Svým prohlášením, že jsem gay, jsem chtěl pomoct i ostatním. Tváří LGBT komunity ale být nechci, přiznává fotbalista Jakub Jankto

Ulevilo se vám pondělním prohlášením?

Z určitého pohledu ano, protože to bylo něco, s čím jsem se pral poměrně dlouhou dobu. Bylo to těžké rozhodnutí, ale zpětně jsem velice rád. Nejdůležitější pro mě je, že teď konečně můžu žít tak, jak chci já. Takže se mi ulevilo.

Říkáte, že to bylo dlouhé rozhodování. Jak dlouho jste uvažoval o tom, že to veřejně oznámíte?

Je to záležitost, která se neříká každý den. Navíc jsem jeden z prvních fotbalistů v top ligách Evropy a světa, který to během kariéry řekl. Jsou tam nějaké příklady, tuším, že někdo z druhé anglické ligy a někdo z Ameriky. A také po skončení kariéry. Takže myšlenky byly různé. Ale řekl jsem si, že kvůli tomu nechci skončit a že chci dát pozitivní příklad i ostatním lidem. Že i přes jinou orientaci lze normálně dál pokračovat v zaměstnání.

Vzpomenete si na nějaký rozhodující okamžik, kdy jste si řekl, že s tím opravdu půjdete ven?

Nebyl to jen jeden zásadní okamžik. Vyplynulo to tak nějak samo. Poprvé jsem to přiznal před rokem a půl mým rodičům a nejlepšímu kamarádovi. Jakmile to ale řeknete poprvé, pomalu se to pak dostane k dalším lidem. Před několika měsíci jsem to tedy řekl klukům v kabině. Pořád tam ale nějaká bariéra zůstávala, a tak jsem se rozhodl oznámit to veřejně. Zpětně jsem za to velice rád.

Rozmlouval vám to někdo?

Já jsem se o tom s lidmi neradil. Myslím si, že je to každého jeho vlastní rozhodnutí. A i mé rozhodnutí vyšlo absolutně jenom ze mě.

Čtěte také

iROZHLAS

Fotbalista Jankto prolomil tabu mezi aktivními profesionály a veřejně oznámil, že je homosexuál

Konzultoval jste veřejné prohlášení s vaším aktuálním zaměstnavatelem, s vedením Sparty, případně s vaším trenérem?

Samozřejmě, pokud dáváte takovéto prohlášení, nějakým způsobem musíte coming out připravit. Nechtěl jsem, aby to vypadalo neprofesionálně. Chtěl jsem, aby to mělo nějakou formu. Několik lidí ze Sparty mi hodně pomohlo. I můj trenér Brian Priske mě v mém rozhodnutí neskutečně podpořil. Reakce Sparty byla celkově velice kladná a já jim všem moc děkuji. Lehké to pro mě skutečně nebylo.

Jak na to reagovali vaši spoluhráči?

Fantasticky. Řekli jsme si, že se nic nemění a že normálně budeme pokračovat dál. Hráči to vzali úplně normálně. Změna v kabině nenastala.

Fotbalové prostředí je pořád ještě hodně homofobní

Neříkal jste si, že by mohlo stačit, že to budou vědět jen vaši blízcí? Že to fanoušci a veřejnost vědět nemusí?

Tak jsem to prvotně plánoval. Nejdříve to věděli rodiče a kamarádi. Pak to ale prosakovalo dál, tak jsem to řekl hráčům. Když spolu trávíte každý den v jedné kabině a po zápase spolu někam jdete, samozřejmě vám ti lidé přirostou k srdci a vznikne kamarádství. Proto jsem měl potřebu říct to i jim. Nakonec to vyplynulo ve veřejný coming out.

Jste terčem mediální pozornosti dlouhodobě. Všichni přední fotbalisté musejí být zvyklí na to, že o nich média podrobně referují. Vy navíc máte zkušenost s bulvárem, který před časem rozebíral váš soukromý život, vztah s bývalou partnerkou, alimenty. Neodrazovala vás tato osobní zkušenost v takto citlivé věci od toho, abyste to veřejně oznámil?

Já jsem se k tomu nikdy veřejně nevyjadřoval a ani vyjadřovat nechci. Je to osobní věc. Myslím si, že to teď mezi námi funguje dobře. Roli to v mém rozhodování ale nehrálo žádnou. Bulváry vás prostě budou probírat vždycky. Reagovat na to nehodlám.

Čtěte také

iROZHLAS

Bojovnice Williamsová, elegán Federer. Změnili tenis, jejich odchodem začne nová éra, tvrdí sociolog

Podobná prohlášení jsou běžnější třeba v ženských sportech. Byla nějaká sportovní osobnost, která vás inspirovala?

Nikdo konkrétní to nebyl. Díval jsem se, jestli to někdo publikoval, kolik těch hráčů bylo a podobně. V ženském fotbalovém prostředí to je ale podle mě pro společnost snáze uchopitelné a přijatelnější než u mužského fotbalu. Asi to není náhoda, že jsem s tím vystoupil první. Kluci z toho prostě mají strach, bojí se reakcí veřejnosti. Doufám, že pro ně budu motivací, že jim dám pozitivní příklad.

Vaše video má na sociálních sítích miliony shlédnutí, desetitisíce komentářů. Informují o něm přední média z celého světa. Čekal jste takto silnou reakci?

Reakce byla neskutečná. Čekal jsem, že to bude velké, ale nečekal jsem, že se za mě postaví největší týmy světa, největší organizace. Díky tomu to pro mě potom bylo snazší. Doufám, že to nejsou jenom slova, ale že je to druh podpory, na kterou se budou moct spolehnout i ostatní s jinou orientací.

Jak Jakub Jankto reaguje na negativní komentáře? Dokáže se po svém prohlášení soustředit na práci? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.