Na lekcích maďarštiny jsme se docela nasmáli. Trenér musí být bezprostřední, říká Kozel

Dlouhá léta jsi hrál za Slavii, poté jsi ale několik let trénoval pražskou Duklu. Kam tě to táhne více?

K obou klubům mám velmi blízko. Ve Slavii jsem dlouho hrál a začal jsem i svou trenérskou kariéru, ale už je to hodně dlouho. Na Dukle jsem si také vytvořil vztah, strávil jsem tam přes šest let. Já na tak specifický klub, jakým je Dukla, vzpomínám jen v tom nejlepším. Můj fotbalový život ovlivnily oba kluby a jsem za to vděčný.

A srdce máš jaké?

Momentálně jablonecké. U trenérského života vystřídáte několik míst a nejblíže vám je pravděpodobně to místo, kde zrovna jste.

Čtěte také

Místo podavačů podstavce. Hráči i realizační týmy změnu ve fotbale vítají

Po kariéře ve Slavii, kterou si ve 32 letech skončil velmi mladý, si delší dobu uvažoval o tom, že budeš trenér. Kdy jsi dělal trenérskou licenci?

Myslím, že jsem vždycky měl vlohy k učení a podobným aktivitám. Nikdy jsem nebyl velký fotbalový talent, pocházel jsem z vesnice a ještě v 18 letech jsem hrál krajský přebor. Při angažmá v Benešově jsem se dostal do hledáčku větších klubů a přestupem do Slavie jsem začal přemýšlet, že bych se fotbalem mohl živit.

Do toho jsem dodělával pedagogickou fakultu, takže jsem spíše směřoval k tomu, že budu učit a někde hrát fotbal. Hráčskou kariéru jsem skončil kvůli problémům s kolenem, kdy jsem podstoupil operace křížových vazů na obou nohách. Postupem času jsem věděl, že hráčská kariéra nebude dlouhá a bolest mě limitovala.

K trénování mě vlastně nasměroval Jan Říčka, který aktuálně pracuje pro Viktorii Plzeň, a když se naskytla možnost trénovat, tak jsem ho poslechl a dělal jsem asistenta B-týmu.

Slavia letos vyhrála titul Chance ligy opravdu jednoznačným způsobem. Co na to říkáš? Měl jsi vlastně radost?

Letos to byl opravdu zasloužené, ten náskok byl jednoznačný. Tři roky titul neslavili a už ho moc chtěli získat, jak šlo vidět v Evropě - ligu kolikrát upřednostnili před poháry. Ale určitě bych neřešil Slavii více než naší sezonu, kterou jsme skončili trochu smutně. V posledním zápase jsme si sice neuhráli Evropu, ale jinak to byla dobrá sezona.

Jak vnímáš aktuální systém, kdy se liga po konci základní části rozdělí do nadstavbové části?

Vím, že na to je mnoho různých názorů, ale 30 zápasů je v dnešní době málo. Pořád se snažíme mít více zápasů, jeden z důvodů je to, že je ve fotbale mnoho peněz. Já s nadstavbou souhlasím, myslím, že 36 zápasů ročně se zvládnout dá a já to respektuju.

Je ale otázkou, jakým způsobem může být ten vymyšlený systém co nejspravedlivější. Pokud se v závěru ještě o něco hraje, tak je to pro fanoušky jedině dobře. Ten, komu to nevyjde, bude kritizovat a ten, kdo si nadstavbou pomůže, určitě žehrat nebude. Nám to letos například výrazně pomohlo.

Jablonec nakonec skončil pátý. Jak vzpomínáš na dramatický zápase se Slavií, kdy jste otočili skóre z 0:2 na 3:2? Vyrojily se různé spekulace, jestli to nebylo domluvené, ale například náš expert Pavel Horváth to popíral a mluvil o nesmyslu. Jaký to byl zápas?

Odmítám jakékoliv domluvy a podobně. Slavia už měla jistý titul, vyhodnotili si, že mohou některým hráčům dát odpočinek a nehráli u nás v nejsilnější sestavě. Takových zápasů je ale v sezoně plno, napadá mě Olomouc, která šetřila hráče na ligový pohár. Když dáte tři góly během posledních deseti minut, tak to sice vypadá všelijak, ale pro mě to byl jeden z nejlepších zážitků v kariéře. Strašně si té výhry ceníme.

Mrzí vás, že jste nakonec o jediný bod nedosáhli na účast v evropských pohárech? Prozradíte, jak jste se v kabině po konci sezony cítili?

My se hlavně soustředili na to, abychom dosáhli umístění v první šestce. Když se naskytla příležitost být pátý, tak jsme chtěli určitě o příčku výše, protože tam byla možnost, že i páté místo by garantovalo postup do Evropy. Bohužel musím přiznat, že ve finále poháru jsme fandili Spartě, protože výhra Sigmy by nám nepomohla.

Sparta to ale absolutně nezvládla a my jsme byli obrovsky zklamaní. Ale v lize jsme si cíl splnili, dokázali jsme vyhrát na Baníku i na Spartě. Během nadstavby jsme stáhli dvanáctibodový náskok týmů před námi, ale poslední kolo v Plzni jsme nezvládli.

Před angažmá v Jablonci jsi působil v Liberci. Ihned po naskočení do Jablonce jste navíc udělali lepší výsledek než váš rival. Jak to bylo s tvým odchodem?

Skončila mi smlouva. Byl jsem tam tři roky a během poslední sezony tam probíhala změna majitele. Pan Ludvík Karl v klubu působil téměř třicet let jako hlavní majitel a se změnou přišly i nové představy o budoucnosti, které musí člověk respektovat.

Měl jsem sice možnost zůstat - pokud bychom uhráli umístění v první šestce, tedy jednu z podmínek, tak by se mi smlouva prodloužila o rok. Mrzelo mě, že majitelé ty změny chtěly udělat hned, a lépe se dělají, když tým není tolik úspěšný. Cítili jsme, že za mnou v Liberci nestojí. Do první šestky nám se vším všudy chyběl jediný bod, ale měli jsme si to uhrát sami. Respektoval jsem konec smlouvy, ale pachuť v celém realizačním týmu zůstala.

Čtěte také

Pražská Dukla na Julisce. Kdy začal hrát nejlepší armádní klub na novém stadionu?

Z Liberce jsi v minulém roce odešel v květnu a už v červnu tě jako nového trenéra představil Jablonec. Můžeš přiznat, že jsi cítil nějakou touhu po satisfakci? Řekl sis někdy, že se tě v Liberce zbavili a poté si vedle téměř udělal evropské poháry?

Satisfakce je dost silné slovo, ale něco podobného jsem cítil po první zápase v Liberci, kde jsme s Jabloncem vyhráli 5:0. To se nikdy v historii nestalo a byl to zážitek. To, že jsme skončili před Libercem, je hezké, ale my jsme sebevědomě koukali na týmy před námi.

Odvolací soud potvrdil Miroslavu Peltovi za zmanipulování sportovních dotací trest pět a půl roku vězení. Pelta, majitel Jablonce, je známý tím, že pro fotbal dýchat a právě pro Jablonec dokázal sehnat i nemožné. Co bude s Jabloncem během jeho vězení?

Asi nemám takové kompetence na to komentovat takové problémy, navíc tuto chvíli. Je to velký zásah do fungování klubu, ale do fyzického nástupu do vězení zbývá nějaký čas. Pan Pelta proto teď dělá hodně pro to, aby klub nadále fungoval se stejnými ambicemi, jaké jsme měli letos.

V čem tkví kouzlo úspěšného trenéra?

Myslím, že trenér musí být bezprostřední, ale zároveň komunikativní. Cesta každého trenéra k úspěchu je jiná, neexistuje žádný návod, který by platil pro každého. Vždy se snažím o to, abych s hráči komunikoval, byl k nim férový a chci, aby hráči věřili tomu, co říkám. Trenér by se měl hráči podívat do očí, ať už má horší nebo lepší období.

Tykáš si se svými hráči?

Teď už minimálně, ale když jsem začínal, tak kvůli věkovému rozdílu ano. Kdysi jsem trénoval hráče, se kterými jsem ještě hrál, tak tam to bylo jasné. Teď už je ten rozdíl mezi mnou a hráčem 20 až 30 let.

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík