Už jsem ve fázi, že si nedovedu představit život bez kolektivního sportu, říká úspěšná softbalistka Furková

Působíš v klubu Joudrs Praha, u kolika jeho titulů už jsi byla?

Klub funguje už od roku 1997 a má deset titulů. Je tam hodně lidí, kteří tomu věnují extrémně času a také se tam daří a dělá soustavná práce s mládeží. Jde nám to i v letech, kdy tam proběhly generační obměny.

Kolik týmů hraje v softbalové extralize?

Osm, letos to je sedm. Určitě využíváme i toho, že se účastníme zahraničních turnajů. Každoročním naším cílem je být na prvním nebo druhém místě, protože pak můžeme hrát na Poháru mistrů. Ten se hraje koncem srpna, což je ideální rozehrávka pro podzimní play off, ve kterém z toho pak těžíme.

Kolik holek z Joudrs je v reprezentaci?

Máme těsně před nominací, takže si myslím, že by tam mohlo být pět nebo šest holek.

Jaké největší rivalky v lize máte?

Dřív to bylo určitě víc Eagles, teď je to Tempo. Vzhledem k tomu, že s hráčkami soupeře trávíme hodně času i v reprezentaci, tak si myslím, že vztahy jsou dost kultivované. Někdy může přijít něco vyhroceného, ale to se spláchne tím hned jak si po konci utkání podáme ruce.

I když pro většinu lidí, kteří se přijdou podívat na softbal, tak si řeknou, že většinu času stojíme na hřišti a jen tak na sebe pokřikujeme a zničehonic se má stát všechno. Jsem typ hráčky, která ví, že někoho můžu přechytračit, ale u někoho to nevyjde.

Je jednoduché si zapamatovat tolik signálů, které během hry použijete?

Je potřeba být na to připravený. Čím vyšší úroveň softbalu hrajete, tím víc signálů máte a navíc jsou propracovanější. Záleží hodně na trenérech. Pak také existují týmy, které hrají dřevorubecký softbal, spoléhají na kvalitního palkáře a že to ubouchají.

Vy úplní dřevorubci nebudete, když se tak dlouho držíte na špici, ne?

Ne, ale určitě se tomu nebráníme. Občas máme totiž tendenci to překombinovávat. Když se blíží play off a máme v hlavě hodně informací, skautingu atd., tak se pak vracíme k základům, což je to dřevorubectví.

Kolik trenérů se o vás vlastně stará?

Tak máme tam hlavního trenéra, který může být zároveň i manažerem. Pak je tam někdo, kdo je u první mety a také nadhazovací trenér. Kondiční kouč se spíš přijde podívat, jak nám to běhání jde na metách a nechybí ani fyzioterapeut. V reprezentaci pak je ještě k dispozici mentální kouč a dřív jsme spolupracovali i s vision optikou.

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík