rozpis zápasů, pavouky atd. Moc na soupeřky nekoukám, takže jsem se úplně divila v těch rozhovorech po utkání. Je jedno kdo kam proti mně je, stejně ho musím porazit.

Jak jsi se dostala k taekwondu?

V první třídě jsem chodila na nějaké sportovní hry a vždy mě bavily bojové sporty. Rocky Balboa byl vždy můj idol.

Rodina byla založená sportovně?

Mamka běhala s německými ovčáky po výstavách a taťka dělal bojovné sporty. Nyní dělá policistu v Benešově. Dělá i různé kurzy pro začátečníky, taekwondo je vlastně obranný sport. Samozřejmě máme kodex, že když už to máme použít, tak v sebeobraně.

Co si musela v šesti letech udělat, aby všichni pochopili, že jsi taekwondistka?

Začala jsem se sportovkama a pořád mě to tíhlo k bojovým sportům. Ve škole U Krčského lesa, kam jsem chodila, tak bylo ve škole taekwondo. Navíc ho dělala i spolužačka ze třídy, takže jsme pořád ve škole o přestávkách něco vyváděly.

Kdy jsi začala s taekwondem tak nějak organizovaně?

Začala jsem na taekwondo chodit s tou kamarádkou, bratrem a ještě dvěma klukama. Všichni jsme bydleli blízko, zhruba pět minut od té tělocvičny. V září v první třídě jsme tam přišli a už to jede tak pořád.

Čím si vyčistíš hlavu od taekwonda?

Ráda se půjdu o víkendu projít s přítelem, ráda vařím, čtu si.

Co nějaká kultura?

Dřív jsem chodila s mamkou na country nebo na rock na živou muziku, ale teď už to tolik nestíhám.

Je váš sport o ubližování?

Občas si tam dáme čočku. Člověk musí mít sílu, aby ukopl bod u té vesty u hlavy. Máme senzory v nártech.

Čtěte také

Už jsem ve fázi, že si nedovedu představit život bez kolektivního sportu, říká úspěšná softbalistka Furková

Dá se po utkání v nějakém grafu zjistit, kolik ti třeba chybělo, aby to zapsalo body?

Určitě když se rozhodčí bude chtít podívat, tak tam je vyznačeno, jakou silou jsem to trefila. Říká se tomu dotyky. Takže se občas dopíšou dotyky a ne body. Když bychom měly všechno stejně, tak na konci rozhoduje počet dotyků. Výjimečně se stane, že máme i stejně dotyků, to pak rozhodují rozhodčí. Záleží pak na aktivitě a variabilitě kopů.

Se shazováním váhy, což musíte také řešit, nemáš problém?

Spíš mi jde hůř nabírat váha než shazovat. Do 62 kilogramů se mi dobře shazuje. Nikdy jsem nemusela shazovat třeba pět kilo. Mám dobrý metabolismus, když trénuji dvakrát denně.

Jak ty tréninky probíhají?

Teď jsme v období, kdy máme posilovnu třikrát týdně, vždy dopoledne. Teď na konci posilovny máme třeba air bike. To není úplně příjemné. Dnes jsme měli pětkrát deset vteřin úplně na max. Dřív jsme třeba běhaly čtyřstovky nebo i delší vzdálenosti na dráze, ale nyní už je to spíš ten airbike na konci posilovny. Je to pestré. Pak na tréninku chodíme třeba ještě kratší, delší intervaly v chráničích. Je to pestré.

Přijde mi divné, že prostě vůbec neřešíš, kdo proti tobě nastupuje. Nezpanikaříš někdy, že jsi mohla vědět, co soupeřka udělá?

Vím, že holky z české reprezentace to chtějí vědět. Jeden den se zvážíme dopoledne a už večer víme pavouk zápasů. Já soupeřky vědět nechci, ale chci jen zjistit jaký zápas se jdu prát, abych se stihla rozcvičit. Soupeřku se dozvím při kontrole, než projdeme na tatami. Před vstupem nám zkontrolují všechny chrániče a pak už vidíme na televizoru, kdo proti komu jde. To je nějakých pět, deset minut před utkáním. Nějak si to nepřipouštím a jdu bojovat.

Je taekwondo kamarádský sport?

Je. Z devadesáti procent jsme kamarádky. Málokdy se stane, že tam je nějaký nevraživý vztah. Nyní třeba na mistrovství Evropy jsem soupeřku porazila, po zápase jsme se objaly a pohoda. Vídáme se na kempech, někdy skočíme i na kafe nebo na oběd.

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík